sb157-05 0..8296

361

Umírající, der Sterbende. U. v pánu.
Us., BR. II. 872.

Umírák, u, m. = hrnec. Kam jdeš s ta-
kovým u-kem? U Solnice. Fch.

Umírání, n., das Sterben. Má se k u.,
liegt im Sterben. Er. P. 477. a., 478. a. O to
jenom prosím, při mém umíráňó rozži svíčku.
Sš. P. 231.

Umírati, vz Umříti.

Umíravý = umírající, sterbend. Reš.

Umírazko, a, n., Umírazka, y, f., něm.
Unrutz, ves u Mor. Třebové. PL.

1. Umířiti, il, en, ení = smířiti, spoko-
jiti, befriedigen, begütigen, beruhigen, ver-
söhnen. — koho = nepřítele. Jg., Pal. Dj.
I. 2. 322. — čím: dary. — se s kým. St.
skl., Alx. 1103.

2. Umířiti = umírniti, mässigen. Umí-
řené pásmo země. Puch.

3. Umířiti, il, ení, zielen. — si na koho.
Dobře si na něho u-řil, hat wohl gezielt,
gut getroffen. Šd.

Umírnění, n., Mässigung.

Umírněnosť, i, f., die Mässigung, Mass-
haltung. Vzájemná u., gegenseitige Mäs-
sigung. Dch.

Umírněný; -ěn, a, o, gemässigt, mass-
haltend. Rozčilení ustupuje mysli u-né. Us.
Dch.

Umírniti, il, ěn, ění; umirňovati, mässigen.

— co (komu): trest. Rk. Čas všecko umírní.
Us. Tč.

Umísiti, il, sen, ení; umíšeti, el, en, ení;
umíchati, uměšovati, durchmischen, durch-
rühren, durchkneten. — co. Tu jest umiesil
pýchu. Hus II. 91. — co kde. Těsto na
chléb v díži dobře u. Us. — koho v co.
Prvá věc jest, aby jiného člověk v zpověď
neuměšoval. Št.

Umísnouti, sl, ut, utí, umisovati = zmen-
šiti se, uleviti, nachlassen, erlöschen. — abs.
Oheň umis!. Rk. Už to umíslo (uhaslo). —
kde. Oheň v peci umísl (uhasl). U Klatov.
Kd. Už venku umisuje (= přestává pršeti).
Ib. Kd. U Brna. Lg. Vz Mísati.

Umístění, n., die Placirung, v bot. =
místo, jež údové vněšní z ohledu na osu,
nebo dílové v ohledu na úd, jemuž přiná-
ležejí, zaujímají. Vz Rst. 511.. Kk. 25.

Umístěný; -ěn, a, o, gelegen. Rst. 511.

Umístiti, vz Uměstiti.

Umístniti, il, ěn, ění, placiren, Platz an-
weisen. — koho, se v čem. Us. Lépe:
umístiti, od místo. Cf. sídlo — usídliti. Brs.
249.

Umistrovati, ausmeistern, als Meister
(Kenner) durchführen. Však on to nějak
umistruje. Na Ostrav. Tč.

Umišati = umíchati, mischen. — co:
dobrou mišaninu tabáku. Na Ostrav. Tč.

Úmišek, šku, m. = umíšení, die Bei-
mischung, der Zusatz. Na Mor. MM.

Umítání, n. U. něčeho v mysl. BR. II.
59. b.

Umítati, vz Umésti.

Umíti se, uměji se, ěl, ění = míti se
kam, vkrásti se kam, sich wohin einstehlen.

— se komu kam. Uměl se (umíl se, Us. )
mi do hrachu na lusky. Us.

Umízeti, nach und nach schwinden. —
abs. Mladosť umízá (mizí) a smrť pobízá.
Mor. Tč.

Umjačgať = umačkati. Na Ostrav. Tč.

Umjaknúti = uměknouti, weich werden;
umoknouti, nass werden. U Uh. Hradiště.
Tč.

Umjantati, verfitzen. Na Ostrav. Tč.

Umka, vz Uměna.

Umklivý = umykající, prudký, weg-
rückend, flink, schnell. L.

Umknouti, kl, ut, utí; umykati = uchy-
liti, usunouti, schnell entziehen, wegrücken,
wegschieben, wegnehmen, entrücken, L.;
na Slov. = smykati, táhati, viel o. lange
rupten, zupfen, necken, beunruhigen, hin
und her reissen, Bern.; u. a u. se = rychle
ujíti, ustoupiti, weichen, ausweichen, ent-
schlüpfen, davongehen. — abs. Umkni (=
uhni). Us. Pk. To neumkne a neumkne,
radši se bude vadiť. Slez. Šd. Kdyby pán
Bůh hodnej vody ráčil dať, co by mohly
naše putě (pltě) umykať. Sš. P. 525. — co.
Počkej, já to umknu (= odstrčím). Slez.
Šd. Když trefí na kosa kos, jeden z nich
umyká nos. Č. M. 92. — komu. Umklo
mu, umklo se mu, schlug fehl, es gelang
nicht. Mor. a Slez. Sd., Šd. Umklo se mu
u samé huby. Šd. — (co) s čím. Někomu
ruku u. Us. Aby jim s křížem neumkl
Kristus (neušel). Br. — (čím) kam. Had
do křoví umkl. Ráj. Moře do hlubiny umyká
odtokem. Ráj. Nemoha uhájiti postavení
svého musel u. na stranu. Pal. IV. 2. 362.

— komu odkud. Nechtěl mu u. z lavice.
Slez. Šd. — před čím. Umykal hlavy před
kulemi. L. — se. Když podával ruky předním
osobám, Zdeněk ze Stemberka uniknuv se
řekl, že nedá ruky kacíři. Pal. Dj. IV. 2.
489. Věčnosť stojí na místě a život sa
umyká vždy. Na Slov. Tč. — se s kým =
žertovati, scherzen, necken. Na Slov. Bern.

Úmlaď, i, f. = mladá tráva po orání
rostoucí, junges Gras. U Třeb. Hnáti do-
bytek na ú. Us.

Umladiti se, il, zen, ení, umlazovati
se = pohrávati jako mládenec, Muthwillen
treiben wie junge Leute. Jg.

Umladnouti, dnul a dl, utí, umladovati,
sich verjüngen. — abs. Ten člověk umla-
duje, je však zdráv. Na Ostrav. Tč. — po
čem oč. Po té stravě umladl o 5 let. Ib.

Umlaskati, abschnalzen, abküssen. Máslo
lyžkou (máselnou lžicí) = ubiti. Na Ostrav.
Tč.

Umlášek, ška, m., osob. jm. Mor. Šd.

Úmlat, u, m., Gedresche, n. L.

Umlátiti, il, cen, ení (na Slov. těn, ění);
umlacovati = mlácením utlouci; vymlátiti,
weg-, ab -, ausdreschen; zmlátiti, gut dreschen,
zusammendreschen; ubiti, abdreschen, ab-
prügeln, zu Tode prügeln. — co. Sešlapáno
obilí na poli, jakby je umlátil. Jg. — čeho:
žita, obilí do mlýna (částku). Us. Šd. —
koho (ubiti). Us. Šohaj, jemuž jest káčera
u., má zavázané oči, an ho gajdoš vodí.
Sš. P. 769. — co odkud kde čím: klasy
od slámy (cepem). Jg. — co: zámky u dveří.

— se kde (= střásti se); na cestě, na voze,
fahrend abgebeutelt werden. Us. Jg.

234