sb157-05 0..8296

337

tržitý (diskontinuirlich), celistvý (ganze F. ),
lomený (gebrochene F. ), pravě lomený (echt
gebrochene F. ), nepravě lomený (unecht
gebrochene F. ); u-ny podobné (ähliche F. ),
stejnotvárné (F. von einerlei Form), jedné
hodnoty n. jednohodnotné (einförmige F. );
ú. spřežitý (komplexe F. ); ú. jde skrze
nullu; ú. rozvinouti, rozvésti. Nz. Nepřímý,
obrácený (invers) u. početní, střídavý (alter-
nující); ú. početní, Rechnungsart. Stč. Alg.
10., 12. Ú-ny úhloměrné, goniometrische F.
Jdč. III. 11. Bohoslužebné ú-ny, gottes-
dienstliche Handlungen. Dch. Jak tento
roste chrám (těla), též uvnitř mysl a duše
bují ve svých úkonech. Shakesp. Haml. 1.
3. Dch. Ú. udělaný, učiněný, opus operatum.
Sněm. trid. (Šd. ). Ú-nové boží na vnějšek,
opera dei ad extra; Výklad ú-nu toho sym-
bolického se obrazně nese; Výdech ducha
sv.... jest osobodějný ú.; Každý úd těla
má ú. sobě oddílný; Ú. pomíjející; Řada
ú-nů; Posvátný ten ú. rozličný může míti
obsah. Sš. J. 109., 215., 249., I. 123., II. 28.,
86., II. 144. (Hý. ). Teprv časem ú. vnějšího
spojování ujala zvláštní slovce. Ndr.

Úkonalý = ukonaný. Děvenka u-lá (una-
vená) na trávníčku zaspala. Sš. P. 302.

Ukonaný; -án, a, o = udělaný, fertig
gemacht, Us.; unavený, ermüdet, müde. Na
Zlínsku. Brt.

Ukonati, ukonávati = udělati, fertig
machen, vollenden; unaviti, ermüden. Kld.
— co. Ros. — se v čem, čím: v běhu,
Bern., během.

Ukoncovati něco = ukončiti. Us. Msk.

Ukončení, n., das Vollenden, die Vollen-
dung. Na dobré u. Šm. Stručné, překva-
pivé u. spisu našeho. Sš. Sk. 4.

Ukončený, vollendet. U. rok atd. Na
ukončenou. Šm. — čím. Čásť rostliny u-ná
trnem. Rst. 511.

Ukončitě, begränzt.

Ukončiti, il, en, ení; ukončovati, vollen-
den. — co: práci, věc nějakou, řadu, boj
atd. Dch., Ddk. V. 151. — co čím: hádku
soubojem. Ml. — co s čím, s kým. Dříve
s každým oběhem měsíce i rok jsou ukon-
čovali. Měst bož. S někým věc na čisto u.,
reinen Tisch machen. Dch. — v čem. Když
sesláni ducha sv. bude v následcích a vý-
jevech ukončeno. Sš. Sk. 24.

Ukončitosť, i, f., die Abgeschlossenheit,
der Abschluss.

Ukončitý, begränzt. Sedl.

Ukondaný = ukonaný, uvondaný. —
od čeho, čím: od veliké roboty; prací.
Slez. Šd.

Ukonejšiti, ukonýšiti, il, en, ení; ukonou-
šiti, ukonejšeti, ukonoušeti, ukonejšívati =
uspati, ukolíbati, uhejčkati, einlullen, ein-
schläfern, einwiegen; spokojiti, ukojiti, be-
schwichtigen, beruhigen. — co čím: dítě
zpěvem, nakrmením, hejčkáním. Lichocením
dával se ukonýšiti. Pal. IV. 2. 440. — koho
kde kdy: Shledával v úmrtí Vipertově
dobrou příležitosť, za kterouž by mocné
protivníky své v Sasích mohl u. Ddk. II. 404.

Úkonně = konečně, definitivně. Kat. 2701.

Úkonnosť, i, f. Ú. přístroje, die Funktions-
fäbigkeit. Dch.

