Předchozí (336)  Strana:337  Další (338) |
|
|||
337
|
|||
|
|||
tržitý (diskontinuirlich), celistvý (ganze F. ),
lomený (gebrochene F. ), pravě lomený (echt gebrochene F. ), nepravě lomený (unecht gebrochene F. ); u-ny podobné (ähliche F. ), stejnotvárné (F. von einerlei Form), jedné hodnoty n. jednohodnotné (einförmige F. ); ú. spřežitý (komplexe F. ); ú. jde skrze nullu; ú. rozvinouti, rozvésti. Nz. Nepřímý, obrácený (invers) u. početní, střídavý (alter- nující); ú. početní, Rechnungsart. Stč. Alg. 10., 12. Ú-ny úhloměrné, goniometrische F. Jdč. III. 11. Bohoslužebné ú-ny, gottes- dienstliche Handlungen. Dch. Jak tento roste chrám (těla), též uvnitř mysl a duše bují ve svých úkonech. Shakesp. Haml. 1. 3. Dch. Ú. udělaný, učiněný, opus operatum. Sněm. trid. (Šd. ). Ú-nové boží na vnějšek, opera dei ad extra; Výklad ú-nu toho sym- bolického se obrazně nese; Výdech ducha sv.... jest osobodějný ú.; Každý úd těla má ú. sobě oddílný; Ú. pomíjející; Řada ú-nů; Posvátný ten ú. rozličný může míti obsah. Sš. J. 109., 215., 249., I. 123., II. 28., 86., II. 144. (Hý. ). Teprv časem ú. vnějšího spojování ujala zvláštní slovce. Ndr. Úkonalý = ukonaný. Děvenka u-lá (una-
vená) na trávníčku zaspala. Sš. P. 302. Ukonaný; -án, a, o = udělaný, fertig
gemacht, Us.; unavený, ermüdet, müde. Na Zlínsku. Brt. Ukonati, ukonávati = udělati, fertig
machen, vollenden; unaviti, ermüden. Kld. — co. Ros. — se v čem, čím: v běhu, Bern., během. Ukoncovati něco = ukončiti. Us. Msk.
Ukončení, n., das Vollenden, die Vollen-
dung. Na dobré u. Šm. Stručné, překva- pivé u. spisu našeho. Sš. Sk. 4. Ukončený, vollendet. U. rok atd. Na
ukončenou. Šm. — čím. Čásť rostliny u-ná trnem. Rst. 511. Ukončitě, begränzt.
Ukončiti, il, en, ení; ukončovati, vollen-
den. — co: práci, věc nějakou, řadu, boj atd. Dch., Ddk. V. 151. — co čím: hádku soubojem. Ml. — co s čím, s kým. Dříve s každým oběhem měsíce i rok jsou ukon- čovali. Měst bož. S někým věc na čisto u., reinen Tisch machen. Dch. — v čem. Když sesláni ducha sv. bude v následcích a vý- jevech ukončeno. Sš. Sk. 24. Ukončitosť, i, f., die Abgeschlossenheit,
der Abschluss. Ukončitý, begränzt. Sedl.
Ukondaný = ukonaný, uvondaný. —
od čeho, čím: od veliké roboty; prací. Slez. Šd. Ukonejšiti, ukonýšiti, il, en, ení; ukonou-
šiti, ukonejšeti, ukonoušeti, ukonejšívati = uspati, ukolíbati, uhejčkati, einlullen, ein- schläfern, einwiegen; spokojiti, ukojiti, be- schwichtigen, beruhigen. — co čím: dítě zpěvem, nakrmením, hejčkáním. Lichocením dával se ukonýšiti. Pal. IV. 2. 440. — koho kde kdy: Shledával v úmrtí Vipertově dobrou příležitosť, za kterouž by mocné protivníky své v Sasích mohl u. Ddk. II. 404. Úkonně = konečně, definitivně. Kat. 2701.
Úkonnosť, i, f. Ú. přístroje, die Funktions-
fäbigkeit. Dch. |
Úkonný = aktualný, aktuell. Ú. dobro,
zlo, hřích, úmysl, ctnosť, milosť. MP. Ukonoušiti = ukonejšiti. Pal. Dj. IV. 1.
