sb157-05 0..8296

335

Uklofati, vz Uklouti.

Uklofcovati, zu Tode picken, schlagen.

— koho. Ros.

Uklohniti, il, ěn, ění = špatně ustrojiti,
schlecht zubereiten. — co: jídlo. MM.,
Dch., Tyl. Ty ženské neumějí nic u. (uva-
řiti, byť i špatně). Us. Ntk.

Uklochtiti, il, ěn, ění = uklohniti.

Úklon, u, úklonek, nku, m., úklona,
y, f. = uklonění, die Verbeugung, das Kom-
pliment. Ú. v tělocviku. Ú. v pravo, v levo,
předklon, záklon. Úklona, na Slov. = úchy-
lek, útočiště, der Zufluchtsort. Bern. Vz KP.
I. 415. Poddanská ú., die Huldigung. Dch.
Ú. učiniti. Dch. — Ú. = svah. Vz toto.

Úklonek, nku, m. = úklon. Náš pán je
na samy ú-nky zvyklý a chce, aby se mu
každý ukláňal. Mor. Šd.

Uklonění, n., die Verbeugung, Huldigung.
Pozdravení, u. zjevuje nad míru. Na Slov.
Tč.

Ukloniti, il, ěn, ění; ukláněti, ěl, ění,
na Mor. místy ukláňati se, ukloňovati =
nakloniti, neigen, beugen; uhnouti, odvrátiti,
abbeugen, ablenken. — co: hlavu. Us. —
se komu, sich, beugen, verneigen; sich
abbeugen. Us. — se před kým. Háj., Er.
Sl. čt. 55. — se jak: uctivě. Us. Dch. —
se pod čím: pod větrem se ukláněti (o stro-
mech).

Úklonkář, e,. m., der Komplimenten-
macher. Rk.

Úklonnosť, i, f., die Artigkeit, Höflich-
keit. L.

Úklonný, beugsam, nachgiebig, willfährig,
artig; neúklonný, unbeugsam. Dch.

Ukloňování, n., das Verbeugen.

Úklop, u, m. = poklop, die Klappe. Ú.
potápěcí = zvon potápěcí. Kod.

Uklopotati, cf. Klopotati.

Uklopotiti, vz Klopotiti.

Uklopýtnouti, tnul a tl, utí, straucheln,
strauchelnd fallen. Us. Tč. — kde: na ulici
přes kámen. Us.

Uklóti = uklnouti. — se, sich satt flu-
chen. Na Ostrav. Tč.

Uklouti, ukluji, ul, ut, utí; uklíti, ukliji,
il, it, ití; uklinouti, uklovati, uklibnouti atd.
Vz Klofati; abpicken. Chodí co uklibaný
(uklivaný) kohout. Vz Uklibaný. Prov. —
co, koho. Kus kamene u. (klofáním uraziti).
Ros. Káně zajíce uklofala (klofajíc zabila).
Ros. Uklvali by mě jak havrani. Us. Šd.
Zanevřel na mne, div by mne neuklval.
Šd. — koho kam: v patu. Jg.

Uklouzati, ukluzovati = kluzkým činiti,
glatt machen. — co: cestu. Ros.

Uklouznouti, znul a zl, utí = ujíti,
utéci, entschlüpfen, entwischen. V. — komu.
Uklouzlo mně neopatrné slovo (z úst). Ml.
Uklouzlo mu to (nedošel toho). Us. Dch.

— před kým. Umí před ním u. BO. —
komu s kým. Us. — kam: do bláta. —
komu odkud: z vězení. — U. = klouz-
nouti, ausgleiten. — komu. Noha mi uklouzla.
Jg. — kde: na ledě, na hladkém kameni.
Ml.

Uklubati, vz Uklouti.
Uklubčení, n., das Abrunden; Abprügeln.
Bern.

Uklubčený; -čen, a, o, gerundet; abge-
prügelt. Bern.

Uklubčiti, il, en, ení, na Slov. = uku-
latiti, klubko udělati, rund machen; sbíti,
tüchtig abprügeln. Us. Bern.

Úklud, u, m. = úklid.

Ukluditi = ukliditi. Mor. Sd., Bkř.

Úkludný = úklidný, ruhig, Ruhe liebend;
rein, sauber. Na Ostrav. Tč.

Úkluka, y, f. = oklika. Ta cesta dělá
ú-ky. Na Ostrav. Tč.

Ukluniti = ukloniti. Ve Slez. Tč.

Uklusati, sám a ši; uklusnouti, sl, utí,
uklusávati = klusem utéci, wegtraben, davon-
laufen, -kommen. — odkud kam. Sotva
jim z rukou na hrad uklusal (uklouzl). Bart.
257. 6.

Uklvati, vz Uklouti.

Uklzati, uklznouti, zl, utí, aus-, abglit-
schen. Vz Uklouzati. Klzačka už je uklzaná,

už se dobře klže. Na Ostrav. Tč. ..... kde:

na ledě. Us. Tč.

