sb157-05 0..8296

346

na Litvě usedlými bylo mnoho u-nův. Dle
nich nazvána lehká jízda nejprve v Polsku,
potom i jinde. S. N. Viděla tam čtyry pány,
mezi nimi dva ulany. Sš. P. 168. Cf. Mz. 359.
Ulánka, y, f. = ulanslcá čapka. Us. Sá.
Ulanský pluk, ein Ulanenregiment.
Ulapený; -en, a, o, ergriffen, ertappt,
gefangen. — kde. Smutne slavík spieva
v klietke u-ný. Ps. sl. 116., Sl. ps. Šf. II. 91.
Ulapiti, il, en, ení; ulapati, ulapávati,
ulapnouti, pnul a pl, ut, utí; ulapovati =
uchýliti, uchopiti, erwischen, erhaschen, auf-
fangen. Ulapnouti s měkkým l — nieder-
hocken: na řiť (o dětech). Mor. Tč. —
koho, co: zajíce. Ros. Vezme ji (čerešňovu
halúzku) do kostela na utjernu a který
šuhaj ji ulapí, za toho se dostane. Slov
Šd. — co zač. U-pil ju za jej bočky a hodil
ju do hlubočky. Sl. ps. Šf. II. 74. Strážníci
u-li ho za ruku. Dbš. Sl. pov. I. 189. — čeho.
Ten toho ulapal! — se čeho. Tonoucí desky
se ulapil. L. — koho, se nač: na její pe-
níze (dychtiti po nich). Bern., Šm. Ulapím
sokola na zlatú stužtičku. Dbš. 7. — kde.
Dal tom sa ulapiť jak rybka vo (ve) vodě.
Slov. Tč.

Ulaptati se, bekacken, bemachen. Kráva
se celá u-la, máť běhavku. Na Ostrav. Tč.
— se s kým, sich satt plauschen. Ib. Tč.
Úlař, e, m., der Bienenstockmacher. Rk.
Ulaskati, einlullen, liebkosen. — koho
v co. Ulaskala jej v růžový sen. Mor. Šd.
Ulaskaviti, il, en, ení, begütigen, lieb-
reich machen. — koho čím: přímluvou,
dary. Us.

Ulátaný; -án, a, o, vz Ulátati. — kým.
Veteš u-ná básníky. Kos. Ol. I. 301.
Ulátati, zusammenflicken. — co. Ros.
Ulati = uliti. Mor. Mtl.
Uláti, ulaji, ál, án, ání = vyhubovati,
vykleti, ausschelten, erschelten. — koho.
Ros., Mus., Reš., Us. Šel, jak by ho ulál.
Němc. Paní děvečku ulála. Drsk. — komu.
Troj., Ráj., Boč.

Ulaziti se po horách, sich satt kriechen.
Na Ostrav. Tč.
Úlčák, a, m, osob. jm.
Uldrych, a, m., osob. jm.
-ule, přípona jmen podstatných: štěkule,
žežhule. D., Mkl. B. 112. Vz -ile.

Ulebediti se = uvelebiti se, usednouti,
sich niedersetzen. Us. — se kde. U-dil se
u nás atd.
Uléci, vz Ulehnouti.
Ulečedlivý, heilbar. Bel.
Uléčení, n., die Heilung. U. neduhu, ne-
moci. V. Žádáš-li ran u., lékařť jest. Hus
II. 261.

Uléčený; -en, a, o, geheilt. U. úd. BR.
II. 621. b.

Uléčilý, ulíčilý, geputzt, geschmückt.

U. výmluvnosť. V.

Uléčitelnosť, i, f., die Heilbarkeit. Jg.

Uléčitelný neduh, heilbar. Sal.

Uléčiti, ulíčiti, uleč, il, en, ení; ulečo-

vati, ulekovati = zhojiti, uzdraviti, zceliti;

heilen. — Na Ostrav. uličiti. Tč. — co,

koho: raněného, neduch. V. — Br., Sych.,

Háj., BO. U. nemoc. Hus II. 413. S nebe

přišel a nás na duši neduživé uléčil. Hus II.

