sb157-05 0..8296

339

Ukousnutý; -ut, a, o, abgebissen. U.
v bot. — na konci uťatý, tak že má kraj
nestejně vyřezávaný n. p. listy pavouky
ukousané. Rst. 511.

Ukouti, vz Ukovati.

Ukouzliti, il, en, ení; ukouzlovati, an-
zaubern. — komu. D.

Ukování, n., das Schmieden, Anschmie-
den, die Anschmiedung, das Beschlagen. Jg.

Ukovaný; -an a, o, geschmiedet, beschla-
gen, angeschmiedet. Vz Ukovati.

Ukovati; ukouti, ul, ut, utí = kováním
učiniti, schmieden; moci nakovati, schmie-
den können; okovati, mit Eisen beschlagen;
do želez dáti, anschmieden, anketten. —
abs. Komu pán Bůh nedá, kovář neukuje.
Kmp. — komu co: koně, radlici, Us., ko-
nec kůlu. D. On si příčinku ukoval. V. —
koho, co kde: železo na kovadlině. Us.
U. někoho v žaláři. Us. — koho čím:
koně podkovami. Jel. Někoho řetězy u.
BR. II. 81. a. — koho zač k čemu: za
ruce a nohy (ke kůlu), Háj., k podlaze.
Kram. Mistra Jeronyma (sbor) poslal do Kon-
stancie ukovaného za ruce. M. J. z Pr. 6. —
koho v co: v pouta za nohy. Zb., Kram.,
Flav. Když mu pouta sňali, v něž zlý osud
jej ukoval. Čes. pís. Šd. — koho nač: na
řetěz. Th.

Ukra, y, f., Ucker, řeka v Rusku. S. N.

Ukráceně, abgekürzt, kurz, vorteilhaft.
Kom. J. 756.

Ukrácení, ukracooání, n., die Abkürzung.
U. chvíle. D. Pro u. chvíle o něčem mlu-
viti. Sych. V takovém chvátání móž se při
zápisu přihoditi u. Vš. 321. Bezprávné ukra-
cování svobody osobní, unbefugte Einschrän-
kung. J. tr.

Ukrácený = skrácený, abgekürzt. V. —
U. = krátce obsažený, kurz gefasst. U. spis,
slovo. V.

Ukráceti, vz Ukrátiti.

Ukráci = ukrátím. Výb. I.

Ukracování, n., das Ab-, Verkürzen, die
Abkürzung.

Ukracovaný; -án, a, o, abgekürzt.

Ukracovatel, e, m., der Ab-, Verkürzer.

Ukracovatelka, y, f., die Verkürzerin.

Ukracovati, vz Ukrátiti.

Ukráčeti, vz Ukročiti.

Úkrad, u, m., úkradek, dku, m. = ukra-
dení, der Diebstahl. Krok. — Úkradem, adv.,
verstohlen. Poprcháva, musíme jen úkradem
síti. Us. Přiběhla jsem jen na úkrad (kradí
na chvilku). Mluvili jsme na úkradek. Us.
Navštíviti někoho pod úkradek (tajně). U Ro-
nova. Rgl. Ú-dkem odejíti, verstohlener
Weise. Us. Dch., Šd. Žena ta hleděla ú-dkem
ku Pánu se dostati. MP. Dj. II. 72. Jakoby
na úkradek něco učiniti chtěla (kradmo,
tajně). Ehr.

Ukrádání, n., das allmählige Stehlen.

Ukrádaný; -án, a, o, allmählig gestohlen.

Úkradek, dku, m., vz Úkrad.

Ukradenec, nce, m., ein Gestohlener. Zlob.

Ukradení, n., das Stehlen, die Entwen-
dung. U. dobytka, panny, die Entführung.

Ukradený; ukraden, a, o, gestohlen, ent-
wendet. U. věci, zboží. — komu kdy. Če-

chel jí u-ný. NB. Tč. 9. V noci u. Us. —
U. = tajný, verstohlen, heimlich. Ryt. kř.

Úkradí = tajně, verstohlen, heimlich. Háj.
Vychází u. zadními dveřmi. Reš. Šuškají si
o něm v u. Pok. Z hor 131.