Uklznouti = uklouznouti. Na Ostrav. Tč.
Vz Uklzati.

Ukmásnouti, snul a sl, ut, utí, abraffen,
wegreissen. — co komu: dobytku kousek
trávy někde u. Mor. Šd. Pes mně ukmásl
kus sukně. Ib. Šd.

Uknísati = uhoupati, lange schwingen.
Bern.

Ukňukovati = kňourati, raunzen. Us. Tč.

Ukobziti se, il, ení, lange hüpfen, schä-
kern. Na Slov. Bern.

Ukochati = zamilovati, lieb gewinnen. —
co, koho. L. — si koho jak. Vz Zamilo-
vati.

Úkoj, e, m. = ukojení, die Besänftigung,
Befriedigung, Stillung, Beruhigung, Be-
schwichtigung, Linderug. Dch., Vrch. Zvuky
nesou úkoj. Hdk. L. kv. 29.

Ukojení, n. = úkoj. Radosť věčná záleží
... a na milování a u. v tom dvém tak,
že... Hus II. 253.

Ukojenosť, i, f., die Befriedigung, Be-
ruhigung. Dch.

Ukojený; -en, a, o, besänftigt, beruhigt,
gestillt, beschwichtigt, befriedigt. U. moře.
Us.

Ukojitel, e,, m., der Besänftiger, Beru-
higer atd., vz Úkoj, Ukojiti.

Ukojitelka, y, ukojitelkyně, ě, f., die
Besänftigerin, Beruhigerin usw., vz Úkoj.

Ukojitelný, stillbar, befriedigbar, ver-
söhnlich. — v čem: v hněvu (ústupný, mírný).
BR. II. 712. b. Neukojitelný hněv. BR. II.
655. b.

Ukojiti, il, en, ení; ukájeti (vz Gb. Hl.
144. ), 3. os. pl. -ejí. el, en, ení; ukojovati =
spokojiti, uchlácholiti, obměkčiti, beruhigen,
stillen, besänftigen, beschwichtigen, ver-
söhnen. Jg. — co, koho: dítě, Us., hněvi-
vého, D., hněvivou mysl. V. U. svou zuři-
vosť, ctižádosť. Dch. Kristus hněv otcův
u-jil. BR. II. 14. b. Žádal apoštol u. jejich
touhu a jejich bohumilou zvědavosť. Sš. II.
145. Nedaj sebe u. rozkoši tělestné; Neb
vrť se kam chce, ten, jenž miluje chlipnosť,
nikdež nenalezne, co by jeho žádosť nasy-
tilo neb ukojilo; Buoh byl jich užitek, jenž
je konečně ukojil; Nižádná věc ani všechna



