sb157-05 0..8296

338

vati ú-ry ženě, by nelepa byla; Starý Dobeš
ochudí bieše a ú. od ženy dosti jmieval, že
byl štědr v almužny. St. — Pozn. Zařízení
to stalo se na ú. svobody, zde šp. m.: na
ujmu (na škodu, zum Nachtheil). Brs. 2. vyd.
248. Úkoru na mravech utrpěti m.: ujmu,
škodu. To bylo ovšem na ú. úmluvy, m.:
na ujmu, na škodu. Taktéž v násl. a p. pří-
kladech: Kterýžby opovážil se něčeho na
ú. obecného a vždy obvyklého pořádku;
Zvláštní úrokování a zakupování důchodů
poskytovalo židům prostředky k vlastnímu
obohaceni na ú. jiných; V cizí zemi chtěli
zbohatnouti na ú. jiných; Nehody působily
jemu na ú.

Ukoralý chléb, spröd, krustig. Ros.

Ukorati, okorati = kůru dostati, dürr,
spröd, krustig werden. Chléb ukorá.

Ukořeniti = upevniti, befestigen. — U.
= kořením upraviti, würzen. — co: po-
lívku. Jg.

Ukořený; -en, a, o, gedemüthigt. Us.
Dch.

Úkoří, n., lépe: úkor. Jg.

Ukořistiti, il, ěn, ění, erbeuten. — co.
Mus. — kdy: ve válce. — co jak čím.
Vizte, ať nikdo vás neukořistí mudroslovím
a podvodem podlé podaje lidského. Sš. II.
207.

Ukořiti, il, en, ení; ukořovati, demüthi-
gen. — koko (pokořiti). — se před kým.
L.

Ukormoutiti, il, cen, ení, abängstigen.
Šm. — se z čeho, sich abgrämen. Tč.

Úkorný = hanlivý, schmähend, Schmach-.
Ú. slova. Pulk., Pal. III. 1. 236. Úkornými
slovy tomu se zprotivili. Troj. 365. Úkorné
chudými pohrdání. Sš. L. 162.

Ukorunovati, krönen. — koho kde.

Úkos, u, m., ve stavitelství = pokosné, či
šikmé sražení hrany n. kraje, die Fase. S. N.,
Pal., Ú. pilíře. Statist, příruč. kn. 1877. 106.
— Ú. = šikmosť,, pokos, pošik, die Schräge,
Schrägheit. Šp. Ú. kotvičný (v hodinách),
die Ankerschräge; zub padá na úkos. Šp.
Úkosem, schräg, šikmo. Ú. jíti přes louku.

Ukositi, il, en, ení, abmähen. — co:
trávu. Bern. Smrť ukosí květ mladosti. Krok.
Už nám ta děvinka, už nám zahynula, slu-
nečko a láska, ta ju ukosila. Sš. P. 560. —
čím. Tou kosou nic neukosíš. Bern. — čeho:
trávy (čásť).

Ukoslati, abreiben. — si co: kalhoty
(nohou do nohy tluče n. je dlouhé po zemi
smýkaje, abtreten). Na Ostrav. Tč.

Úkosně, úkosno = úkosem, schräg. L.

Úkosník, u, m. = kámen na kosu proti
vrstvám lámaný, ku stavení schodů způso-
bilý. Us.

Úkosnosť, i, f., die Schrägheit. L.

Ukosnouti, snul a sl, utí, sich abneigen.
Ž. wit. 101. 12.

Úkosný = na úkos jdoucí, kosý, schief,
schräg. Průkop ú., Diagonalstrecke. Techn.
Ú. lodyha n. díl dlouhý tenký ani kolmo
ani rovnovážně nesměřující n. p. oddenek
kapradu samce. Ú. koruna trubkovitá, jejíž
kraj na jedné straně od zpodiny vzdálenější
nežli na druhé. Rst. 511.