Úkradka, y, f. = úkrad. Úkradkou něco
udělati (podtají). Us. na Mor. Vzdechne ú-kou,
heimlich. Přišel jen tak u-kou, na ú-ku. Us.
Na ú-ku = kradí. Plk.

Úkradkový = tajemný, verstohlen, ge-
heim. L.

Úkradky = kradmo. Vytiahol sa u. zo
dvora. Dbš. Sl. pov. I. 313.

Ukradmo = kradí, heimlich, verstohlen.
Bern.

Úkradmý = tajný, heimlich. Ziak.

Úkradne = úkradí, tajně, po očku (na
sebe hleděti). Macháč. Ú. svěcen. Čr.

Ukradnouti, ul, ut, utí; ukrásti, ukradu,
dl, den, dení; ukrádati = něco cizího tajně
odnésti, stehlen, wegstehlen, entwenden, ent-
ziehen; se = kradí odjíti, sich wegstehlen,
wegschleichen. — abs. Ukrádajú. Vz Mus.
1880. 123. Co jméno má, ukradne. Us. —
co. Kdo tele ukradl, i vola (na, Slov. bu-
jáka) vezme. Prov. na Slov. Doplelo sa
(dívča) k nechrašči, chcel ju šohaj ukrasti;
Lesi (= jestli) já ťa nedostanu, já ťa ukradnu.
Sš. P. 320. Poď ven, ukrads vuol. NB. Tč.
Jdou s ním, jakoby ho ukradli (rychle).
Dbv. Zloději cizie ukradli. Hus II. 226. —
co komu: V., koně, šaty. Us. Čo tebe
(= tobě) zloděj ukradne, ťažko ti navrátí;
Neverný služebník ešče ukradne gazdovi,
by mal zavarovat jeho statek. Na Slov. Tč,
Ukradla mu šest zl.; Pořkl na mne, že bych
já jemu kosný kámen ukradl; Tys mi mou
robotu ukradl (entzog). NB. Tč. 61., 117.,
125. A ty sobě myslíš, žech (= že jsem) ti
věnek ukrad; jak si včeraj šla na vodu, do
studně ti upad; Zamykaj maměnko, zamykaj
kuchyňu, aj máš hezkú dceru, ukradneme
ti ju. SŠ. P. 381., 404. — komu čeho jak.
Ukrádá pánu Bohu dne (lenoch). Us. Šd.
Krajčí ukrádá sukna po málu. Hr. rk. 335.
— co kde (kdy). Čos ukradl včera večer
v komoře. Ht. sl. ml. 218. Tvuoj muž jest
ukradl u zámečníka svině, z nichž se jest
pečenek najedl; Že Ondrova žena tu v ko-
stele ukradla plátno a tu ji chtěli utopiti. NB.
Té. 237., 240. Z zadú přistúpila, ne aby před
Kristem dotknutie ukrásti chtěla, ale...
Hus II. 404. (Tč). — komu, si čeho. Ži-
vota si ukrádá. V. — co k čemu. V času,
kterýž se k něčemu ukrásti může. V. Ke
studování knih písma sv. řídké ukrádal
sobě chvíle. Pal. Dj. IV. 1. 246. — co
čím: očima, Us., pomocí někoho, Us., lá-
skou srdce něčí u. (získati). Kom. D. — co
s kým: se společníky. — co odkud. Počal
slovo boží z srdce jejího ukrádati. Štelc.
Ukrade mu to z pod ruky. Mor. Šd. Ukradl
z vozu dva samostřiely; Tři ovce ze stáda
ukradl. Pč. 27., 5. Ukradli mu tři sta z prázd-
nýho místa, tři sta volů z prázdných dvorů.
Sš. P. 761. — se. V. Naděje se sama ukrádá.
Jel. Ukrádáše sě a ot nich sě otlučováše.
ZN. — se čeho = utajovati se, ukrývati
se, vyhýbati se, kradí od toho odcházeti.
Tehda ukrádal se Petr pohanů. Sš. II. 23,