sb157-05 0..8296

369

vořechy lóská, homrlýmu nedá kóska. Sš. P.
686. Ty všecky věci jsú minuly mezi námi
i býti mají u-lé. Půh. Šaty s u-lého netr-
vají dlouho, nýbrž s ním zaroveň tlejí. Mus.
Strany pořekadel vz: Dopřísti, Hlava, Vzíti,
Zabiti, Země. — na čem: na duši. Hus
II. 357.

2. Umrlý. U. Lehota, ves v Uhřích.

Umrněný; umrněn, a, o, beschmutzt. U.
nohy, tvář, nos (pošpiněné, umazané). Us.

Umrniti, il, ěn, ění = umazati, pošpi-
niti, beschmutzen. — si co: nos.

Umrskati, umrštiti, il, ěn, ění = ubiti
metlou, bičem, abpeitschen, abhauen, mit der
Ruthe, Peitsche; uhoditi, einmal hauen, hin-
werfen. — koho čím: metlou, Br., bičem.
Us. Tč.

Umrštění, n, der Schiag, Stoss.

Umrstiti, il, ěn, ění = uhoditi, stossen.
hinwerfen. — čím kam. Us.

Úmrť, i, f (úmrt, u, m., nové) = smrť,
umření, případ smrti, der Sterbefall, Tod.
Zlob., J. tr. Ú. otřesením povstalá, Kommo-
tionsnekrose; ú. fosforová kosti, Phosphor-
nekrose. Nz. lk. Ú. rohovky, necrosis cor-
neae. Schb. Měj na svém dosti, nehledaj
z úmrti kořisti. Hus III. 195. Vz Odmrť.

Úmrtí, n. = umření, der Sterbefall. Den
ú. J. tr. Zapsání ú., die Todfallsaufnahme.
J. tr. Kronikáři kladou umrtí jeho ke dni
9. října; Tak hlášeno mu ú. jeho; Klášter
hradištský rok úmrtí zakladatele svého ne-
opomenul budoucí paměti zachovati; My
vzpomínáme toho ú. také proto, že přiho-
dilo se právě za doby...; U-tím Vladislava
II. uprázdnil se knížecí stolec český. Ddk.
II. 154., II. 300.. 316., 458., III. 2. (Tč. ). —
U. = nápadní právo, das Sterbrecht. Th. —
Ú. = daň z pozůstalosti, die Sterbsteuer. Th.

Umrtiti, il, cen, ení = ztýrati, unaviti,
abmühen. — co: tělo. Us.

Umrtné, ého, n., das Sterbegeld, die
Sterbetaxe. Šd.

Úmrtní = nápadní, odúmrtní, Kaduk-. —
U., Sterbe-, Todten-. Ú. pokladnice, Šp.,
den, Ddk. III. 12., kniha (do které mrtví
se zapisují), Zlob., Ddk. III. 13., J. tr., za-
psání, vz Úmrtí, J. tr., pokoj, památka, Šp.,
taxa, D., list (Partezettel, der Todtenschein).
Rk., Šp., Dch.

Úmrtnosť, i, f., die Sterblichkeit. Us.
Dch., Nz. lk. Sestavení ú-sti, Sterblichkeits-
tabelle. Nz. lk. Ú. dítek. Šd.

Umrtvělosť, i, f., die Starrheit. Připisuje
smrť a u. všechněm lidem skrze Krista ne-
obrozeným: Že pojí myšlénku o u-sti k my-
šlénce předchozí o lásce boží; Stav, jímž
ona u. u nich zavládla. Sš. II. 92., 94., 213.
(Hý. ).

Umrtvělý, ertödtet, starr, abgestorben.
U. úd. Us. Jg.

Umrtvení, n. = usmrcení, das Tödten,
die Tödtung. — U. těla = skrocení žádosti,
die Abtödtung des Fleisches. Us. — Br. —
U. = smrť, umření, der Tod. — U. = umo-
ření, die Abtödtung. U. raka. Ras. U. v nich
starého člověka. Sš. II. 31. U. až do polu.
Hus II. 432. — U. = sněť, vz Mrlina. Ja. —
U. = oslabení, utrápení, přepadení, affectio
corporis. Aqu. — Jg.

