Předchozí (346)  Strana:347  Další (348) |
|
|||
347
|
|||
|
|||
Us. Bdl. Zůstávají v ú-hli. Bl. Živ. Aug.
60. — Ú. = konec dědiny, das Dorfende. Na mor. Zlínsku. Brt. — Ú. = jmeno polí u Dluhonic, u Nahažovic, u Žeravic na Mor. Šd., Km. — Ú. = osada u Velešína v Bu- dějovsku. Ulehlice, e, f. = ulehl, der Brachacker.
Let. 39. Ulehlík, u, m., paseky u Vsetína. Tč.
Ulehlina, y, f. = ulehl. Šm.
Ulehlivosť, i, f., die Neigung zum Sich-
legen. Ulehlivý = uléhavý.
Ulehlosť, i, f., das Senken, Festwerden,
Festliegen. U. země. Us. Ulehlov, a, m., osob. jm. Šd.
Úlehlový. Ú. hospodářství, die Koppel-
wirtschaft. Šp. Cf. Úlehl. Ulehlý k čemu: ke spaní, der sich
gelegt hat. U. země, pole (neorané). Zlob. Kletba na smrti takové u-lá se vytýká. Sš. Sk. 62. — U. = mrtvý, todt. Ulehlí na tom poli otcové. Jg. — U. = ssedlý, nízký, gesenkt, gesetzt, fest gelegen, hart. U. země. Ulehlou roli zkypřiti. Sych. V trosky ulehlý, in Ruinen verfallen. — U. člověk = zavalitý, untersetzt. Us. — U., na Slov. = rovný, gleich, flach. Bern. — Jg. Úlehlý = neoraný, brachliegend. Ú. země,
role. Zlob., Cyr. Of. Úlehl. Ulehnouti, hnu, hni, hna (ouc), ul, utí;
(uléci, ulehu, zastr. ), ulehl; uléhati, ulehá- vati = lehnouti, sich hin-, niederlegen; na odpočinutí se položiti, sich niederlegen, sich schlafen legen; položiti se v nemoci, sich le- gen; rozšířiti se, prostříti se, sich lagern, sich verbreiten; zůstati ležeti, erliegen, liegen bleiben; bezpečiti se, sich stützen o. ver- lassen; chrániti se, sich wohin retten, wohin fliehen, verstecken; skloniti se, sich senken, sich legen; dotírati, auf einen zudringen, ihm anliegen. Jg. — abs. Jen jsme ulehli, už nás budili. Us. On již ulehl (onemocněl). Země ulehla (snížila se, ssedla se). Us. Obilí ulehlo (k zemi přilehlo). Ros. Vlny ulehly. D. Necupej, nedupej, ještě naši ne- ulehli. Pís. Vítr ulehl. Sš. J. 101. — kde. Pes ulehl pod lavicí. Us. U. pod břemenem, pod tíží. L. U. na posteli. Us. Před někým u. L. Mnohem hustější tma ulehla na smy- slech pohanův. Sš. Sk. 279. — nač: na horkou nemoc. Zlob., Lk. Hejno neduhův ulehlo na zemi. Puch. Lakomý když ulehne na lakomstvo (spolehne, bezpečí se). St. — na čem. A juž právě na tej věci mój úmysl miení uléci. Hr. rk. 121. (Cf. ib. 429. ). — komu, čemu. Ženy ty právům Turků u-ly (poddanými se staly). L. U. ráně padající = uhnouti se. Jg. Ulehl svému osudu, ist er- legen. Dch. — kam. Ta loď do vody ulehne (se skloní). Bern. — na koho jak. Slovy lahodnými na otce uléhal = dotíral. Hlas. — Kram. — na koho čím: hubú, aufsässig sein. Na Zlínsku. Brt. — nač proč. Příčina, za kterou hněv boží na lidské pokolení ulehl. Sš. I. 27. — se = ulehnouti, sich legen. Vlny se ulehly. Zlob. — (čím) v čem. Možť člověk bezpečně nadějí v boze uleh- núti; Jakožby v té libosti kocháním ulehl. |
St. V Hospodinu ulehna budeš moci pěti...
