sb157-05 0..8296

370

Umstívati, umstiti se, sich rächen. Us.

Umšiti, il, en, ení; umšívati = mechem
zacpati, mit Moos verstopfen, vermoosen.
Us. Tč.

Umučení, n., das Martern. U. Páně (utr-
pění). V. Vypadá jako živé u.; Hra o umu-
čení Páně, das Passionsspiel. Dch. Pro u.
Páně!, Us. Pro Kristovo u., co se to stalo?
Us. Šd. Stojí tu jako boží u. (o člověku
v trápení postaveném). Us. Sd. Otče, mů-
žes-li, zbav mě u. toho. Luk. 22. Otec dal
syna na u.. aby hříšné vykoupil. Hus I. 189.,
III. 158.

Umučenník, a, m. = mučedlník, der
Märtyrer. Ms.

Umučeny, dle Dolany, myslivna u Rož-
nova. PL.

Umučený; -en, a, o (zu Tode) gemartert.
Ach ty u-ná hodino! Us. Všk., Šd. — čím
proč. Ježíš pro nás smrtí ukrutnú u-ný.
Hus II. 106.

Umúčený = umoučený. Mor.

Umučiti, il, en, ení, zu Tode martern. —
koho čím: těžkou prací. U. dietky. BO.
U. koho. Hus I. 335. — se za koho. Dal
se za něho u. Hus. I. 59.

Umúčiti = umoučiti, mit Mehl weiss ma-
chen.. — co komu, se kde: ve mlýně;
sobě kabát. Mor. a Slez. Klš.

Umučný, Leidens-. U. kalich píti. Sš
Sk. 141. (Hý. ).

Umuditi, il, ěn, ení = dodělati, mühsam
zu Ende arbeiten. — co. Už sem to u-dil.
Us. Msk. Přece sme tu otavu u-li (s těží
usušili). Us. Msk.

Umudrykovati co, erkünsteln. Tč.

Umurcati = ubabrati. Slov.

Umurysati = ušpiniti. U Místka. Škd.

Umusiti = přinutiti. Na Slov.

Umútiti = umoutiti. Bern.
Umuva, y, f. = úmluva. U Opav. Klš.,

Umuviti = umluviti. Ib.

Umužiti, il, en, ení, ermannen. Us. Tpl.

Umydliti, il, en, ení. — co = pomydliti,
anseifen. — co na čem, čeho. Umydlila
mýdla (kus mýdla) na té cejše, seifend ver-
brauchen. Us. — koho: uprati, ubiti. Us.
Mtl.

Umykati, vz Umknouti.

Umýliti, il, en, ení = zmýliti, verirren.
Bern.

Umynkati, v dětské řeči = umyti, ab-
waschen. — koho, se čím: čistou vodou.
Úmysl, u, nebo a; úmyslek, slku, m.
Ú. = umyšlení, co umyšleno, mínění, der Ge-
danke, Sinn, die Meinung. Téhož u-lu; roz
páčiti někoho v jeho úmysle a mínění; jiného
u-slu býti. V. On ú. svůj takto propověděl.
Troj. Z ú-sla církve je přijímali. Štelc. Na
jiný ú. vstoupiti. Sych. Vedlé ú-slu mého
to nestačí. Har. Ve svých úmyslech vymy-
slic sobě Boha takto neb takto. Že se ne-
dělím ú-slem od církve. Převrácený ú. Hš.
exc. Jiní časové, jiné úmysly. Us. Tč. Opět
jsem na svém ú-sle obluzen. Pass. mus. 359.
Že to chtie na své starší vznésti a což jich
úmyslu v tom bude, chtie mi dáti věděti;
Neviem, kterú lehkosti úmyslové vaši hýbají
se; My jsme téhož ú-sla; Což v tom ú-sla

