Předchozí (369)  Strana:370  Další (371) |
|
|||
370
|
|||
|
|||
Umstívati, umstiti se, sich rächen. Us.
Umšiti, il, en, ení; umšívati = mechem
zacpati, mit Moos verstopfen, vermoosen. Us. Tč. Umučení, n., das Martern. U. Páně (utr-
pění). V. Vypadá jako živé u.; Hra o umu- čení Páně, das Passionsspiel. Dch. Pro u. Páně!, Us. Pro Kristovo u., co se to stalo? Us. Šd. Stojí tu jako boží u. (o člověku v trápení postaveném). Us. Sd. Otče, mů- žes-li, zbav mě u. toho. Luk. 22. Otec dal syna na u.. aby hříšné vykoupil. Hus I. 189., III. 158. Umučenník, a, m. = mučedlník, der
Märtyrer. Ms. Umučeny, dle Dolany, myslivna u Rož-
nova. PL. Umučený; -en, a, o (zu Tode) gemartert.
Ach ty u-ná hodino! Us. Všk., Šd. — čím proč. Ježíš pro nás smrtí ukrutnú u-ný. Hus II. 106. Umúčený = umoučený. Mor.
Umučiti, il, en, ení, zu Tode martern. —
koho čím: těžkou prací. U. dietky. BO. U. koho. Hus I. 335. — se za koho. Dal se za něho u. Hus. I. 59. Umúčiti = umoučiti, mit Mehl weiss ma-
chen.. — co komu, se kde: ve mlýně; sobě kabát. Mor. a Slez. Klš. Umučný, Leidens-. U. kalich píti. Sš
Sk. 141. (Hý. ). Umuditi, il, ěn, ení = dodělati, mühsam
zu Ende arbeiten. — co. Už sem to u-dil. Us. Msk. Přece sme tu otavu u-li (s těží usušili). Us. Msk. Umudrykovati co, erkünsteln. Tč.
Umurcati = ubabrati. Slov.
Umurysati = ušpiniti. U Místka. Škd.
Umusiti = přinutiti. Na Slov.
Umútiti = umoutiti. Bern.
Umuva, y, f. = úmluva. U Opav. Klš., Umuviti = umluviti. Ib.
Umužiti, il, en, ení, ermannen. Us. Tpl.
Umydliti, il, en, ení. — co = pomydliti,
anseifen. — co na čem, čeho. Umydlila mýdla (kus mýdla) na té cejše, seifend ver- brauchen. Us. — koho: uprati, ubiti. Us. Mtl. Umykati, vz Umknouti.
Umýliti, il, en, ení = zmýliti, verirren.
Bern. Umynkati, v dětské řeči = umyti, ab-
waschen. — koho, se čím: čistou vodou. Úmysl, u, nebo a; úmyslek, slku, m. Ú. = umyšlení, co umyšleno, mínění, der Ge- danke, Sinn, die Meinung. Téhož u-lu; roz páčiti někoho v jeho úmysle a mínění; jiného u-slu býti. V. On ú. svůj takto propověděl. Troj. Z ú-sla církve je přijímali. Štelc. Na jiný ú. vstoupiti. Sych. Vedlé ú-slu mého to nestačí. Har. Ve svých úmyslech vymy- slic sobě Boha takto neb takto. Že se ne- dělím ú-slem od církve. Převrácený ú. Hš. exc. Jiní časové, jiné úmysly. Us. Tč. Opět jsem na svém ú-sle obluzen. Pass. mus. 359. Že to chtie na své starší vznésti a což jich úmyslu v tom bude, chtie mi dáti věděti; Neviem, kterú lehkosti úmyslové vaši hýbají se; My jsme téhož ú-sla; Což v tom ú-sla |
jest vašeho, daj nám listem svým věděti.