Úkonný = aktualný, aktuell. Ú. dobro,
zlo, hřích, úmysl, ctnosť, milosť. MP.

Ukonoušiti = ukonejšiti. Pal. Dj. IV. 1.
160.

Ukonýšiti = ukonejšiti. Pal. Dj. IV. 2.
277., 440.

Ukopati, ukopnouti, pnul a pl, ut, utí;
ukopávati, ukopávávati = kopaje ubrati, ab-,
weggraben; kopaje činiti, vykopati, ausgra-
ben; moci kopati, im Stande sein zu gra-
ben; kopna udeřiti, hauen; kopaje zabiti, zu
Tode stossen, stampfen. Jg. — co komu:
kus pole, mez (celou) = kopáním ubrati.
Hrobaři, hrobaři, ukopte mi jámu velikú,
širokú, co dvá do ní lehnú. Sš. P. 86. —
komu čeho: meze (i. e. kus. Týž význam).

— komu čeho kde. Ukopni mi v zahradě
cibule, zemnáků do hrnka. Us. Šd. — koho
čím (kam). Ukopl ho kůň nohou do bři-
cha (kopnutím udeřil). Ros. Měla milá dva
nože, oba metalové, jedném hrob ukopala,
druhém se zabila. Sš. P. 781. — co, koho:
psa (kopnutím udeřiti, 2. kopáním zabiti).
Us. U. jámu (vykopati). Kráva mě ukopla,
když jsem ji dojila. Zem je tvrdá, že jí
nelze ukopnouti. Us. Šd. Já to ukopnu
(budu s to, abych to urazil). Ten to uko-
pal (špatně udělal, verpfuschen). Us. Dch.

Ukopčiti, il, en, ení = uvršiti, häufen,
häufeln. Jg. — co: řádky, seno. Us. Tč.

Ukopečkovati = ukopčiti, häufeln. —
co kde: seno na louce. Us. Tč.

Ukoprtnouti, tnul a tl, strauchelnd fallen.

— kam: na zem. Us. Tč.

Ukoptění, n., vz Ukoptiti. I Vulkanus na
kvasích bohuov k smíchu popouzí a jednak
svým kulháním a jednak u-ním obveseluje
jich spolupití. Jel. Enc. m. 17. U. nebo ne-
čistota lidí zbědovaných obrátila se v slič-
nosť. Skl. V. 304.

Ukoptěný; -en, a, o, schmutzig, russig.
U. nos. Dch., Nz. lk.

Ukoptilý = ukoptěný. U. Vulkan. Jel.
Enc. m. 17.

Ukoptiti, il, ěn, ění a cen, ení = koptem
učerniti, russig machen, berussen, schwär-
zen. V. — koho, se. Ros. — se čím: sa-
zemi. Jel.

Úkor, u, m., úkora, y, f. = ukoření,
pohanění, posměch, potupa, rouhání, utr-
hání, die Schmach, Schmähung, Verachtung,
Schande, Lästerung. Jaké ú-ry měl od hu-
benějších. Bern. V. Otnes ote mne rúhotu
a úkoru. Ps. ms. Někomu na ú., Einem zur
Schur. Dch. Za odvet a náhradu veřejné
ú-ry. Sš. Sk. 199. Ú-ry obrážeti. Troj. Za
tento koruně české učiněný ú. musel trpěti
král; Jali se spisy Viklefovy brániti proti
u-ru kacířství. Pal. II. 1. 337., III. 1. 124.
Stál jsem nah u sochy a slyšal jsem úkory
a posmívání v svoje uši. Boč. Zdali jsem
komu na ú-ru učinil. Kon. Třikráte pýše na
ú. slzy ho polijí. Ráj. Nebo pro tě trpěl
jsem úkoru. Ž. wit. 88. Povahou i chováním
svým osvědčil se býti na ú. všem ctnostem,
jež zjednávají panovníku česť a lásku. Ddk.
II. 53. Synové boží bez ú-ry (sine reprehen-
sione). ŽN. Úkory jí dáváše (výčitky). Bj.
Bližnie své ú-ry dává (exprobrat), že...;
Nepoddávaj nás v ú-ru. BO. Muž bude dá-