Předchozí (354)  Strana:355  Další (356) |
|
|||
355
|
|||
|
|||
Ulysati, kahl werden. Ulysaly mu vlasy
na hlavě od starosti. Us. Tč. Ulysses, šp. m. Ulixes. 1. Um, u, m., lit. umas, lat. mens, Schl. = způsobnosť pojímati, rozeznávati podobizny
věcí s osvědoměním jich sobě, der Verstand, Sinn, Geist, die Besinnungskraft. Kat. 517., 2674. Nastojte i ves svój um sbierajte. Rkk. 45. A chodie jako blázen bez umu. St. skl. To mi na um nepřišlo. Bern. Mně alespoň nikterak na um nejde. Co jinak nikomu na um nešlo. Kos. Ol. I. 125., 131. Čímž jim čitedlně na um dává. Sš. Sk. 62. Kaj mu láska na um síde. Mt. S. 1874. Zastaň seba umom lebo päsťú (pěstí). Na Slov. Tč. Chodil zamyslený hore dolu mestom, ta čerešňa nezišla mu z umu. Dbš. Sl. pov. I. 145. Keby mi to prišlo, čo mi na um zišlo! Ale mi nechodí, z umu mi neschodí. Sl. ps. 187. Keď slniečko vyšlo, to mi na um zišlo, že ma ty rada máš (srozuměl jsem, poznal jsem). Sl. ps. 159. Keď mi na um sídu ma- terine reči. Sl. ps. 139. Bieše již bez uma. Hr. rk. 85. Uložil jsem na svém umě py- tati. Bibl. Bez umu hlava pivný kotel. Hš. Proti Bohu vře svým umem. BO. — Um = moc rozvažující, pořádací, der ordnende Verstand, Sinn, die Uiberlegung. Křestěné hnachu bez uma v řady pohan. Rkk. 48. — Um = umění, die Kunst. Zlob., Th., Mus. Theorie umu, die Theorie der Kunst, Kunst- lehre. Umi, pl., umění, věda. Kat. 2173. Um bez rozumu není pláten. Km., Pk. Um za mořem a smrť za vraty (za pasem). Prov. srb. (Ars longa, vita brevis). — Um, a = učený, der Gelehrte. Tkad. — U. = sklon- nosť, mysl, vůle, die Neigung, der Affekt, das Herz, Gemüth. O svéms umě toho neučinil. Dal. 63., 80. Táhnúce se toho na dsky zemské, že sú toho prodeje sami o svém umě neučinili. Arch. IV. 319. Každý žije o svém umě. Č. — Um = duše, die Seele. St. skl. Co v tvém umě přebývá; Já jsem byl ustavičen na svém umě. BO. 1. -um, přípona m. -ú aneb -ou v instr.
sing, subst. a adjektiv fem. u Opavy: tum dluhum cestum = tou dlouhou cestou; v pru- ském Opavsku m. -ám: rybum (rybám) a v 3. os. pl. praes. radujum se (radujou, ra- dují se). Šb. 2. -um, jména latinská v -um (řec. v -ov)
jsou rodu střed. a skloňují se dle Slovo, když se -um (-on) vynechá: metr-um, -a. Vz -ium, -eum. -úm; koncovka instrum. sing. ženských
podstatných jmen v a ukončených m. -ou u Čechů v pruském Slezsku: rybúm m.: rybou. Šb. -ům. Koncovky této se v dat. pl. v již.
Čech. neužívá, nýbrž -om, u rodových též -ovom: koňom, klukom, šefcom, telatom, slovom, vojákom, synom, šefcovom. Kts. Vz -om. Vedle -ům užíváno dříve, ač zřídka, i širší koncovky -ovóm: dědovóm, bohovóm. Bž. 83. Uma, y, f. = um, umění, die Kunst. Uma,
uma, chleba není doma. Prov. Mnohé umy na chléb čumí (= mnoho řemesel, pouhá žebrota). Prov. Dch. |
Umacaný = utahaný. — čím: robotou.
Slez. Šd. — U. = tělnatý. Ib. Šd.
Umacati, ertasten.
Umáčany = umáčený, durchnässt. Mor.
Šd. Umáčeti, vz Umočiti.
Umačkání, n., die Erdrückung. Jg.
Umačkaný; -án, a, o, erdrückt. Us.
Umačkati = utlačiti, udávati, erdrücken.
— koho čím.
Umaditi = umediti. Na Slov. Bern.
Umáhati koho čím, anstrengen. Mor.
Tč. Umáchaný; -án, a, o, vz Máchati. — U.
= umáčený, urosený. Šd Umáchati, vz Máchati. — koho čím:
batochem = ubiti. Na Ostrav. Tč. Umakati = umacati. Tč.
Umakčiti = uměkčiti. Na Slov. Bern.
Umalátněti, ěl, ění, schwach werden. Tč.
Umalec, lce, m., mictyris, korýš krátko-
ocasý. Krok. II. 247. Umalek, lku, m., der Meionit, křeman.
Miner. 434. Umaleně zpeřený. Vz Zpeřený.
Umalení, n., vz Umaliti.
Umalený; -en, a, o, vz Umaliti. Měl ne-
umalenou důvěrou v Boha. Pal. Dj. II. 1. 391. Morava byla zemdlena a u-na. MP. Umaliti, il, en, ení, umalovati = umen-
šiti, přiskrovniti, kleiner machen, abbrechen. — co. Lom., Kat. 2904. Jejich malá zná-
mosť a nezkušenosť církevního života vinu jejich umaluje. Sš. Sk. 56. (Hý. ). — komu. Kráva už nám pořádem umaluje (méně mléka dává). Us. Šd. - čeho. Zlato spravedlnosti jejich značně umalilo. Ddk. II. 140. — čím. Povýšil ji na tuto hodnosť, kteréž tím ni- kterak se neumalilo, když Mlada... Ddk. II. 20. (Tč. ). — se, kleiner werden. Brzo se umalil počet přívrženců vzpurného vé- vody. Ib. II. 175. Umalovati, ab-, vermalen. Bern. — co.
kde. Umámiti, il, en, ení, umamovati, bethören,
betäuben. Bern. — koho čím. Umamrati, umimrati, genug wimmern.
Mor. Tč. Umaňkati co = mokrýma rukama lep-
kým učiniti. Mor. Tč. Umanouti si co = umysliti si, sich vor-
nehmen, sich in den Kopí setzen. Co si umane, to chce míti. Us. u Rychn. Ntk., Nl. — komu odkud. To mi z mysli u-lo, verschwinden. Mor. Tč. Umantati = učarovati, behexen. Na Slov.
Bern. Umanulý. To je u. klouček (= svéhlavý).
Cf. Umanouti. U Rychn. Črk. Umarastiti, il, štěn, ění, besudeln, be-
schmutzen. — co. Us. Sd. — se od čeho: od krve. Mor. Tč. — se čím. Umarčiti se = zasmradnouti, zplesnivěti.
Na Slov. Bern. Umařiti, il, en, ení = zmařiti. — U. =
umořiti. — koho čím. Prvý, to jest mužo- bojce, jenž umářie hladem družce. Hr. rk. 283. Umarkotiti koho čím, trüb stimmen.
Na Ostrav. Tč, |
||
|
|||
Předchozí (354)  Strana:355  Další (356) |