sb157-05 0..8296

374

kud. Musíme sena s vozu u., sic neproje-
deme. Us. Č. Undej toho dříví s cesty. Us.
Č. Cf. Sundati, Prk. Studie o dativě, str. 17.

Undulace, e, f. = chvění tonů smyčco-
vých nástrojů. Mlt. Vz S. N.

Undulační theorie (th. vlnění), die Wellen-
theorie. Vz KP. II. 119., S. N.

Und zwar: a, a to, totiž, jako. Ortel byl
vynesen a to od téhož, na jehož ty milosť
hřešíš. Kom. Vidím fíky, dobré fíky a to
velmi dobré. Br. Sluhu a sluhu věrného
z něho máš. Tesař ukazuje učedníku jak
se staví, totiž rozměřuje, otesává, vrtá atd.
Kom. — Mk.

-uně, přípona blabuně, meduně (hruška
medová). Mkl. B. 143., Bž. 229. Vz Tvoření
(slov).

Uné, vz Uný.

Unebezpečovati, in Gefahr bringen, ge-
fährden. — co: zdraví. Rostl. III. a. 88.

Uněbuz, e, f., ves zašlá v Loděnicku. Vz
Tk. II. 427, 466., III. 277.

Unec, nce, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.

Unečistiti, il, štěn, ění; unečišťovati =
nečistým učiniti, ušpiniti, verunsäubern, be-
schmutzen. V. — se = ušpiniti se, sich be-
schmutzen; podělati se, sich bemachen. —
co. Dítě plynky unečišťuje. Krab. — se.
Dítě se unečistilo. V. — se proč: strachem.
Aesop. — Jg.

U něj, šp. m.: u něho; něj jest akkus.
a předložka u pojí se s genitivem.

Uněj, e, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.,
Arch. III. 467.

Unějovice, Ounějovice, dle Budějovice,
ves v Novokdyňsku. S. N.

Unek, nka, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
127.

Uněk, ňka, m., osob. jm.

Uněklasy, nyní Vonoklasy, ves ve Zbra-
slavsku. Arch. III. 542.

Unemožniti komu co, unmöglich ma-
chen. Tč.

Uneprázdniti, il, ěn, ění, uneprazdňo-
vati = zaneprázdniti, beschäftigen., befassen.
— se čím. Št. — k čemu. Lidskými pé-
čemi jsa zaneprázněn, nemohl by k slovu
božiemu býti uneprázněn. Hus III. 251.

Uneřáditi, vz Unečistiti.

Únes, u, m., das Ertragen, soviel man
ertragen kann. Vzala dřiví s ú. To dítě je
s ú. Těhotná s ú. Us. Dch.

Unesení, n, das Davontragen; die Ent-
führung. U. krásné Heleny. V.

Unesený, weg-, fortgetragen, entführt,
entzückt. Co těch peněz pokladených a
u-ných u vás jest, mají pravému pánu vrá-
ceny býti. NB. Tč. 114. Kníže sám s ně-
kterými a s u-nou pannou ve tmách no-
čních sotva se jest zachránil. Ddk. II. 108.
— čím (uchvácený). Rk. On zajisté byl
unesen zápalem obecným; Unesen jsa ra-
dostí zvolal. Ddk. III. 158., IV. 217. (Tč. ).
On je její krásou u-sen. Us. U. citem. Sš.
J. 35.

Uněslav, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
127.

Unesnaditi, erschweren. — abs. Hloupý
unesnadí, ale neporadí. Č. M. 212.

Unésti, unesu, nesl, sen (šen), ení; uná-
šeti, el, en a ín, ení, unášívati; unositi, il,
šen, ení; unosívati = moci nésti, ertragen;
pryč odnésti, davontragen; mocí odvésti,
entführen, mit Gewalt wegführen. Jg. —
co, koho: dva centnéře. Har. Tys mi to
unesl (pryč). Troj. Kdo má široká pléce,
ten mnoho unese. Prov. Unésti pannu, ent-
führen, Us., osobu ženskou. J. tr. Uneslť
Břetislav I. roku 1029. markraběnku Jitku
z kláštera svinibrodského. Ddk. IV. 301.
Oč, že to neuneseš? Us. Dch. Dnes je zima,
že bys kožich dobře unesl. Dch Dám ti
peněz dosti, co můžeš unésti. Sš. P. 10. Já
tu nůši unesu. Us. Šd. Není toho ani tolko,
čo by myš uniesla. Dbš. 46. — co s kým.
Báseň čtenáře s sebou unáší. Us. Dch. Uči-
nil pokřik po městě, že legat unášel prý
s sebou kompaktata. Pal. Dj. IV. 1. 166.
co komu: ženu. Alx. Ten list Nohavka
dal schovati a položil k věrné ruce, tu jemu
ten list unesl. Půh. II. 209. — koho od-
kud (jak): dívku z kláštera. V. Pravým
násilím lidé z Puzdran pannu z mého zboží
unesli. Půh. II. 291. — se, koho kam
(jak): do nebe. Troj. Srdce učeníků a celá
jejich duše za Pánem se unášela. Sš. Sk.
10. A unáší nás pod peruťmi svými k vý-
sostem nebeským ano nadnebeským až do
samé věčnosti. Sš. J. 13. — co, se na čem.
Jen na vlase život unesl. Plk. Na koni se
unositi (dosti se najezditi). Bern. Unesu to
na ruce až do města. Us. Tč. Pohonič je
lenivy, koňa stoja, jedli by, štyr takych
by moje ručky na obušku uněsly. Sš. P.
535. — koho (kam) proč. Avšak brzo
v náhradu těch ztrát unáší ji v propasť
žára. Sš. Bs. 175. Proto také unesl Jutu
netolik z lásky, ale i z platné rozvahy.
Ddk. II. 100. — koho čím: krásnými slovy
(uchvátiti, entzücken).

Uneš, e, m., osob. jm. Tk. V. 56., Pal.
Rdh. I. 127.

Unesení, vz Unesení. Je toho s u. Us.
Brt.

Unešený; -en, a, o. — čím. Řečník nad-
šením u-ný. Sš. S. 280. Vz Unesený.

Uněšov, a, m., Umschau, ves v Touškov-
sku. S. N.

Unešvařiti, unešvarniti, il, ěn, ění; une-
švařovati = unečistiti, uneřáditi, beschmut-
zen, bemachen. — co čím, se. Us.

Únětice, dle Budějovice, ves. Tf. 267.

Unevděčiti se komu, sich undankbar
erweisen. Tč.

Unevinění, n., die Entschuldigung, Frei-
sprechung, Schchuldloserklärung. Nemá, co
by k u. svému pronesl. Sš. I. 44.

Uneviniti, il, ěn, ění, unevinovati, ent-
schuldigen, freisprechen, schuldlos erklären.
— abs. Pohané majíce známosť soudu bo-
žího nemohou uneviněni či z přečinů svojich
omluveni býti. Sš. I. 34. — koho kde.
Pavel aspoň přede zdravějším a nábožněj-
ším oddílem velerady se unevinuje. Sš. Sk.
260. — kdy. Pohané neobrácení všelijak
ve svém s křesťany obcování zbrodně a
nepravosti svoje unevinovali. Sš. II. 127.
(Hý. ).