	335

	Uklofati, vz Uklouti. Uklofcovati, zu Tode picken, schlagen. — koho. Ros. Uklohniti, il, ěn, ění = špatně ustrojiti, schlecht zubereiten. — co: jídlo. MM., Dch., Tyl. Ty ženské neumějí nic u. (uva- řiti, byť i špatně). Us. Ntk. Uklochtiti, il, ěn, ění = uklohniti. Úklon, u, úklonek, nku, m., úklona, y, f. = uklonění, die Verbeugung, das Kom- pliment. Ú. v tělocviku. Ú. v pravo, v levo, předklon, záklon. Úklona, na Slov. = úchy- lek, útočiště, der Zufluchtsort. Bern. Vz KP. I. 415. Poddanská ú., die Huldigung. Dch. Ú. učiniti. Dch. — Ú. = svah. Vz toto. Úklonek, nku, m. = úklon. Náš pán je na samy ú-nky zvyklý a chce, aby se mu každý ukláňal. Mor. Šd. Uklonění, n., die Verbeugung, Huldigung. Pozdravení, u. zjevuje nad míru. Na Slov. Tč. Ukloniti, il, ěn, ění; ukláněti, ěl, ění, na Mor. místy ukláňati se, ukloňovati = nakloniti, neigen, beugen; uhnouti, odvrátiti, abbeugen, ablenken. — co: hlavu. Us. — se komu, sich, beugen, verneigen; sich abbeugen. Us. — se před kým. Háj., Er. Sl. čt. 55. — se jak: uctivě. Us. Dch. — se pod čím: pod větrem se ukláněti (o stro- mech). Úklonkář, e,. m., der Komplimenten- macher. Rk. Úklonnosť, i, f., die Artigkeit, Höflich- keit. L. Úklonný, beugsam, nachgiebig, willfährig, artig; neúklonný, unbeugsam. Dch. Ukloňování, n., das Verbeugen. Úklop, u, m. = poklop, die Klappe. Ú. potápěcí = zvon potápěcí. Kod. Uklopotati, cf. Klopotati. Uklopotiti, vz Klopotiti. Uklopýtnouti, tnul a tl, utí, straucheln, strauchelnd fallen. Us. Tč. — kde: na ulici přes kámen. Us. Uklóti = uklnouti. — se, sich satt flu- chen. Na Ostrav. Tč. Uklouti, ukluji, ul, ut, utí; uklíti, ukliji, il, it, ití; uklinouti, uklovati, uklibnouti atd. Vz Klofati; abpicken. Chodí co uklibaný (uklivaný) kohout. Vz Uklibaný. Prov. — co, koho. Kus kamene u. (klofáním uraziti). Ros. Káně zajíce uklofala (klofajíc zabila). Ros. Uklvali by mě jak havrani. Us. Šd. Zanevřel na mne, div by mne neuklval. Šd. — koho kam: v patu. Jg. Uklouzati, ukluzovati = kluzkým činiti, glatt machen. — co: cestu. Ros. Uklouznouti, znul a zl, utí = ujíti, utéci, entschlüpfen, entwischen. V. — komu. Uklouzlo mně neopatrné slovo (z úst). Ml. Uklouzlo mu to (nedošel toho). Us. Dch. — před kým. Umí před ním u. BO. — komu s kým. Us. — kam: do bláta. — komu odkud: z vězení. — U. = klouz- nouti, ausgleiten. — komu. Noha mi uklouzla. Jg. — kde: na ledě, na hladkém kameni. Ml. Uklubati, vz Uklouti. Uklubčení, n., das Abrunden; Abprügeln. Bern.	Uklubčený; -čen, a, o, gerundet; abge- prügelt. Bern. Uklubčiti, il, en, ení, na Slov. = uku- latiti, klubko udělati, rund machen; sbíti, tüchtig abprügeln. Us. Bern. Úklud, u, m. = úklid. Ukluditi = ukliditi. Mor. Sd., Bkř. Úkludný = úklidný, ruhig, Ruhe liebend; rein, sauber. Na Ostrav. Tč. Úkluka, y, f. = oklika. Ta cesta dělá ú-ky. Na Ostrav. Tč. Ukluniti = ukloniti. Ve Slez. Tč. Uklusati, sám a ši; uklusnouti, sl, utí, uklusávati = klusem utéci, wegtraben, davon- laufen, -kommen. — odkud kam. Sotva jim z rukou na hrad uklusal (uklouzl). Bart. 257. 6. Uklvati, vz Uklouti. Uklzati, uklznouti, zl, utí, aus-, abglit- schen. Vz Uklouzati. Klzačka už je uklzaná, už se dobře klže. Na Ostrav. Tč. ..... kde: na ledě. Us. Tč. Uklznouti = uklouznouti. Na Ostrav. Tč. Vz Uklzati. Ukmásnouti, snul a sl, ut, utí, abraffen, wegreissen. — co komu: dobytku kousek trávy někde u. Mor. Šd. Pes mně ukmásl kus sukně. Ib. Šd. Uknísati = uhoupati, lange schwingen. Bern. Ukňukovati = kňourati, raunzen. Us. Tč. Ukobziti se, il, ení, lange hüpfen, schä- kern. Na Slov. Bern. Ukochati = zamilovati, lieb gewinnen. — co, koho. L. — si koho jak. Vz Zamilo- vati. Úkoj, e, m. = ukojení, die Besänftigung, Befriedigung, Stillung, Beruhigung, Be- schwichtigung, Linderug. Dch., Vrch. Zvuky nesou úkoj. Hdk. L. kv. 29. Ukojení, n. = úkoj. Radosť věčná záleží ... a na milování a u. v tom dvém tak, že... Hus II. 253. Ukojenosť, i, f., die Befriedigung, Be- ruhigung. Dch. Ukojený; -en, a, o, besänftigt, beruhigt, gestillt, beschwichtigt, befriedigt. U. moře. Us. Ukojitel, e,, m., der Besänftiger, Beru- higer atd., vz Úkoj, Ukojiti. Ukojitelka, y, ukojitelkyně, ě, f., die Besänftigerin, Beruhigerin usw., vz Úkoj. Ukojitelný, stillbar, befriedigbar, ver- söhnlich. — v čem: v hněvu (ústupný, mírný). BR. II. 712. b. Neukojitelný hněv. BR. II. 655. b. Ukojiti, il, en, ení; ukájeti (vz Gb. Hl. 144. ), 3. os. pl. -ejí. el, en, ení; ukojovati = spokojiti, uchlácholiti, obměkčiti, beruhigen, stillen, besänftigen, beschwichtigen, ver- söhnen. Jg. — co, koho: dítě, Us., hněvi- vého, D., hněvivou mysl. V. U. svou zuři- vosť, ctižádosť. Dch. Kristus hněv otcův u-jil. BR. II. 14. b. Žádal apoštol u. jejich touhu a jejich bohumilou zvědavosť. Sš. II. 145. Nedaj sebe u. rozkoši tělestné; Neb vrť se kam chce, ten, jenž miluje chlipnosť, nikdež nenalezne, co by jeho žádosť nasy- tilo neb ukojilo; Buoh byl jich užitek, jenž je konečně ukojil; Nižádná věc ani všechna