Předchozí (359)  Strana:360  Další (361) |
|
|||
360
|
|||
|
|||
práce. Hus I. 292. Umí to, jakoby peří dral,
jako otčenáš, jakoby bičem šlehal, jako z biče. Vz Pilný. Š. a Ž., Pk., Brt., Šd., Lb. Umí to, jakoby chmat, er versteht es aus dem ff, er hat einen guten Handgriff darin. Dch. — nač, s čím, k čemu = na čem se znáti, mit etwas umzugehen wissen, es verstehen. Spustili do moře ty, kteří s ním (s mořem) uměli. Jel. Neuměli k vojně. St. skl. Umětok, u, m. = košte, der Kehrbesen.
Na Ostrav. Tč. Uméváti, vz Umyti.
Úmezí, n., celní linie, die Zolllinie. Rk.
Umeziti, il, en, ení, einschränken, be-
gränzen. — komu co. Mor. Tč. Umfassen, vz Obklíčiti.
Umícaný; -án, a, o, abgeküsst. Je celá
u-ná. V již. Mor. Šd. Umícati, ganz abküssen. — koho. V již.
Mor. Šd. Umíceti, abnützen. — co: oděv. Dch.
Umigati = umíhati, míháním dosíci,
durchs Schwingen erreichen. Na Ostrav. Tč. Umíhati = umigati. — U., uminouti, weg-
fliegen, verschwinden. Na Ostrav. Tč. Umíchati, zu Ende mischen. Vz Míchati.
Umíjati = uminouti, entschwinden. Na
Ostrav. Tč Umílek, lka, m. = umělůstkář. Nz.
Umílení, n. = milejším učinění, das An-
genehmermachen, die Verlieblichung. — U., die Heuchelei. — U., u. -se, die Liebkosung. D. Umílenosť, i, f. = milosť, jemnosť. Slovo
to značilo z počátku zdvořilosť a u. Sš. (Hk. ). Umíliti, il, en, ení; umíleti, el, en, ení =
k lítosti pohnouti, milejším učiniti, ange- nehmer, lieblicher machen, verschönern. Jg. — co komu: dny. L. — se ke komu =
lichotiti se, liebkosen. D., Aesop. — se čemu. Vrchové hor prahnou tvé se libé slávě umíleti. Sš. Bs. 28. (Hý. ). Umilostiti, il, stěn, ění = umilostniti. —
koho v kom. Že nás u-stil Bůh v přemi- lém synu svém. Sš. II. 197. Umilostivěti, ěl, ění, gnädig werden. Jg.
Umilostiviti, il, en, ení = milostivým
učiniti, gnädig machen, sühnen. — koho čím: Boha oběťmi. Krok. Umilostněti, ěl, ění, liebreich werden.
Jg., Ráj. Umilostniti = milostným, bohumilým uči-
niti, liebreich, reizend, artig, Gott gefällig machen. — co jak. Ale kterakým způsobem nás u-stil? Sš. II. 82. (Hý. ). Umilovaný, lieb gewonnen, lieb. U. stvo-
ření, dítě. To je u-ná práce (iron. )! Us. Kšá. Umilovati = zamilovati, lieb gewinnen.
— co. L. — U., milovati, herzen, lieben,
kosen, schön thun. — koho čím. Ručičkami umilují nás dítky. Vodň. — se s kým = laskati se, sich herzen, liebkosen. Rokyc. - si koho. Us. Tč.
Umimrati = umamrati. Umincovati = raziti, münzen. — co: nové peníze. Tč.
Umíněčnosť, i, f., die Rechthaberei. Dch.
- Umíněčný, rechthaberisch. Dch.
|
Úminek, nku, m. na Mor. = umínění,
D., úmysl, der Entschluss, die Absicht. Lestný ten a vražedlný ú. náčelníků ži- dovských sice těm, kteří se zákoníky proti němu se spikli, dobře znám byl; Věc ta není již pouhým ú-nkem, nébrž se již činem a skutkem stala; Aby v ú-nku svém ne- oblomně setrvali; Bůh ú. svůj již skutkem provedl; Ú. nezvratný. Sš. J. 126., Sk. 65., 136., 180., 226. (Hý. ). Umínělivý, umínitelný, eigensinnig. Us.
Dch. Umínění, n. = úmysl, das Vorhaben. Při
svém u. zůstati, trvati. V. Umíněnosť, i, f., absichtlicher Starrsinn,
Bockbeinigkeit, Vorsetzlichkeit, f. Neústupná u. Šd. Umíněný = umyšlený, předsevzatý, beab-
sichtigt, vorgesetzt, vorgenommen. U. cestou se držeti. Br. U. krátkosť. Jel. K ostrovu u-mu připlouti. Troj. U. (obmýšlený) dojem. Nz. Křivdy myslí u-né. Vš 134. Když konec u. nebude. Hus I. 87. — U. = chvalný, vor- setzlich. Bern. — U., starrsinnig, bockbeinig. To je kluk u-ná, holka u-ná jako tatík (svéhlavá). Us. Umínitel, e, m., der Beabsichtiger. Bibl.
Umínitelný, vz Umínělivý.
Umíniti, il, ěn, ění; umiňovati = umy-
sliti si, před, se vzíti, sich entschliessen, be- schliessen, sich vornehmen, sich besinnen, Vorsatz fassen, Schluss, Entschluss fassen, sich vorsetzen. V., Jg — sobě co. V. Co si umíní, od toho neupustí. Dch. — s inft. proč jak). Umínil jsem tu přes zimu zů- stati. Br. Umínili na svém státi. Sych., Flav. Umínil (lid israelský za) 400 let v Egyptě ponechati. BR. II. 11. a. U-nil si zcela za- pomenouti na dusné zdi městské. Us. Tč. Umínil jsem pro chválu boží čtenie nedělnie všecka kratičce s boží pomocí vyložiti. Hus II. 2. U-nil svět dokonce opustiti. V. — že.
Umínil, že projde díl světa. Kram. I u-li jsme, že chceme lid k Budínu poslati. Arch. III. 20. — aby. Umínil jsem, abych ji sobě
přivedl. Ben. V. Od věčnosti z své mú- drosti umienil jest, aby ty věci tak byly. Hus I. 85. — co komu (adressovati): psaní. Th. Teprv k ní slovo promluvil a zló radu jí u-nil. Sš. P. 158. Úminka, y, f. = výminka. Boč. — Ú. =
umínění, der Entschluss, Vorsatz. On má při tom dobrou ú-ku. Tč. Umínlivý = umíněný, svéhlavý. Us. u Do-
brušky. Uminouti, ul, ut, utí = minouti, unter-
lassen; entschwinden. Schön. exc. Vz Umí- gati. Umiňování, n., vz Umíniti.
Uminovati, vz Umíniti.
Uminutý = umíněný, eigensinnig. U Sad-
ské. Kšť. Umíráček, čku, m. = zvon, kterým se
o smrti něčí návěští dává, das Zügenglöckchen, die Todtenglocke, die Sterbglocke. Šd., Jg., Dch. Už mu dávajú umieračkom zacenkať. Slov. Dbš. 108. Ú-kem zvoniti. Zlob. U. kvílí. Dch. Odzvonili mu u-čkem. Vz Smrť. Č. |
||
|
|||
Předchozí (359)  Strana:360  Další (361) |