sb157-05 0..8296

376

Unmittelbar = sám, sama, o. Já sedě
u samých dveří. — Mudr., Kom.

Unmöglich = nikoliv, nijakž, nikterakž,
není možná aby, nemůže býti aby. Das kann
ich u. glauben. Tomu víry přiložiti, tomu
věřiti nikoli (nijakž, nikterakž) nemohu.
Wir können u. allen gefallen. Není možná,
abychom se všem zachovali. Zk. Ml. II. 87.
Není možná Člověku na světě, aby nehřešil.
Mk.

Unný = dobrý, moudrý. U. rada. Vký.

Unoclehovati koho kde, beherbergen.
Na Ostrav. Tč.

Unocovati koho kde, beherbergen. —
se kde, übernachten. Na Ostrav. Tč.

Uuola, y, f. (Ounehle). ves u Stříbra. PL.

1. Únor, a, m., vz a (stran gt. ), der
Februar, Feber, Hornung. Jg. toto slovo
odvozuje podlé Pelcla odtuď, že se toho
měsíce led noří = puká, láme. Erben pak
od unořiti, které se zachovalo v přísloví:
Ani slzy neumořil (m. neunořil), a proto
únor = úmok, znamenajíc více než odtněk,
tedy = mokrý, vodnatý měsíc. Vz více
v Mus. I. 163., S. N. U. bílý pole sílí. Č.,
Hrš., Pk., Er. P. 47. V lednu sníh, déšť a
bláto, v únoru tuhé mrazy na to. Kda.
Teplo v únoru, zima v září. Kda. Nemá-li
sever v únoru práci, v dubnu si jistě zabu-
rácí. Únor, který z mlhy hlídá, mnohé deště
připovídá. Pakli skončí ú. severem, mnohá
žita s polí seberem. V Moravanu 1875. Máš
vidět v únoře sedláka v poli, radši bys
mohl vidět vlka v košáře (v ú-ru se nemá
v polích pracovati). Kda. Má-li v přestup-
ném roce ú. pět neděl, mají děti v poslední
neděli narozené (29/2) štěstí ve všem, cožkoli
podniknou. Mus.

2. Únor, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.
Unora, y, f., osob. jm. Mor. Šd.
Unoření, n. Plakala do u. (= velmi). Ehr.
Unořiti, il, en, ení; unořovati = utopiti,

pohřížiti, untertauchen; utratiti, promrhati,
durchbringen. — co: peníze (probiti), slzu
(uroniti). Rk. — co s kým. Všechen statek
s nevěstou unořil. Us. — čeho. Ten již
peněz u-il (promrhal)! Us. Slz u. Mus. —
čeho v čem. Slez (slz) v hoři. Alx. 1128.
— se, koho kde: ve vodě. Us. Tč. — co,
koho kam: pod vodu. Us. Tč.

Únorka, y, f. = husa v února vylíhlá,
die, Hornungsgans. D.

Únorovka, y, f. = ústava rakouská daná
26. února 1861., die Februarverfassung. Rk.,
Šd.,

Únorový, Hornungs-, Februar-. Ú. čas,
počasí. Ros. Na ú-vém sněmu. Pal. Dj. III.
3. 50. Nažerou-li se slepice únorové trávy,
toho roku málo vajec nesou. Hrš.

Únos, u, m. = unesení, die Weg-, Ent-
führung, der Frauen-, Mädchenraub. O u-su
a podávení. Vš. 143. Dívčí ú.; ú. dívek,
ženy. D. Ú. Heleny. Troj. V Srbsku, kde
říká se únosu otmica, trvá tento způsob
ucházení se o nevěstu podnes; Kde ú. dívek
platí za zákonitý způsob manželství, tam;
Dívka musila se vysloviti v ten rozum, že
ú. stal se po její vůli. Ddk. II. 111., IV.
301., 302. (Tč. ). Ale o únos má ta paní
unesená postavena býti před úřadem. Arch.

