Předchozí (345)  Strana:346  Další (347) |
|
|||
346
|
|||
|
|||
na Litvě usedlými bylo mnoho u-nův. Dle
nich nazvána lehká jízda nejprve v Polsku, potom i jinde. S. N. Viděla tam čtyry pány, mezi nimi dva ulany. Sš. P. 168. Cf. Mz. 359. Ulánka, y, f. = ulanslcá čapka. Us. Sá. Ulanský pluk, ein Ulanenregiment. Ulapený; -en, a, o, ergriffen, ertappt, gefangen. — kde. Smutne slavík spieva v klietke u-ný. Ps. sl. 116., Sl. ps. Šf. II. 91. Ulapiti, il, en, ení; ulapati, ulapávati, ulapnouti, pnul a pl, ut, utí; ulapovati = uchýliti, uchopiti, erwischen, erhaschen, auf- fangen. Ulapnouti s měkkým l — nieder- hocken: na řiť (o dětech). Mor. Tč. — koho, co: zajíce. Ros. Vezme ji (čerešňovu halúzku) do kostela na utjernu a který šuhaj ji ulapí, za toho se dostane. Slov Šd. — co zač. U-pil ju za jej bočky a hodil ju do hlubočky. Sl. ps. Šf. II. 74. Strážníci u-li ho za ruku. Dbš. Sl. pov. I. 189. — čeho. Ten toho ulapal! — se čeho. Tonoucí desky se ulapil. L. — koho, se nač: na její pe- níze (dychtiti po nich). Bern., Šm. Ulapím sokola na zlatú stužtičku. Dbš. 7. — kde. Dal tom sa ulapiť jak rybka vo (ve) vodě. Slov. Tč. Ulaptati se, bekacken, bemachen. Kráva
se celá u-la, máť běhavku. Na Ostrav. Tč. — se s kým, sich satt plauschen. Ib. Tč. Úlař, e, m., der Bienenstockmacher. Rk. Ulaskati, einlullen, liebkosen. — koho v co. Ulaskala jej v růžový sen. Mor. Šd. Ulaskaviti, il, en, ení, begütigen, lieb- reich machen. — koho čím: přímluvou, dary. Us. Ulátaný; -án, a, o, vz Ulátati. — kým.
Veteš u-ná básníky. Kos. Ol. I. 301. Ulátati, zusammenflicken. — co. Ros. Ulati = uliti. Mor. Mtl. Uláti, ulaji, ál, án, ání = vyhubovati, vykleti, ausschelten, erschelten. — koho. Ros., Mus., Reš., Us. Šel, jak by ho ulál. Němc. Paní děvečku ulála. Drsk. — komu. Troj., Ráj., Boč. Ulaziti se po horách, sich satt kriechen.
Na Ostrav. Tč. Úlčák, a, m, osob. jm. Uldrych, a, m., osob. jm. -ule, přípona jmen podstatných: štěkule, žežhule. D., Mkl. B. 112. Vz -ile. Ulebediti se = uvelebiti se, usednouti,
sich niedersetzen. Us. — se kde. U-dil se u nás atd. Uléci, vz Ulehnouti. Ulečedlivý, heilbar. Bel. Uléčení, n., die Heilung. U. neduhu, ne- moci. V. Žádáš-li ran u., lékařť jest. Hus II. 261. Uléčený; -en, a, o, geheilt. U. úd. BR.
II. 621. b. Uléčilý, ulíčilý, geputzt, geschmückt.
U. výmluvnosť. V.
Uléčitelnosť, i, f., die Heilbarkeit. Jg.
Uléčitelný neduh, heilbar. Sal.