160. Ukonýšiti = ukonejšiti. Pal. Dj. IV. 2.
277., 440. Ukopati, ukopnouti, pnul a pl, ut, utí;
ukopávati, ukopávávati = kopaje ubrati, ab-, weggraben; kopaje činiti, vykopati, ausgra- ben; moci kopati, im Stande sein zu gra- ben; kopna udeřiti, hauen; kopaje zabiti, zu Tode stossen, stampfen. Jg. — co komu: kus pole, mez (celou) = kopáním ubrati. Hrobaři, hrobaři, ukopte mi jámu velikú, širokú, co dvá do ní lehnú. Sš. P. 86. — komu čeho: meze (i. e. kus. Týž význam). — komu čeho kde. Ukopni mi v zahradě
cibule, zemnáků do hrnka. Us. Šd. — koho čím (kam). Ukopl ho kůň nohou do bři- cha (kopnutím udeřil). Ros. Měla milá dva nože, oba metalové, jedném hrob ukopala, druhém se zabila. Sš. P. 781. — co, koho: psa (kopnutím udeřiti, 2. kopáním zabiti). Us. U. jámu (vykopati). Kráva mě ukopla, když jsem ji dojila. Zem je tvrdá, že jí nelze ukopnouti. Us. Šd. Já to ukopnu (budu s to, abych to urazil). Ten to uko- pal (špatně udělal, verpfuschen). Us. Dch. Ukopčiti, il, en, ení = uvršiti, häufen,
häufeln. Jg. — co: řádky, seno. Us. Tč. Ukopečkovati = ukopčiti, häufeln. —
co kde: seno na louce. Us. Tč. Ukoprtnouti, tnul a tl, strauchelnd fallen.
— kam: na zem. Us. Tč.
Ukoptění, n., vz Ukoptiti. I Vulkanus na
kvasích bohuov k smíchu popouzí a jednak svým kulháním a jednak u-ním obveseluje jich spolupití. Jel. Enc. m. 17. U. nebo ne- čistota lidí zbědovaných obrátila se v slič- nosť. Skl. V. 304. Ukoptěný; -en, a, o, schmutzig, russig.
U. nos. Dch., Nz. lk. Ukoptilý = ukoptěný. U. Vulkan. Jel.
Enc. m. 17. Ukoptiti, il, ěn, ění a cen, ení = koptem
učerniti, russig machen, berussen, schwär- zen. V. — koho, se. Ros. — se čím: sa- zemi. Jel. Úkor, u, m., úkora, y, f. = ukoření,
pohanění, posměch, potupa, rouhání, utr- hání, die Schmach, Schmähung, Verachtung, Schande, Lästerung. Jaké ú-ry měl od hu- benějších. Bern. V. Otnes ote mne rúhotu a úkoru. Ps. ms. Někomu na ú., Einem zur Schur. Dch. Za odvet a náhradu veřejné ú-ry. Sš. Sk. 199. Ú-ry obrážeti. Troj. Za tento koruně české učiněný ú. musel trpěti král; Jali se spisy Viklefovy brániti proti u-ru kacířství. Pal. II. 1. 337., III. 1. 124. Stál jsem nah u sochy a slyšal jsem úkory a posmívání v svoje uši. Boč. Zdali jsem komu na ú-ru učinil. Kon. Třikráte pýše na ú. slzy ho polijí. Ráj. Nebo pro tě trpěl jsem úkoru. Ž. wit. 88. Povahou i chováním svým osvědčil se býti na ú. všem ctnostem, jež zjednávají panovníku česť a lásku. Ddk. II. 53. Synové boží bez ú-ry (sine reprehen- sione). ŽN. Úkory jí dáváše (výčitky). Bj. Bližnie své ú-ry dává (exprobrat), že...; Nepoddávaj nás v ú-ru. BO. Muž bude dá- |
||
|
|||
Předchozí (336)  Strana:337  Další (338) |