sb157-05 0..8296

364

(důstojníky) se Jidáš o Krista umlouval.
Sš. L. 196. U-li se o berni zemskou. Tov.
25. Když (biskup) umlúvá sě o to; Že sú
s kněžími o hřiechóv odpuštěnie sě umlú-
vali. Hus I. 415., II. 154. (Tč. ). U-vil mě
s p. Petrem o držení Berúna; Byl s ním
umluven o Hlavatice pány úředníky vyššími;
Byl jsem s ním o to lidmi umluven, aby
mi střelce toho i s tú zbrojí vrátil; O tu
jistinu jest lidmi s ním umluvena; (Oni)
mě o to s ním umlúvali. Půh. I. 368., II.
179, 216., 354., 439. (Tč. ). — koho nač.
Neb jeho u-vil na. to. Pč. 52. — co komu.
On chtěl, aby mu to u-vil (smluvil). U Rychn.

— koho kde. U-vil jej tam (na Táboře),
aby hrad Hlubokú zapálili. Pč. 42. Umlu-
veno jest před námi, aby... NB. Tč. 29.

— jak. Ten má odklad takový učiniti,
kterak podlé rady dobrých lidí umluveno
bude. NB. Tč. 101. Bylť se totiž se svými
prve u-vil v ten rozum, aby... Ddk. II.
327. Čerpejte umění se všech jazyků, ale
mezi sebou umlouvejte se po slovansku.
Ant. Marek. — mezi kým. Jakož jest Hynek
Krušina mezi námi umluvil. Arch. III. 526.
Což jsú přátelé mezi námi u-li, toho mi
učiniti nechce; Což by ti mezi námi u-li,
to mi slíbil držeti; Mezi panem Sulíkem a
Ondřejem tak páni u-li, že... Půh. II. 534.,
544., 551. (Tč. ). — aby. Tu mě jest u-vil,
abych sestru svú vzal na spolek na své
zboží: Mé jest u-vil s Vaňkem, aby mi on
Vaněk pomocen byl Půh. II. 308., 562. Vz
U. co. — že. U-li páni, že má tak státi;
Tak se mnú u-vil, že mi měl dáti 10 mr.
Půh. I. 314., II. 359. (Tč. ). Naši ú-li se, že
počnou osm dní dříve k vojně se chystati.
Ddk. II. 322. — s inft. Vz U. co kým
s kým. — se. Již jsem se celý u-vil. Us.

Umluvitosť, i, f., die Konvenienz. Nz.,
Pal. Mus. 1846.

Umluvitý, konventionell. Nz.

Úmluvně. Konečně a ú. aby vždy bylo
pět mší. 1402. Nách. 327. (Zb. exc). Na
Slov. = gesprächig, freundschaftlich. Bern.

Úmluvní, -ný, vz Úmluvčí. U-ho listu
forma při dvorském soudu. Vz Jir. Zř.
zem. N. 9. Také v tom ú-ném listu stojí
jeden artikul; Ve dvú nedělí od dánie
tohoto listu ú-ného. Arch. II. 421., III.
243. (Šd. ). Ú. list. Pal. Dj. IV. 2. 438. Na
Slov. = gesprächig, freundschaftlich. Bern.

Úmluvník, a, m. = úmluvce, affator,
zastr. Rozk.

Úmluvnosť, i, f. = vlídnosť, přívětivosť,
zdvořilosť v mluvení, die Freundlichkeit,
Holdseligkeit, Gesprächigkeit, Redseligkeit,
Feinheit im Reden V., Plk.

Úmluvný = řečný, mluvný, přívětivý,
vlídný, gesprächig, freundlich, holdselig,
gern mit anderen redend, redselig. V. —
v čem. Bud v řeči úmluvný. Jel. — Ú.,
vz Úmluvní.

Umlzati, ablecken. Mor. Tč.

Umňačiti se, sich satt winseln. Na Ostrav.
Té.

Umňačkaný = umačkaný. Mor. Šd.