Ukostlý, hart. U. sníh. Us. Jg.
Úkošek, šku, m., das Vergnügen. Rk.
Ukotáleti, el, ukotaliti, il, ení, erwälzen.

— něco. Ros. — čím: rukama.
Ukotouleti = ukutaliti.

Ukoukati. — co. Musím všecko sám u.
(dohlížeje v pořádku míti). V Kunv. Msk.
Na Mor., Tč.

Ukouleti, el, ení, abscheiben. — co jak:
osm kuželek na jeden ráz, jedním rázem.
Us. Tč.

Ukouliti, il, en, ení = ukouleti. Us. To.

— se, wegrollen. Tč.

Ukoupati = koupaje smáčeti, abbaden.
Us.

Ukoupený; -en, a, o, abgekauft. Dotče-
nému kupci dědičné právo na u-nou chalupu
se uděluje. Kupní list 1784. Šd.

Ukoupiti, il, en, ení; ukupovati, ein Stück
abkaufen, davonkaufen; skoupiti, odkoupiti,
kaufen, erkaufen. Jg. — co. Ros. — zač:
za veliké peníze. — koho k čemu do
čeho: koně k tahu, do tahu. Dům od Ja-
kuba Pavlovského k šenkováni vína pan-
ského jsme oblíbili a u-li. Pam. Val. Mez.
131. Abychom jemu té lázně dopřieli u.
svobodně k dědictví. List z r. 1480. — co,
se kde. Dána jim svoboda, aby v Místku
žádný šlechtic se u. (= zakoupiti, vkoupiti)
nemohl. Opav. týd. 1880. č. 46. Na Valachoch
laciněj dobytek ukoupí. Na Zlínsku. Brt. Vz
Koupiti.

Ukouřiti, il, en, ení; ukuřovati, mit Rauch
erfüllen; na Slov. = zatopiti, einheizen. —
co: jizbu (ukaditi; na Slov. = zatopiti). —
čeho: tabáku (částku vykouřiti, ab-, weg-
rauchen).

Ukousaný; -án, a, o, vz Ukousnutý.

Ukousnouti, snul a sl, ut, utí; ukousati,
ukousám a ukoušu; ukusiti, il, šen, ení;
ukusovati = odkousnouti, abbeissen, abna-
gen; někoho kousnouti, zraniti, uhrýzti, beis-
sen, verwunden; kousáním zabiti, zu Tode
beissen. Jg. — abs. Tak dlouho ukusoval,
až nic nezbylo. Ros. — co, koho (komu).
Prase dítěti ukousalo prsty. Us. Pes ho
ukousl. Us. Neboj se jemu o to říci, však
tě neukousne. Us. Dch. Však ho neukous-
neme, když se naň díváme (na mrzouta).
Dch. Ten, jenžto sedlákovi nos ukusil. NB.
Tč. 8. Pes zajíce ukousal (do smrti). Ros.
Slova ukusovati (verbeissen). Šm. Jde mi
z tebe strach, co z pečeného vrabce, co by
mne blecha ukousla. Prov. Pánu Bohu nohy
by ukousal (o pobožnůstkáři). Č. — čeho.
Kdo toho jablka ukousl (i. e. kus)? Ros.
Jeho (Boha) mysli libosť hřiecha nemohla
ukusiti. Hus II. 87. — koho zač. Kocour
ukousl ševce za palec. Kn. poh. II. 246. —
se proč. Člověk by se zlostí ukousal. Us.
Vrů. — od čeho: od koláče. — jak. I myš
malá také od sebe ukousne. Rad. zv. —
koho na čem. Rad. zv. — se kam: v prst.
Jel. Ukousl ji pes v tvář. Dač. I. 94. Ukousni
se v nos (říká se pro nic za nic zlobícímu
se). Us. Ukus se nyní v loket, dosáhneš-li.
Č. M. 193.

Ukousnutí, n., das einmalige Abbeissen,
der Abbiss. Us.