sb157-05 0..8296

360

práce. Hus I. 292. Umí to, jakoby peří dral,
jako otčenáš, jakoby bičem šlehal, jako
z biče. Vz Pilný. Š. a Ž., Pk., Brt., Šd.,
Lb. Umí to, jakoby chmat, er versteht es
aus dem ff, er hat einen guten Handgriff
darin. Dch. — nač, s čím, k čemu = na
čem se znáti, mit etwas umzugehen wissen,
es verstehen. Spustili do moře ty, kteří
s ním (s mořem) uměli. Jel. Neuměli k vojně.
St. skl.

Umětok, u, m. = košte, der Kehrbesen.
Na Ostrav. Tč.

Uméváti, vz Umyti.

Úmezí, n., celní linie, die Zolllinie. Rk.

Umeziti, il, en, ení, einschränken, be-
gränzen. — komu co. Mor. Tč.

Umfassen, vz Obklíčiti.

Umícaný; -án, a, o, abgeküsst. Je celá
u-ná. V již. Mor. Šd.

Umícati, ganz abküssen. — koho. V již.
Mor. Šd.

Umíceti, abnützen. — co: oděv. Dch.

Umigati = umíhati, míháním dosíci,
durchs Schwingen erreichen. Na Ostrav. Tč.

Umíhati = umigati. — U., uminouti, weg-
fliegen, verschwinden. Na Ostrav. Tč.

Umíchati, zu Ende mischen. Vz Míchati.

Umíjati = uminouti, entschwinden. Na
Ostrav. Tč

Umílek, lka, m. = umělůstkář. Nz.

Umílení, n. = milejším učinění, das An-
genehmermachen, die Verlieblichung. — U.,
die Heuchelei. — U., u. -se, die Liebkosung.
D.

Umílenosť, i, f. = milosť, jemnosť. Slovo
to značilo z počátku zdvořilosť a u. Sš.
(Hk. ).

Umíliti, il, en, ení; umíleti, el, en, ení =
k lítosti pohnouti, milejším učiniti, ange-
nehmer, lieblicher machen, verschönern. Jg.

— co komu: dny. L. — se ke komu =
lichotiti se, liebkosen. D., Aesop. — se
čemu. Vrchové hor prahnou tvé se libé
slávě umíleti. Sš. Bs. 28. (Hý. ).

Umilostiti, il, stěn, ění = umilostniti. —
koho v kom. Že nás u-stil Bůh v přemi-
lém synu svém. Sš. II. 197.

Umilostivěti, ěl, ění, gnädig werden. Jg.

Umilostiviti, il, en, ení = milostivým
učiniti, gnädig machen, sühnen. — koho
čím: Boha oběťmi. Krok.

Umilostněti, ěl, ění, liebreich werden.
Jg., Ráj.

Umilostniti = milostným, bohumilým uči-
niti, liebreich, reizend, artig, Gott gefällig
machen. — co jak. Ale kterakým způsobem
nás u-stil? Sš. II. 82. (Hý. ).

Umilovaný, lieb gewonnen, lieb. U. stvo-
ření, dítě. To je u-ná práce (iron. )! Us. Kšá.

Umilovati = zamilovati, lieb gewinnen.

— co. L. — U., milovati, herzen, lieben,
kosen, schön thun. — koho čím. Ručičkami
umilují nás dítky. Vodň. — se s kým =
laskati se, sich herzen, liebkosen. Rokyc.

- si koho. Us. Tč.
Umimrati = umamrati.
Umincovati = raziti, münzen. — co:

nové peníze. Tč.

Umíněčnosť, i, f., die Rechthaberei. Dch.

- Umíněčný, rechthaberisch. Dch.

Úminek, nku, m. na Mor. = umínění,
D., úmysl, der Entschluss, die Absicht.
Lestný ten a vražedlný ú. náčelníků ži-
dovských sice těm, kteří se zákoníky proti
němu se spikli, dobře znám byl; Věc ta
není již pouhým ú-nkem, nébrž se již činem
a skutkem stala; Aby v ú-nku svém ne-
oblomně setrvali; Bůh ú. svůj již skutkem
provedl; Ú. nezvratný. Sš. J. 126., Sk. 65.,
136., 180., 226. (Hý. ).

Umínělivý, umínitelný, eigensinnig. Us.
Dch.

Umínění, n. = úmysl, das Vorhaben. Při
svém u. zůstati, trvati. V.

Umíněnosť, i, f., absichtlicher Starrsinn,
Bockbeinigkeit, Vorsetzlichkeit, f. Neústupná
u. Šd.

Umíněný = umyšlený, předsevzatý, beab-
sichtigt, vorgesetzt, vorgenommen. U. cestou
se držeti. Br. U. krátkosť. Jel. K ostrovu
u-mu připlouti. Troj. U. (obmýšlený) dojem.
Nz. Křivdy myslí u-né. Vš 134. Když konec
u. nebude. Hus I. 87. — U. = chvalný, vor-
setzlich. Bern. — U., starrsinnig, bockbeinig.
To je kluk u-ná, holka u-ná jako tatík
(svéhlavá). Us.

Umínitel, e, m., der Beabsichtiger. Bibl.

Umínitelný, vz Umínělivý.

Umíniti, il, ěn, ění; umiňovati = umy-
sliti si, před, se vzíti, sich entschliessen, be-
schliessen, sich vornehmen, sich besinnen,
Vorsatz fassen, Schluss, Entschluss fassen,
sich vorsetzen. V., Jg — sobě co. V. Co
si umíní, od toho neupustí. Dch. — s inft.
proč jak). Umínil jsem tu přes zimu zů-
stati. Br. Umínili na svém státi. Sych., Flav.
Umínil (lid israelský za) 400 let v Egyptě
ponechati. BR. II. 11. a. U-nil si zcela za-
pomenouti na dusné zdi městské. Us. Tč.
Umínil jsem pro chválu boží čtenie nedělnie
všecka kratičce s boží pomocí vyložiti. Hus

II. 2. U-nil svět dokonce opustiti. V. — že.
Umínil, že projde díl světa. Kram. I u-li
jsme, že chceme lid k Budínu poslati. Arch.

III. 20. — aby. Umínil jsem, abych ji sobě
přivedl. Ben. V. Od věčnosti z své mú-
drosti umienil jest, aby ty věci tak byly.
Hus I. 85. — co komu (adressovati): psaní.
Th. Teprv k ní slovo promluvil a zló radu
jí u-nil. Sš. P. 158.

Úminka, y, f. = výminka. Boč. — Ú. =
umínění, der Entschluss, Vorsatz. On má
při tom dobrou ú-ku. Tč.

Umínlivý = umíněný, svéhlavý. Us. u Do-
brušky.

Uminouti, ul, ut, utí = minouti, unter-
lassen; entschwinden. Schön. exc. Vz Umí-
gati.

Umiňování, n., vz Umíniti.

Uminovati, vz Umíniti.

Uminutý = umíněný, eigensinnig. U Sad-
ské. Kšť.

Umíráček, čku, m. = zvon, kterým se
o smrti něčí návěští dává, das Zügenglöckchen,
die Todtenglocke, die Sterbglocke. Šd., Jg.,
Dch. Už mu dávajú umieračkom zacenkať.
Slov. Dbš. 108. Ú-kem zvoniti. Zlob. U.
kvílí. Dch. Odzvonili mu u-čkem. Vz Smrť.
Č.