jest vašeho, daj nám listem svým věděti.
Arch. IV. 10., 395., V. 295., 314. Podlé
úmysla sv. učitelóv troje jest klaněnie. Hus.
1. 73. Nemóž nižádný prorockých vykládati
ú-slóv, nemá-li ducha prorockého. Hus II.
293. (Tč). Vz Míra (na konci článku). —
Ú. = vůle, rada, předsevzetí, die Absicht, der
Vorsatz, Entschluss, das Vorhaben. Ú. —
ustálená vůle k jistému jednání či odhod-
lání se k vykonání jistého záměru. S. N.
Vědomí lidské pohnútkami naplněné sluje
ú. S. N. (ve článku: Motiv). Ú. změniti, pro-
měniti, zjinačiti; jiného ú-slu a vůle býti;
na jiný ú. nastoupiti, přijíti: na svém u-slu
státi; při svém u-slu zůstati; svůj ú. za-
chovati, zastávati; od svého u-slu upustiti;
jistý, nepohnutelný, stálý ú.; toho úmyslu
býti; tím úmyslem. V. V ú-slu nepohnutě
zůstati. Nemoudrého jest, bez umysla (bez
naměření) někam se nésti. Kom. Mám ú.
vyjíti; ú. svůj vyvésti. U. urážky; K ně-
čímu úmyslu přistoupiti; Takového úmyslu
nikdy nebylo; Nějakým ú-slem se obírati.
Us. Dch. Měl ú. jako apoštol Pavel (dobrý).
Třb. Bohu jest vědomo, že co živa nikomu
z ú-slu jsem neukřivdila. Us. Tč. Zaječí ú.
vzíti (utéci). Us. Kfn. Pozornosť jde z roz-
umu a ú. z vůle. Us. Tč. Ne tak tresce se
hřích v ú. vzatý jako provedený, ale něco
měkčeji. Bdž. 169. Ve svém ú-slu státi. Nz.
Neučinil to žádným zlým ú-slem, než aby..
NB. Tč. 115. Toho jsou úmyslu; Že toho
nečiní úmyslem tím, aby...; Ale nechtěli
ustoupiti úmýslu svého; Že král toho celého
úmyslu jest. Skl. I. 58., 144., 159., 298. Ne-
dal se z úmyslu svého vyvésti. Ib. I. 347.
Toho odkladu žádám upřímným a neobmy-
sleným úmyslem. Kol. 13. V každé zajisté
smlúvě slova přisluhujíť ú-slu a v právích
přílišná vtipnosť zamítá se. CJB. 365. Ne-
chtěl jsem déle ve svém u-sle státi. Žer.
A tak prvního ú-sla zapomněvše a snad se
rozmyslivše potom šly (vdovy) za muž. Hš.
exc. Poněvadž němý od přirozenie, který
se nemóž ústně přiznati, má moc ve dsky
klásti, když úmysl svého rozumu a chtenie
móž kývániem hlavy nebo ukázániem ruky
oznámiti. Vš. 155. Byl Dampír toho ú-slu,
aby... Skl. 1052. Celý úmysl a rady své
k tomu obrátili, aby sobě řádným a zříze-
ným způsobem jiného nového krále a hlavu
zvolili. Skl. 1153. Nechtěl se jim ještě v tu
dobu o dokonalém úmyslu svém pronésti.
Ib. 1157. Máte-li ú. nějaké napomenutí uči-
niti lidu. Br. A v tom úmysle stoj tvrdě.
Smil v. 1420. Dobrým a upřímným u-slem
psáti. Str. Činil to dobrým ú-slem; Skutek
zlým úmyslem na mysli uložený. Bart. Což
v u-sle měl, skutkem vykonal. Ler. Tak
duchovní pastýř nemá obsahovati v srdci
úmyslu jiného leč spásu lidí; U. lichý, ne-
řádný; Ú. ten trval posaváde, nébrž ne-
ustále rostl, zmáhal a rozjitřoval se; Vra-
žedlný ú.; Provedl odvěký ú. svůj; Ú. jich
na zmar splynul; Jakým ú-slem veden byl
Pavel při spisování listu toho?; Uměl na-
strojiti věci, jimiž by úmyslům božím již
napřed potržku učinil. Sš. J. 74., 125., 126.,
203., L. 63., II. 77., Sk. 64. (Hý. ). Kdo v u-slu
stálý, čert ho neošálí. Prov. Tč. Úmysla