Umrtvený; -ven, a, o, abgetödtet. Sal.
17. 21., Hr. rk. 171. U. tělo, život. Sš. I.
56. U Kristus. BR. II. 533. a. — čím:
hříchem. Hus I. 20.

Umrtvěti, ěl, ění = zmrtvěti, absterben,
brandig werden. U-věl mu úd. Us. — v čem.
Ta strunka ve své proti Bohu příčnosti u-la.
Sš. I. 86.

Umrtviti, il, en, ení: umrtvovati = mr-
tvým učiniti, usmrtiti, zabiti, tödten, um-
bringen; sílu, moc, platnosť vzíti, er-, ab-
tödten, bezähmen, vernichten, erlöschen;
neplatným učiniti, zrušiti, zničiti, kassiren,
amortksiren, ungiltig machen. Jg. — abs.
Nevíš-li, že mám moc živiti i u. ? Pass. 1017.
— co, koho. Morové bolesti náhle nás
umrtvují. V. Navrátilé nemoci obyčejně člo-
věka dodělávají (umrtvují). Kom. U. duši.
Hus I. 264. Vůdce jich u-li. Dač. I. 34. Ne-
zřízenou žádosť u. BR. II. 22. Svou vieru
u. Hus II. 50. U. tělo, náruživosti (potla-
čiti). Us. U. kontrakt, V., list (amortisovati,
umořiti, neplatným učiniti). Rk. — co, koho
čím: mečem, Us., ženu smilstvem. Lom. Vy
u-ni jste zákonu tělem Kristovým. Sš. I.
75. Umučením koho u. Hus I. 335. Žádosti
hříchů násilím u. Chč. 452. U. někoho nej-
ukrutnější smrtí. Hus I. 59. Semeno trním,
kamením se umrtvuje. Byl. Tou svobodnou
vůlí kšaftující předešlé své všecky kšafty
umrtvuje (ničí). Pr. měst. U-ví své dobré
činy hříchem. Boč. exc., Troj. — koho jak.
Opětné nemoci s prudkostí obyčejně člo-
věka umrtvují. Lk. — proč. On (ďábel)
jest těch kněží otec v zlosti, jenž sú ho pro
své lakomstvie z veliké závisti a zlosti,
pána Ježíše, bez viny ukrutnú smrtí u-li.
Hus III. 244. — od čeho. Prve zbi, t.
umrtvi od toho, cožt jsú, tociž ať nejsú
hříšníci a potom je jez t. uveď je v tělo
cierkve svaté. Hus III. 44. — kde. Hříchy
naše v údech našich umrtvuje. BR. II. 761.
Na kříži byl Kristus umrtven. Hus. II. 127.
Na těle tě u-li. Ib. I. 335. (Tč. ). Mnozí v sobě
žití tělesných pochotí u-vují. Sš. II. 220. —
koho komu: hriechu. Hus III. 15. — koho
s kým. Dač. I. 153. — se. Jeden zoufalý
člověk sám se u-vil. Dač. I. 170.

Umrtvování, n., die Abtödtung. Přísné,
pověrečné a nemoudré těla u. Sš. II. 218,
BR. II. 20. a.

Umru, vz Umříti.

Umrviti, il, en, ení; umrvovati = pohno-
jiti, düngen, bedüngen. — co: pole. Bern.
— se komu. U-lo se mu tady jenom kou-
sek slámy (= utrousilo se). Mor. Šd.

Úmrz, u, m., der Frost, algor, zastar.
Rozk.

Umrzeti, el, ení = mrzutosť způsobiti,
ärgern, Aergerniss verursachen Bern.

Umrzlý, gefroren. U. cesta. Zem u. jako
kosť. Us. Dch.

Umrznouti, znul a zl, utí; umrzati, umr-

zovati, erfrieren, erstarren. — abs. Umrzlo.

Umrzla cesta, řeka. Us. Dnes tam umrzuje.

Us. Dch Umrzlo jako cejn. Us. Kf. — komu

čím. Umrzly mu obě noze zimou. Rg. zdr.

Umrzl mu nos. Us. Šd. — kdy. Přes noc

hezky umrzlo. Us. Dch. — z čeho. Led

z vody umrzuje. Br.