Umňačkati = umačkati. Mor. Šd.

Umňáganý = umačkaný. Mor. Šd.

Umňágati něco = umačkati. Mor. Šd.

Umně = rozumně, verständig. A vy také
slyšte u. Kat. 2051. (1871. ). Kněžie zle a
neumně sú ho zabili a Pilát křivě odsúdil.
Hus 1. 188.

Umnělý = rozumný, verständig. Nenieť
neumnělá dievka. M.

Umnice, e, f. = logika, die Logik. Krok.
Marek.

Umnický = logický, logisch. U. pravda,
zřetelnosť. Krok. I. a. 12.

Umnictví, n. = umnice. Mark. Log. 186.

Umník, a, m., der Logiker. Mark.

Umniti (zastr. z uméniti), il, en, ení;
umnívati = uméniti, umenšiti, vermindern,
verkleinern, verringern. Umněny jsú spra-
vedlnosti ot synóv člověčích. Z. wit. 11. 2.
(Č. ). V Gb. vydání čteme však: nebo umen-
šeny sút pravdy o. š. č. — čím kde. A tiem
(člověčstviem) nic neumnil v sobě. Hr. rk.
165. — čeho. St. skl. Skota jich neumnil.
Ž. wit. 106. 38. Že sě jmu světlosti umní.
Výb. I. 1142. 16. U. bolesti. Hr. rk. 103., 89.

Umno = umně.

Umnosť, i, f., umělosť, die Kenntniss,
Kunsfgewandtheit. Dch., Tatr. II. 10.

Umnouti, ul, ut, utí; umínati = semnouti,
auf-, ab-, zerreiben. — co: semenné ku-
ličky. Um. les.

Umnožiti, il, en, ení, umnožovati, grösser
machen, vermehren. Žalt. wit. 64. 10., 125.
2. — co: bělosť ramen. Kos. Ol. I. 300. —
co čím. Umnožil Bůh léto hmyzem a zimu
mrazem. Č. M. 451. — se v čem. St. Skl.

— se čím. Voda přívalem se umnožuje.
Presl.

Umný = rozumný, znalý, verständig, er-
fahren. Mnějí potupiti neumné. Hus 11. 219.

— čeho. St. skl. — v čem: v budúcích
věcech. Mus, Výb. I. 176. —U. = srdečný,
nábožný, gemüthlich, fromm. — ke komu:
k Bohu. Vyb. I. 207., Hr. rk. 65., St. skl. —
U. = způsobilý, geeignet, geschickt. —
k čemu. Byl k seči umný. Alx. V. 1671.

Umocniti, il, ěn, ění; umocňovati = po-
silniti, stärken. — koho. Kom. — (se) v čem.
Ve víře tak umocněný, že... Kom. Ostatně,
bratři, umocňujte se v Pánu a v moci síly
jeho. Sš. II. 139. — čím (k čemu). Duch
sv. nás milostí ku panování nad pletí umoc-
ňuje; Síla božská, kterou Kristus lidi umoc-
ňuje, ukřepuje a posiluje; Petr ujetím takým
důvěru neduživcovu umocnil. Sš. I. 82., II.
140., Sk. 37. (Hý. ). — s inft. Zrak jeho
divným ducha sv. působením umocněn byl
dostihnouti až do třetího nebe. Sš. Sk. 90.
(Hý. ).

Umočiti, il, en, ení; umáčeti, 3. os. pl.
-ejí, el, en, ení = smočiti, vymočiti, an-
feuchten, nass machen; moknouti, nass wer-
den, angefeuchtet werden; uscati se, Wasser
schlagen. — co čím: len rosou. — koho,
se = opiti, sich berauschen. Reš. — kde.
Umočiu ma dáždik na hore. Sl. ps. 217.
Ve vodě.

Umodliti, il, en, ení, erbeten. L. — se.
Už sem se pro všecky u-dlil. Us. Tč.

Umodrati, blau werden. Us. Tč.

Umodřiti, il, en, ení. — koho, co, se
čím, blau machen.