sb157-05 0..8296

349

P. 117. Mnozí přišli z rynku širokého do
úzkej u-ce (pozbyli štěstí). Na Mor. Tč. Že
jest volala, až sě po ulici rozléhalo; Že sobě
láli v ulici, ale nevěděl komu. NB. Tč. 173.,
239. Oznámili sme na rathúse v Olomúci
a u-cech toho města. Arch. V. 387. Oby-
vatelstvo zvědavé hrnulo se rychle na ulice,
kudyž jeti měli; Co ste na ložích šeptali,
na u-cích volají. Pal. III. 3. 66., IV. 2. 403.
Na u-cech velikého města. BR. II. 863. Aby
je v zbožiech a v školách i na ulicech ctili.
Hus I, 453. Kdo ve všech u-cích bydlí, zle
bydlí. Pk. Šuhajíčko šumný, nechodzievaj
humny, leč ty chodz uličku. Sl. ps. 304.
Na uličkách někoho nechati = na holičkách.
Us. Rgl. Každá u. (cesta) je mu úzká. Vz
Opilství. Č. Pýcha na ulici bývá a hadry
v truhlici mívá. Prov. Tč. Vz o u-cích
v KP. I. 220., o ulicích římských v Vlšk.
56., 69., 78., 79., 86., o u-cích pražských
v Tk. I. 627. — U. = prostor mezi dvěma
řadami vojáků čely k sobě obrácených, die
Gasse. Ulicí běhati (vojín odsouzený takovou
řadou běžel a vojínové ho pruty mrskali). —
U. = prostora, der Raum. Hustě na lid
stříleli, až v něm u-ce dělali. V.

Ulice, dle Budějovice, ves u Stříbra,
Ulljtz. Vz S. N.

Úlický, ého, m. Ú. z Plešnic. Vz S. N.

Ulicový, Gassen-. U. dvéře. Us. na Mor.
Mřk.

Uličan, a, m., kdo bydlí v ulici a ne na
náměstí. Gl. 347. Cf. Uličník.

Ulíčeně, geschmückt. Ctib.

Ulíčení, n., das Schmücken, der Anstrich.
— U., die Beschönigung. Že pro hojnější
u. toho zlého užívaní sem i tam roztrušuje
se. Skl. IV. 200. — U., confrontatio, zastr.
Jir.

Ulíčenosť, i, f., der Schmuck, Anstrich.
Krab.

Ulíčený; ulíčen, a, o = vylíčený, ange-
strichen, geschminkt. U. panna. Ros., po-
krytství, Kom., věc. Br. V krčmě nebo
v tanci ženu posazují ulíčenú. Hr. rk. 285.
Slovy ulíčenými z prostých lidí Rozumy
i peníze táhne. Jir. Ves. čt. 384. Není u mne
žádného místa řeči u-né. Jel. En. m. 9. Má
na svátky všecko pěkné u-né; Celý dům
u-ný, jak by ho umaloval. Us. Šd. Těmi
jejich u-mi a šlehovanými řečmi sama sice
věc v sobě se ozdobuje, ale když se ta
ozdoba s ní sejme, ošklubaná vrána zůstane.
Jir. Ves. čt. 384. — jak. Křivda nemůže
u-na býti na právo. Kos. 01. I. 119. —
čím: barvami. Kom.

Ulíčilosť, i, f. = sličnosť, ozdobnosť, die
Zierlichkeit, Geschmücktheit, der Schmuck.
Troj.

Ulíčilý = ulíčený, ozdobný, geschmückt,
geziert. Nežli by z té slávy královské, a
tak ulíčilé krásy v hanebný stav byla uve-
dena. Výb. II. 84. 26. Polyxena v takových
žalostech zůstala při své u-lé kráse. Troj.
354.

Uličiti, il, en, ení, ausrechnen. Uličíš už
do sta. Na Ostrav. Tč.