II. 491. O únos má komorník slyšeti sú-
sedy, kde panna neb vdova byla, byl-li
úp, křik, nebo... O. z D. Cf. Gl. 348., S. N.
— Ú. = co se unésti může, was man weg-
tragen kann. Není to s únos (nestojí to za
to, aby to někdo odnesl). Háj., Šm. — Ú. =
chyba, vada, das Gebrechen. To dítě má ú.
na těle. Us. — Ú. = škoda, der Schaden.
On má veliký ú. Us.

Únosba, y, f. = únos, die Entführung.
Z ú-by trój póhon. Kn. rož. 183., Arch.

I. 472. Opoviedati právo z únosby. Arch. I.
476.

Únosce, e, m., der Entführer. Kterou
když uzřel odvážlivý ú., prchá s unešenou
pannou; Unešená i u. podléhali těžkým po-
kutám, žádal-li za to otec unešené. Ddk.

II. , 108., IV. 303. (Tč. ).

Únosec, sce. m. = únosce. Zlob.

Unositel, e, m. = únosce. Měl otec vlastní
rukou sťati netoliko u-le, ale i dceru svou.
Pal. Dj. II. 2. 410.

Unositi, vz Unésti.

Únoslivosť, i, f., die Tragfähigkeit. Dch.

Únosník, a, m. = únosce. Šm.

Únosnosť, i, f., die Tragfähigkeit. Bc.
Ú. mostu. Zpr. arch. IX. 27.

Únosný = s únos, tragbar, tragfähig,
erträglich. Hlas. Břemena těžká, neúnosná.
Živ. Jež. 14. stol. Ú. strom (plodný). Na
Ostrav. Tč. Únosným (Entführungs-) oby-
čejem unesl ženu. Troj.

Unošť, Unhošť (m. Unhožď), ě, m., mě.
v Čech. u Prahy. Vz Tk. I. 47., 46., 440.,
II. 428., 472., III. 58. —61, 133., IV. 169.,
V. 204., 220., S. N., -uný. — Unošťan, a,
m. — Unoštský.

Unotiti, il, ěn, ění, unotovati. — co:
písničku, die Melodie treffen. Na Ostrav. Tč.

Unovač, e, m., lästiger Forderer. Slov.

Únovačka, y, f., lästige Fordererin. Slov.

Unovalosť, i, f., der Uiberdruss, Ver-
druss, die Unlust, Beschwerlichkeit. Na Slov.
Bern.

Unovalý = unavující, namáhavý, an-
strengend, beschwerlich. Po tolika u-lých
cestách obchodních. Nitra VI. 281.

Unování, n., die Plage. Když čas ztratíš,
budeš ho hledat ne bez u; Nermuť sa, když
toho nedostáváš, čo i s u-ním dosáhnouti
žádáš. Na Slov. Tč.

Unovanlivý, strapizierlich. Na Slov. Bern.

Unovati, na Slov. a na Mor. = týrati
koho, strapiziren; prosbami obtěžovati, plagen,
mit Bitten belästigen; v ošklivosti míti, Ekel
haben. Bern., Brt. — koho. Hlad ho unoval.
Brt. Matka sedela a dietky okolo nej zo
dvoch stran, unúvaly ju, aby jim rozpráväla
pripoviedku. Dbš. Sl. pov. I. 207. Kdo sa
k mnohým vecám na ráz oddává, dosť sa
naunuje a prec ništ nedostává, abplagen.
Na Slov. Tč. Darmo sa unuješ. Ib. Tč. —
se v čem. I tvój prátel sa pokazí, jak ho
často v čom unuješ; Zlý sa v hríchoch
unuje a nedbá o cnosti. Na Slov. Tč.

Unovní = unovalý. Slov.

Unovnička, y, f. = unovačka. Slov.

Unovník, a, m. = unovač. Slov.

Unovnosť, i, f. = unovalosť. Slov.