Arch. IV. 10., 395., V. 295., 314. Podlé úmysla sv. učitelóv troje jest klaněnie. Hus. 1. 73. Nemóž nižádný prorockých vykládati ú-slóv, nemá-li ducha prorockého. Hus II. 293. (Tč). Vz Míra (na konci článku). — Ú. = vůle, rada, předsevzetí, die Absicht, der Vorsatz, Entschluss, das Vorhaben. Ú. — ustálená vůle k jistému jednání či odhod- lání se k vykonání jistého záměru. S. N. Vědomí lidské pohnútkami naplněné sluje ú. S. N. (ve článku: Motiv). Ú. změniti, pro- měniti, zjinačiti; jiného ú-slu a vůle býti; na jiný ú. nastoupiti, přijíti: na svém u-slu státi; při svém u-slu zůstati; svůj ú. za- chovati, zastávati; od svého u-slu upustiti; jistý, nepohnutelný, stálý ú.; toho úmyslu býti; tím úmyslem. V. V ú-slu nepohnutě zůstati. Nemoudrého jest, bez umysla (bez naměření) někam se nésti. Kom. Mám ú. vyjíti; ú. svůj vyvésti. U. urážky; K ně- čímu úmyslu přistoupiti; Takového úmyslu nikdy nebylo; Nějakým ú-slem se obírati. Us. Dch. Měl ú. jako apoštol Pavel (dobrý). Třb. Bohu jest vědomo, že co živa nikomu z ú-slu jsem neukřivdila. Us. Tč. Zaječí ú. vzíti (utéci). Us. Kfn. Pozornosť jde z roz- umu a ú. z vůle. Us. Tč. Ne tak tresce se hřích v ú. vzatý jako provedený, ale něco měkčeji. Bdž. 169. Ve svém ú-slu státi. Nz. Neučinil to žádným zlým ú-slem, než aby.. NB. Tč. 115. Toho jsou úmyslu; Že toho nečiní úmyslem tím, aby...; Ale nechtěli ustoupiti úmýslu svého; Že král toho celého úmyslu jest. Skl. I. 58., 144., 159., 298. Ne- dal se z úmyslu svého vyvésti. Ib. I. 347. Toho odkladu žádám upřímným a neobmy- sleným úmyslem. Kol. 13. V každé zajisté smlúvě slova přisluhujíť ú-slu a v právích přílišná vtipnosť zamítá se. CJB. 365. Ne- chtěl jsem déle ve svém u-sle státi. Žer. A tak prvního ú-sla zapomněvše a snad se rozmyslivše potom šly (vdovy) za muž. Hš. exc. Poněvadž němý od přirozenie, který se nemóž ústně přiznati, má moc ve dsky klásti, když úmysl svého rozumu a chtenie móž kývániem hlavy nebo ukázániem ruky oznámiti. Vš. 155. Byl Dampír toho ú-slu, aby... Skl. 1052. Celý úmysl a rady své k tomu obrátili, aby sobě řádným a zříze- ným způsobem jiného nového krále a hlavu zvolili. Skl. 1153. Nechtěl se jim ještě v tu dobu o dokonalém úmyslu svém pronésti. Ib. 1157. Máte-li ú. nějaké napomenutí uči- niti lidu. Br. A v tom úmysle stoj tvrdě. Smil v. 1420. Dobrým a upřímným u-slem psáti. Str. Činil to dobrým ú-slem; Skutek zlým úmyslem na mysli uložený. Bart. Což v u-sle měl, skutkem vykonal. Ler. Tak duchovní pastýř nemá obsahovati v srdci úmyslu jiného leč spásu lidí; U. lichý, ne- řádný; Ú. ten trval posaváde, nébrž ne- ustále rostl, zmáhal a rozjitřoval se; Vra- žedlný ú.; Provedl odvěký ú. svůj; Ú. jich na zmar splynul; Jakým ú-slem veden byl Pavel při spisování listu toho?; Uměl na- strojiti věci, jimiž by úmyslům božím již napřed potržku učinil. Sš. J. 74., 125., 126., 203., L. 63., II. 77., Sk. 64. (Hý. ). Kdo v u-slu stálý, čert ho neošálí. Prov. Tč. Úmysla |
||
|
|||
Předchozí (369)  Strana:370  Další (371) |