Ulíčiti, il, en, ení; uličovati = líčením
ozdobiti, schmücken, zieren. — koho, co:
ženu. Stl. Všemi obyčeji jest to lepší, což

učinilo přirození nežli to, což jest u-lo
umění. Jel. En. m. 36. — co čím: stěnu
vápnem, tünchen. Ros. U. co svědky =
dokázati. Zák. Karla IV. Cf. Která křivda
ulíčena bude. Pr. měst. 233., Gl. 347. Ulíčen
vinú umře smrtí. BO. — čeho: svých vnad.
Gníd. — se. Ulíčila sě, nenieť tak jindy.
Št. — co jak. Nikdy křivda u-na býti ne-
může na právo. Kos. Ol. I. 119.

Ulička, vz Ulice. — U., jm. polí u Luky.
Km.

Uličkář, e, m. = uličník. Na Slov. Bern.

Uličkářka, y, f. = uličnice. Na Slov.
Bern.

Uliční, -čný, Gassen-. U. pes. Zlob.,
žena (= ulíčená), BO., bláto, BO., strana,
Dbš. 36., pobuda (tulák). Dch. V kutiech
u-čných stojiece modlili se. Hus. I. 289. Ve
vsích mívá každá rodina dvě jména, jedno
správné a druhé po dřívějším vlastníku
statku; toto neúřadní jm. slove uličným.
Světz. 1880. — U., ého, m., osob. jm.

Uličnice, e, f., die Gassentreterin, das
Gassenmädchen. — U., die Gassenbewohnerin.
Cf. Uličan.

Uličnický, gassenbübisch. U. kluk. Sych.

Uličnictví, n., chování-se způsobem ulič-
níkův, die Gassenbüberei. Us. Č.

Uličník, a, m. = chlapec na ulici roz-
pustile sobě vedoucí, der Gassenbube. Us. —
U. = uličan, der Gassenbewohner. Na Slov.
Bern.

Uličníkovati, als Gassenbube o. auf der
Gasse sich herumtummeln. Us. Č.

Uličný, Gassen-. U. bláto. Ž. wit. 17.
43. Vz Uliční.

Ulíhnouti, hl, ut, u tí; ulíhati = vylí-
hnouti, ausbrüten; se, ausgebrütet werden.
Na Ostrav.: ulohnouti. Tč. — co, se. Sle-
pice ulíhla 12 kuřat; ulíhlo se 12 kuřat.
Jg. Kde se kdo uléhne (narodí), tam se
zhodí. Mor. Brt. Ulíhlo se nám pěkné te-
látko, Us. Šd.

Ulicha, y, f., na Mor. = lijavec, nečas,
der Gussregen, das Unwetter. D., Škd. Takto
vládna mocně nad u-chou. Sš. Snt. 34.

Ulichotiti, il, cen, ení, ulichocovati, er-
schmeicheln. — co. Div. z och. — se komu.

Ulichvařiti, ulichviti, il, en, ení, er-
wuchern, durch Wucher erwerben. — si co
kde. Us. Tč.

Ulík, a, m., osobn. jm.

Úlík, u, m., malý úl, das Bienenkörbchen.
Us.,

Úlika, y, f. = sličnosť, ozdobnosť. Tak
krásně, úpravně a s takovou ú-kou (Eleganz)
dí. Sš.

Ulíknouti, knul a kl, ut, utí; uliceti, el,
en, ení = nastražiti. — co na co: na zvěř,
na ptáky, na ryby, aufstellen. Us.

Úlikov, Oulikov, a, m., Aulikau, ves
u N. Kdyně. PL.

-ulina, přípona jmen podstatných: šešu-
lina. D.

Ulínati, Haare verlieren. Tč.

Ulinovati = linie dělati, Linien ziehen.
Ros.

Ulípati, vz Ulepiti.

Ulísati, ulisiti, il, en, ení; ulisnouti, snul
a sl, ut, utí = ulaskaviti, uchlácholiti, sanft