261. — koho čím: D., lékem. Us. Tím ne-
duhu neuléčíš. Chč. 445. Nižádným milosť
nemóž býti u-na kořením. Hus III. 111. —
co kde jak. A láskou svou ulečte pochy-
benství v srdci jeho. Sš. I. 133. — koho
nač: na rány. Troj. — se čeho. Vrátil se,
aby sě u-il ran. Bj.
Uléčitosť, i, f. = uléčivosť. Jg.
Uléčitý = uléčitelný, heilbar. Sal.
Uléčivosť, i, f. = uléčitelnosť, die Heil-
barkeit. Sal.

Uléčivý = uléčitelný, heilbar. U. vada,
nemoc. Jg.

Ulediti, il, ěn, ění, eiskalt machen. —
co. Mus. VIII. 116.

Úleh, u, m., thesis ve veršování, die
These. Krok. Vz Thesis.
Uléhati, vz Ulehnouti.
Uléhavý = 1. kdo uléhá, wer sich gern
legt; 2. doskočný, dotíravý, zudringlich. D.
Ulehčení, n., die Erleichterung. U. lodí,
bolesti, bídy, Bern., platby, die Zahlungs-
erleichterung. Šp. Cítím u. (nemoci). Ros.
U. při opatřování peněz. Ddk. III. 139.

Ulehčený; -en, a, o, erleichtert. U. šou-
pátko, entlasteter Schieber. Šp.
Ulehčilosť, i, f., die Erleichterung. Zlob.
Ulehčilý, erleichtert.
Ulehčitel, e, m., der Erleichterer.
Ulehčitelka, y, ulehčitelkyně, ě, f.,
die Erleichterin. Jg.

Ulehčiti, ulehči, hče (íc); ulehčovati,
leichter machen, erleichtern, mildern, lin-
dern. — komu. Srdci svému u.; Pán Bůh
jí ulehčil (skonala). Us. Dch. — komu
čeho: břemene, tíže, Us., bolesti, zármutku,
bídy. Jg. — co. Ta věc bolesť ulehčuje.
Bern. Zahálka stíží všechno, přičinlivosť
vše ulehčuje. Kmp. exc. — se komu. Uleh-
čilo se mu. Bern. — komu jak. Aby mi
(nemocnému) pán Bůh ulehčil na kterou-
koli stranu. Us. Dch. — kde. Na srdečku
na mém nic sa neulahčí. Sš. P. 249. Na
smrtelné posteli stíženému svědomí svému
prostředkem veřejné zpovědi hleděl u. Tč.
— komu čím. Dětmar rozprávěje o tomto
zpětném pochodu, ulehčuje sobě tímto ža-
lostným pohnutím. Dkd. II. 86. — si v čem.
Us., Tč.

Úlehelka, y, f. = dušník obecný, pamět-
ník, psí mateřídouška, calamintha acinos. Slb.
330.

Úlehl, e, úlehla, y, f., úlehel, hle, m.,
ulehlí, n., úlehlina, y, úlehlice, e, f., úle-
hlé, úlehlí, úlehle, n., úloh, u, m. = pole
2—3 a více let neorané, příloh, lado; někde =
úhor, Brach-, Drischfeld, n., die Koppel.
Hnáti dobytek na úlehlé. Us. Rolí svých
nechati úlehlím ležeti a zplaněti. V. Kdyby
měl takhle 50 korců ú-hlí (polí). U Chocerad.
Vk. Bodláků plno roste na ú-lích. Rvač.
Na jednu úlehl přiteče (kůň). Dal. 12. Sed-
mého roku v úlehlí se držela pole (úhořila
se). Sš. Sk. 69. Porazili lid králův, tak že
leželi jako snopové na nějaké úlehlici. Let.
39., Arch. I. 165. Suchých míst a úlehlí ne-
nechávejte, das Brachfeld. Smil. Orov. Zř.
selské. Jeho úlehle zedral a osel; Lesy,
ežto na jejích úlehlech zrostly. Půh. I.
366., II. 194. Slavíček z ú-hle = krkavec.