Št. N. 152. V tom sú velmě lidé nynějších časóv ulehli, a tak od pravého pokánie sú poběhli. Hus I. 353. — kdy (nač). Mohl naň ulehnout v letě (jej utisknouti). Us. Po půlnoci, za hodinu všecko ulehlo. Us. Šd. — čím na čem. Lakomci sú vší svú myslí na tom ulehli. St. N. 131. Uléhnouti se = ulíhnouti se. Ulehtati, ulektati. — koko jak: do smrti, zu Tode kitzeln. Us. Jg., Dch., Šd. Úlek, u, m. = uleknutí, der Schrecken. Ú-kem mléko se jí zarazilo. Sk. Ú-kem polo- mrtva jsouc padla. Us. Bf., Ziak, Šd. Hospo- dyně stála úlekem jako přimrazená. Kmk. — Ú., a, m., osob. jm. Šd.
Ulekání, n., das Erschrocken.
Ulekaný; -án, a, o, erschrocken, er-
schreckt. Ulekavý, furchtsam. Us. Tč.
Uleklý, erschrocken, erschreckt. S ním
mysl uleklá a uvleklá jde od očistce rájem do pekla. Sš. Sm. bs. 194. 1. Uleknouti, uleknu (zastr. uleku), ul
n. kl, ut, utí; ulekati = ustrašiti, erschrecken. — koho. Us. Cena žádaná ulekla je velice.
Jg. Sbr. sp. 1841. 216. — se. A ta dívka se ulekla, hned na své kolena klekla. Sš. Ps. 3. Ulekl se, až mu ruce klesly. Us. Šd. — koho, se čím: zlou zprávou. Us. — se
čeho. Vrat. U. se psa. D. Ulekla se promlu- vení, andělského pozdravení. Sš. P. 39. I uleče se duše těžka mlata. Rkk. 13. I uleknu se řečí těch. Lab. 72. Takového neobyčejného poselství náramně jsme se ulekli. Arch. III. 306. Ale ti lotři, ulekše se skutku toho jísti nechtěli. Har. I. 223. Uleče sě veš lud Tatar lutých. Výb. I. 52. — se jak. Ulekla se v prudkou radosť. Ld. — se proč. Ulekl se pro tak náramnou sílu židovskou. Flav. 2. Uleknouti = leknouti. Ryba ulekla,
krepirte. Us. Tč. Uleknutí, n., das Erschrecken. — U.,
u. se, das Erschrecken, die Furcht, der Schrecken. Z velikého u. a strachu. V. Uleknutý; -ut, a, o, ershrocken, erschreckt.
Cf Uleklý. Promluvil vida ji celou u-tou. Nitra VI. 288. Celý u-tý, lépe; všecek pole- kán. Brt. Ulelkovati koho, gähnend ermüden; se,
sich satt gähnen, gaffen. Na Mor. Tč. Ulema, y, m., arab., u Turků theolog a
právník. Vz S. N. U. = učitel, vykladač koranu, od slova alam = skrytu býti. Sš. Sk. 153. Ulemovati, einsäumen. — co.
Ulenivěti, ěl, ění, faul werden. Us. Tč.
Ulepiti, il, en, ení; ulípati, ulepovati,
ulípnouti, von Lehm formen, kleiben, an- heften. — komu co: sobě chalupu (z hlíny splácati), Ros., modly. Br. U. pěvci hubinku. Kos. Ol. I. 300. — kde. Celá jejich veselosť a radosť ulípla na modle té; Oni ale ulípli na pouhém zevnějšku. Sš. Sk. 85., J. 103. — co z čeho: stěnu z hlíny. D. — co na kom. Na tom nic neulípáš (nevyhraješ). Us. U Šimona všechna víra křesťanská jediné na zevnějšku ulípnula. Sš. Sk. 29. 233*
|
||
|
|||
Předchozí (346)  Strana:347  Další (348) |