sb157-05 0..8296

protivníky svoje umítal. Sš. Sk. 88. (Hý. ).

— co komu = namítati, einwenden, vor-
werfen. Umítal mně zanedbávání modliteb.
Kom.

Uměstí, n., zastr. = město. Kat.

Uměstitel, e, m., der Domicilant. U.
směnky. Nz.

Uměstiti, il, štěn, ění; umístiti, il, ěn,
ění; uměšťovati = na místo dáti, postaviti,
einlegen, placiren. — co. Něco dobře u.
D. U. posádku, eine Besatzung hineinlegen.
Šf. Rozpr. 68. U. směnku. J. tr., Rk. — co
na co. Berg. — co na čem. Ráj. — co,
se kde. V sádle červi se uměšťují. Jg. —
kam: do časopisu, lépe: klásti, podávati,
vložiti, dáti. Mus. (kazimluv), Brs. 2 vyd.
249.

Úměstka, y, f., das Placement. Nz.

Umeškati, umeškávati = zameškati, ver-
säumen, ausbleiben. — abs. Pomniž, že smrť
neumešká. Reš. Lyr. 17., BO. Boží hněv
neumešká. BO., Ctib. H. 50., Štelc. — kdy.
Po znameniech těch neumešká příchod syna
božieho. Hus II. 12. — co: čas, versäumen.
Mor. Tč. — s inft. On na pomoc tobě při-
spěti neumešká. Kram.

Úmet, u, m., das Kehren, das Gekehrte.
Sm.

Umetač, umětač, e, m., der Auskehrer,
Ausfeger.

Umetačka, umětačka, y, f., die Aus-
kehrerin. L.

Umetachu, zastr. = vmetali, vházeli. Kat.
Úměták, u, m., der Kehrbesen. Mor. Tč.

Umetati, v z Umésti.

Umětedlně = uměle, zastr. Vký.

Umětedlnosť, i, f., zastr. = umělosť,
scientia, die Kenntniss. Ž. wit., Modl. 8.

Umětedlný, zastr. = umělý, znalý, kundig,
wissend, verständig, gelehrt, kennerisch. Št.
Lid neumětedlný. BO. Srdce u., cor docile.
Bj. — k čemu. Obrové u-ní k boji. BO.

Umětel, e, m, der Kenner. Gb.

Umětelnosť, i, f., die Kennerschaft. Gb.
Vz Umětedlnosť.

Umětelný, kennerisch. Gb. Vz Umětedlný.

Umětelstvo, a, n., zastr. = umění, umě-
telnosť, die Wissenschaft. Št. N. 77. b., 108.

Umetený, gekehrt. U. světnice, dvůr,
cesta atd. — čím: chvoštištěm. ZN.

Uměti, umím, umíš, umí, umíme, umíte,
umějí; uměj, umějme, umějte; uměje (íc);
uměl, uměv (ši); ěn n. ín, ění; budu uměti;
umívati. Vz Třída (časoslova), Bž. 191., Kz.
6. vyd. str. 112., Zk. 2. vyd. str. 154., Ht.
Sr. ml. 283. U., koř. um (mens). Schl. U. =
rozuměti něčemu, povědomosť něčeho míti,
verstehen, kennen, wissen; věděti, znáti,
wissen; moci, s to býti, dokázati, können,
vermögen, ausrichten, im Stande sein aus-
zurichten, zu bewerkstelligen. Jg. V již.
Čech. aj. umět někam = cestu znáti. Umět do
Branšojic. Kts. — abs. Jak můž a umí (s to
jest). Kom. Neuměl — ošuměl (= kdo nic
neumí, zle pochodí), Ungeschick — Missge-
schick. Dch. Hrál, jak uměl. Us. Brt. Živnosť
svú vedú, jakž nejlépe umějí. NB. Tč. 261.

— s inft. Umí plavati, jezditi, píti, lháti
atd. Ros. Umí se k lidem chovati; mírnosti
zachovávati neumí; neumí se styděti. V.