Uléčiti, ulíčiti, uleč, il, en, ení; ulečo-
vati, ulekovati = zhojiti, uzdraviti, zceliti;
heilen. — Na Ostrav. uličiti. Tč. — co,
koho: raněného, neduch. V. — Br., Sych.,
Háj., BO. U. nemoc. Hus II. 413. S nebe
přišel a nás na duši neduživé uléčil. Hus II.
|
261. — koho čím: D., lékem. Us. Tím ne-
duhu neuléčíš. Chč. 445. Nižádným milosť nemóž býti u-na kořením. Hus III. 111. — co kde jak. A láskou svou ulečte pochy- benství v srdci jeho. Sš. I. 133. — koho nač: na rány. Troj. — se čeho. Vrátil se, aby sě u-il ran. Bj. Uléčitosť, i, f. = uléčivosť. Jg. Uléčitý = uléčitelný, heilbar. Sal. Uléčivosť, i, f. = uléčitelnosť, die Heil- barkeit. Sal. Uléčivý = uléčitelný, heilbar. U. vada,
nemoc. Jg. Ulediti, il, ěn, ění, eiskalt machen. —
co. Mus. VIII. 116. Úleh, u, m., thesis ve veršování, die
These. Krok. Vz Thesis. Uléhati, vz Ulehnouti. Uléhavý = 1. kdo uléhá, wer sich gern legt; 2. doskočný, dotíravý, zudringlich. D. Ulehčení, n., die Erleichterung. U. lodí, bolesti, bídy, Bern., platby, die Zahlungs- erleichterung. Šp. Cítím u. (nemoci). Ros. U. při opatřování peněz. Ddk. III. 139. Ulehčený; -en, a, o, erleichtert. U. šou-
pátko, entlasteter Schieber. Šp. Ulehčilosť, i, f., die Erleichterung. Zlob. Ulehčilý, erleichtert. Ulehčitel, e, m., der Erleichterer. Ulehčitelka, y, ulehčitelkyně, ě, f., die Erleichterin. Jg. Ulehčiti, ulehči, hče (íc); ulehčovati,
leichter machen, erleichtern, mildern, lin- dern. — komu. Srdci svému u.; Pán Bůh jí ulehčil (skonala). Us. Dch. — komu čeho: břemene, tíže, Us., bolesti, zármutku, bídy. Jg. — co. Ta věc bolesť ulehčuje. Bern. Zahálka stíží všechno, přičinlivosť vše ulehčuje. Kmp. exc. — se komu. Uleh- čilo se mu. Bern. — komu jak. Aby mi (nemocnému) pán Bůh ulehčil na kterou- koli stranu. Us. Dch. — kde. Na srdečku na mém nic sa neulahčí. Sš. P. 249. Na smrtelné posteli stíženému svědomí svému prostředkem veřejné zpovědi hleděl u. Tč. — komu čím. Dětmar rozprávěje o tomto zpětném pochodu, ulehčuje sobě tímto ža- lostným pohnutím. Dkd. II. 86. — si v čem. Us., Tč. Úlehelka, y, f. = dušník obecný, pamět-
ník, psí mateřídouška, calamintha acinos. Slb. 330. Úlehl, e, úlehla, y, f., úlehel, hle, m.,
ulehlí, n., úlehlina, y, úlehlice, e, f., úle- hlé, úlehlí, úlehle, n., úloh, u, m. = pole 2—3 a více let neorané, příloh, lado; někde = úhor, Brach-, Drischfeld, n., die Koppel. Hnáti dobytek na úlehlé. Us. Rolí svých nechati úlehlím ležeti a zplaněti. V. Kdyby měl takhle 50 korců ú-hlí (polí). U Chocerad. Vk. Bodláků plno roste na ú-lích. Rvač. Na jednu úlehl přiteče (kůň). Dal. 12. Sed- mého roku v úlehlí se držela pole (úhořila se). Sš. Sk. 69. Porazili lid králův, tak že leželi jako snopové na nějaké úlehlici. Let. 39., Arch. I. 165. Suchých míst a úlehlí ne- nechávejte, das Brachfeld. Smil. Orov. Zř. selské. Jeho úlehle zedral a osel; Lesy, ežto na jejích úlehlech zrostly. Půh. I. 366., II. 194. Slavíček z ú-hle = krkavec. |
||
|
|||
Předchozí (345)  Strana:346  Další (347) |