sb157-05 0..8296

347

Us. Bdl. Zůstávají v ú-hli. Bl. Živ. Aug.
60. — Ú. = konec dědiny, das Dorfende.
Na mor. Zlínsku. Brt. — Ú. = jmeno polí
u Dluhonic, u Nahažovic, u Žeravic na Mor.
Šd., Km. — Ú. = osada u Velešína v Bu-
dějovsku.

Ulehlice, e, f. = ulehl, der Brachacker.
Let. 39.

Ulehlík, u, m., paseky u Vsetína. Tč.

Ulehlina, y, f. = ulehl. Šm.

Ulehlivosť, i, f., die Neigung zum Sich-
legen.

Ulehlivý = uléhavý.

Ulehlosť, i, f., das Senken, Festwerden,
Festliegen. U. země. Us.

Ulehlov, a, m., osob. jm. Šd.

Úlehlový. Ú. hospodářství, die Koppel-
wirtschaft. Šp. Cf. Úlehl.

Ulehlý k čemu: ke spaní, der sich
gelegt hat. U. země, pole (neorané). Zlob.
Kletba na smrti takové u-lá se vytýká.
Sš. Sk. 62. — U. = mrtvý, todt. Ulehlí na
tom poli otcové. Jg. — U. = ssedlý, nízký,
gesenkt, gesetzt, fest gelegen, hart. U. země.
Ulehlou roli zkypřiti. Sych. V trosky ulehlý,
in Ruinen verfallen. — U. člověk = zavalitý,
untersetzt. Us. — U., na Slov. = rovný,
gleich, flach. Bern. — Jg.

Úlehlý = neoraný, brachliegend. Ú. země,
role. Zlob., Cyr. Of. Úlehl.

Ulehnouti, hnu, hni, hna (ouc), ul, utí;
(uléci, ulehu, zastr. ), ulehl; uléhati, ulehá-
vati = lehnouti, sich hin-, niederlegen; na
odpočinutí se položiti, sich niederlegen, sich
schlafen legen; položiti se v nemoci, sich le-
gen; rozšířiti se, prostříti se, sich lagern, sich
verbreiten; zůstati ležeti, erliegen, liegen
bleiben; bezpečiti se, sich stützen o. ver-
lassen; chrániti se, sich wohin retten, wohin
fliehen, verstecken; skloniti se, sich senken,
sich legen; dotírati, auf einen zudringen,
ihm anliegen. Jg. — abs. Jen jsme ulehli,
už nás budili. Us. On již ulehl (onemocněl).
Země ulehla (snížila se, ssedla se). Us.
Obilí ulehlo (k zemi přilehlo). Ros. Vlny
ulehly. D. Necupej, nedupej, ještě naši ne-
ulehli. Pís. Vítr ulehl. Sš. J. 101. — kde.
Pes ulehl pod lavicí. Us. U. pod břemenem,
pod tíží. L. U. na posteli. Us. Před někým
u. L. Mnohem hustější tma ulehla na smy-
slech pohanův. Sš. Sk. 279. — nač: na
horkou nemoc. Zlob., Lk. Hejno neduhův
ulehlo na zemi. Puch. Lakomý když ulehne
na lakomstvo (spolehne, bezpečí se). St. —
na čem. A juž právě na tej věci mój úmysl
miení uléci. Hr. rk. 121. (Cf. ib. 429. ). —
komu, čemu. Ženy ty právům Turků u-ly
(poddanými se staly). L. U. ráně padající =
uhnouti se. Jg. Ulehl svému osudu, ist er-
legen. Dch. — kam. Ta loď do vody ulehne
(se skloní). Bern. — na koho jak. Slovy
lahodnými na otce uléhal = dotíral. Hlas.
— Kram. — na koho čím: hubú, aufsässig
sein. Na Zlínsku. Brt. — nač proč. Příčina,
za kterou hněv boží na lidské pokolení
ulehl. Sš. I. 27. — se = ulehnouti, sich
legen. Vlny se ulehly. Zlob. — (čím) v čem.
Možť člověk bezpečně nadějí v boze uleh-
núti; Jakožby v té libosti kocháním ulehl.