Umí každému hověti. D. Umí splňovati. Br.
Uměl rázně mluviti, schlagfertig; Neumí
mluviti, kde by měl; Ten se umí roztaho-
vati; Od čeho jsou huby, když se neumějí
hájiť; Umí se dělati sladkým. Dch. Třeba
u. po hospodářsku hospodařiti. Šd. On se
bude ptáti, lesi (jestli) moja milá umí hele-
kati; Poštorské děvčata, može vás hanba
být, aj že vy neumíte aj pole rozveselit.
Sš. P. 525., 550. Jiných neuměl jmenovati.
Pč. 34. Úředníci neumějíc toho najíti i od-
ložili to na markrabinu milosť. Půh. I. 266.
Kteříž jiné přetřásati umějí. BR. II. 641.
Aby uměl o to s hejtmanem mluviti; Vedlé
toho již uměj se spraviti; A já tu věc již
věda budu se u. v těch věcech kterak mieti.
Arch. II. 36., IV. 65., 87. Hleď okem vnitř-
ním, kterak tento žid múdře uměl jest vá-
žiti modlení; Mnozí bývají papeži, arcibisku-
pové, kardináli, biskupové, kanovníci i fa-
ráři neumějíc v knihách čísti; Mnoho umějí
mluviti ústy o písmě sv. Hus I. 75., II. 126.,
321. (Tč. ). Ten umí víc než chléb (kaši)
jísti. Us. Brt., Hš. Ano i mravenec umí se
hněvati. Č. M. Kráva i vůl knihy mají a
přece čísti neumějí. Bayer. Uměti v čas
mlčeti není leda umění. Č. Umí odštěkati
od svého (vinu svou na jiného svésti). Vz
Výmluvný. Lb. Neumí ani holubů lapati.
Vz Hloupý. Lb. Umí víc než hrách strojiti
(vařiti). Vz Moudrý, Ryba, Liška. Lb. Sedlák
se neumí skrýti, když ho i pod lavici strkají,
však mu vždy boty vyhlédají. Umí rybám
nástrahu strojiti. Kdo v peci býval, umí
jiného ožehem tam hledati. Kdo čeho ne-
zkusil, neumí o tom rozprávěti. Dělá se,
jakoby neuměl kuřátka rozvázati (pět po-
čítat). Umí čápem točiti. Umí lišku štváti.
Umí dobře tlachem dělati (tlachati). Nedarmo
čert svou mateř bil, že se neuměla vymlu-
viti. Umí stříleti mezi holuby. Malí lidé také
se umějí hněvati. (V. ). Umí peřiti (lháti).
Když mu se pravdy nedostává, umí opre-
movati. Neudatný neumí jedno láti (Dal. ) —
Inft. se někdy musí doplniti: On všechno
umí (dělati). Ros. Umí česky (mluviti). D.
Chceš-li umět německy, strč hlavu pod necky
a dej jazyk na kliku. Us. Kšá. On s ním
umí (zacházeti). Us. Dch. Ješto on dobře
s ciframi umí (zacházeti). Žer. 11. — co.
Umím jazyky, Kom., malířství. Ros. Co kdo
dobře umí, tím se rád baví. Pk. Kdo nej-
více řemesel umí, nejspíše ve psí bývá. Ten
to umí (odpověď: Ano blechy bíti). Us. U.
cestu (znáti). Solf., Ben. Nevěděla Eva, co
smrť umí (může). L. Blúdíte neumějíc písma.
Hus I. 39. Práva městská ven uměl. Let.
420. Cěsty neumějieše. Dal. Po stezkách,
jichž sú neuměli. Pror. Jsa. 42. 16. Pojednou
cizí jazyky uměli a jimi mluvili. BR. II.
188. b. Protož má býti každý pilen, aby
uměl božie přikázánie; Ktož tyto věci do
sebe jmá, písmo umí; Vieru Marta dobře
u-la; A těch jest nynie mnoho, jenž umě-
jíce písmo nechtie vedlé něho živi býti;
Písma bránie uměti kněžie; Zákon boží u.
mají kněžie; Nebuď jako ti, jenž mnohé
věci umějí a sami sebe neznají. Hus I. 52.,
240., 384., II. 57., 438., 439., III. 105. (Tč. ).
— co jak. Mohli sú také mnoho u. bez