sb157-05 0..8296

355

Ulysati, kahl werden. Ulysaly mu vlasy
na hlavě od starosti. Us. Tč.
Ulysses, šp. m. Ulixes.
1. Um, u, m., lit. umas, lat. mens, Schl. =

způsobnosť pojímati, rozeznávati podobizny
věcí s osvědoměním jich sobě, der Verstand,
Sinn, Geist, die Besinnungskraft. Kat. 517.,
2674. Nastojte i ves svój um sbierajte. Rkk.
45. A chodie jako blázen bez umu. St. skl.
To mi na um nepřišlo. Bern. Mně alespoň
nikterak na um nejde. Co jinak nikomu na
um nešlo. Kos. Ol. I. 125., 131. Čímž jim
čitedlně na um dává. Sš. Sk. 62. Kaj mu
láska na um síde. Mt. S. 1874. Zastaň seba
umom lebo päsťú (pěstí). Na Slov. Tč. Chodil
zamyslený hore dolu mestom, ta čerešňa
nezišla mu z umu. Dbš. Sl. pov. I. 145. Keby
mi to prišlo, čo mi na um zišlo! Ale mi
nechodí, z umu mi neschodí. Sl. ps. 187.
Keď slniečko vyšlo, to mi na um zišlo, že
ma ty rada máš (srozuměl jsem, poznal
jsem). Sl. ps. 159. Keď mi na um sídu ma-
terine reči. Sl. ps. 139. Bieše již bez uma.
Hr. rk. 85. Uložil jsem na svém umě py-
tati. Bibl. Bez umu hlava pivný kotel. Hš.
Proti Bohu vře svým umem. BO. — Um =
moc rozvažující, pořádací, der ordnende
Verstand, Sinn, die Uiberlegung. Křestěné
hnachu bez uma v řady pohan. Rkk. 48. —
Um = umění, die Kunst. Zlob., Th., Mus.
Theorie umu, die Theorie der Kunst, Kunst-
lehre. Umi, pl., umění, věda. Kat. 2173. Um
bez rozumu není pláten. Km., Pk. Um za
mořem a smrť za vraty (za pasem). Prov.
srb. (Ars longa, vita brevis). — Um, a =
učený, der Gelehrte. Tkad. — U. = sklon-
nosť, mysl, vůle, die Neigung, der Affekt,
das Herz, Gemüth. O svéms umě toho
neučinil. Dal. 63., 80. Táhnúce se toho
na dsky zemské, že sú toho prodeje sami
o svém umě neučinili. Arch. IV. 319. Každý
žije o svém umě. Č. — Um = duše, die
Seele. St. skl. Co v tvém umě přebývá;
Já jsem byl ustavičen na svém umě. BO.

1. -um, přípona m. -ú aneb -ou v instr.
sing, subst. a adjektiv fem. u Opavy: tum
dluhum cestum = tou dlouhou cestou; v pru-
ském Opavsku m. -ám: rybum (rybám) a
v 3. os. pl. praes. radujum se (radujou, ra-
dují se). Šb.

2. -um, jména latinská v -um (řec. v -ov)
jsou rodu střed. a skloňují se dle Slovo, když
se -um (-on) vynechá: metr-um, -a. Vz -ium,
-eum.

-úm; koncovka instrum. sing. ženských
podstatných jmen v a ukončených m. -ou
u Čechů v pruském Slezsku: rybúm m.:
rybou. Šb.

-ům. Koncovky této se v dat. pl. v již.
Čech. neužívá, nýbrž -om, u rodových též
-ovom: koňom, klukom, šefcom, telatom,
slovom, vojákom, synom, šefcovom. Kts. Vz
-om. Vedle -ům užíváno dříve, ač zřídka,
i širší koncovky -ovóm: dědovóm, bohovóm.
Bž. 83.

Uma, y, f. = um, umění, die Kunst. Uma,
uma, chleba není doma. Prov. Mnohé umy
na chléb čumí (= mnoho řemesel, pouhá
žebrota). Prov. Dch.

Umacaný = utahaný. — čím: robotou.

Slez. Šd. — U. = tělnatý. Ib. Šd.

Umacati, ertasten.

Umáčany = umáčený, durchnässt. Mor.
Šd.

Umáčeti, vz Umočiti.

Umačkání, n., die Erdrückung. Jg.

Umačkaný; -án, a, o, erdrückt. Us.

Umačkati = utlačiti, udávati, erdrücken.

— koho čím.

Umaditi = umediti. Na Slov. Bern.

Umáhati koho čím, anstrengen. Mor.
Tč.

Umáchaný; -án, a, o, vz Máchati. — U.
= umáčený, urosený. Šd

Umáchati, vz Máchati. — koho čím:
batochem = ubiti. Na Ostrav. Tč.

Umakati = umacati. Tč.

Umakčiti = uměkčiti. Na Slov. Bern.

Umalátněti, ěl, ění, schwach werden. Tč.

Umalec, lce, m., mictyris, korýš krátko-
ocasý. Krok. II. 247.

Umalek, lku, m., der Meionit, křeman.
Miner. 434.

Umaleně zpeřený. Vz Zpeřený.

Umalení, n., vz Umaliti.

Umalený; -en, a, o, vz Umaliti. Měl ne-
umalenou důvěrou v Boha. Pal. Dj. II. 1.
391. Morava byla zemdlena a u-na. MP.

Umaliti, il, en, ení, umalovati = umen-
šiti, přiskrovniti, kleiner machen, abbrechen.

— co. Lom., Kat. 2904. Jejich malá zná-
mosť a nezkušenosť církevního života vinu
jejich umaluje. Sš. Sk. 56. (Hý. ). — komu.
Kráva už nám pořádem umaluje (méně mléka
dává). Us. Šd. - čeho. Zlato spravedlnosti
jejich značně umalilo. Ddk. II. 140. — čím.
Povýšil ji na tuto hodnosť, kteréž tím ni-
kterak se neumalilo, když Mlada... Ddk.
II. 20. (Tč. ). — se, kleiner werden. Brzo
se umalil počet přívrženců vzpurného vé-
vody. Ib. II. 175.

Umalovati, ab-, vermalen. Bern. — co.
kde.

Umámiti, il, en, ení, umamovati, bethören,
betäuben. Bern. — koho čím.

Umamrati, umimrati, genug wimmern.
Mor. Tč.

Umaňkati co = mokrýma rukama lep-
kým učiniti. Mor. Tč.

Umanouti si co = umysliti si, sich vor-
nehmen, sich in den Kopí setzen. Co si
umane, to chce míti. Us. u Rychn. Ntk.,
Nl. — komu odkud. To mi z mysli u-lo,
verschwinden. Mor. Tč.

Umantati = učarovati, behexen. Na Slov.
Bern.

Umanulý. To je u. klouček (= svéhlavý).
Cf. Umanouti. U Rychn. Črk.

Umarastiti, il, štěn, ění, besudeln, be-
schmutzen. — co. Us. Sd. — se od čeho:
od krve. Mor. Tč. — se čím.

Umarčiti se = zasmradnouti, zplesnivěti.
Na Slov. Bern.

Umařiti, il, en, ení = zmařiti. — U. =
umořiti. — koho čím. Prvý, to jest mužo-
bojce, jenž umářie hladem družce. Hr. rk.
283.

Umarkotiti koho čím, trüb stimmen.
Na Ostrav. Tč,