St. V Hospodinu ulehna budeš moci pěti...
Št. N. 152. V tom sú velmě lidé nynějších
časóv ulehli, a tak od pravého pokánie sú
poběhli. Hus I. 353. — kdy (nač). Mohl
naň ulehnout v letě (jej utisknouti). Us.
Po půlnoci, za hodinu všecko ulehlo. Us.
Šd. — čím na čem. Lakomci sú vší svú
myslí na tom ulehli. St. N. 131.
Uléhnouti se = ulíhnouti se.
Ulehtati, ulektati. — koko jak: do
smrti, zu Tode kitzeln. Us. Jg., Dch., Šd.
Úlek, u, m. = uleknutí, der Schrecken.
Ú-kem mléko se jí zarazilo. Sk. Ú-kem polo-
mrtva jsouc padla. Us. Bf., Ziak, Šd. Hospo-
dyně stála úlekem jako přimrazená. Kmk.

— Ú., a, m., osob. jm. Šd.

Ulekání, n., das Erschrocken.

Ulekaný; -án, a, o, erschrocken, er-
schreckt.

Ulekavý, furchtsam. Us. Tč.

Uleklý, erschrocken, erschreckt. S ním
mysl uleklá a uvleklá jde od očistce rájem
do pekla. Sš. Sm. bs. 194.

1. Uleknouti, uleknu (zastr. uleku), ul
n. kl, ut, utí; ulekati = ustrašiti, erschrecken.

— koho. Us. Cena žádaná ulekla je velice.
Jg. Sbr. sp. 1841. 216. — se. A ta dívka
se ulekla, hned na své kolena klekla. Sš.
Ps. 3. Ulekl se, až mu ruce klesly. Us. Šd.

— koho, se čím: zlou zprávou. Us. — se
čeho. Vrat. U. se psa. D. Ulekla se promlu-
vení, andělského pozdravení. Sš. P. 39. I uleče
se duše těžka mlata. Rkk. 13. I uleknu se
řečí těch. Lab. 72. Takového neobyčejného
poselství náramně jsme se ulekli. Arch. III.
306. Ale ti lotři, ulekše se skutku toho jísti
nechtěli. Har. I. 223. Uleče sě veš lud Tatar
lutých. Výb. I. 52. — se jak. Ulekla se
v prudkou radosť. Ld. — se proč. Ulekl
se pro tak náramnou sílu židovskou. Flav.

2. Uleknouti = leknouti. Ryba ulekla,
krepirte. Us. Tč.

Uleknutí, n., das Erschrecken. — U.,
u. se, das Erschrecken, die Furcht, der
Schrecken. Z velikého u. a strachu. V.

Uleknutý; -ut, a, o, ershrocken, erschreckt.
Cf Uleklý. Promluvil vida ji celou u-tou.
Nitra VI. 288. Celý u-tý, lépe; všecek pole-
kán. Brt.

Ulelkovati koho, gähnend ermüden; se,
sich satt gähnen, gaffen. Na Mor. Tč.

Ulema, y, m., arab., u Turků theolog a
právník. Vz S. N. U. = učitel, vykladač
koranu, od slova alam = skrytu býti. Sš.
Sk. 153.

Ulemovati, einsäumen. — co.

Ulenivěti, ěl, ění, faul werden. Us. Tč.

Ulepiti, il, en, ení; ulípati, ulepovati,
ulípnouti, von Lehm formen, kleiben, an-
heften. — komu co: sobě chalupu (z hlíny
splácati), Ros., modly. Br. U. pěvci hubinku.
Kos. Ol. I. 300. — kde. Celá jejich veselosť
a radosť ulípla na modle té; Oni ale ulípli
na pouhém zevnějšku. Sš. Sk. 85., J. 103. —
co z čeho: stěnu z hlíny. D. — co na
kom. Na tom nic neulípáš (nevyhraješ).
Us. U Šimona všechna víra křesťanská
jediné na zevnějšku ulípnula. Sš. Sk. 29.

233*