sb157-05 0..8296

382

Úpěnlivý, úpělivý = úpějící, hořekující,
s úpěním spojený, klagend, wehklagend,
kläglich. Ros. Jg. má v dokladech jen úpěn-
livý, ale praví: úpěnlivý m. úpělivý z úpěti.
U. hlas, Us., žádosť, Kram., pláč, modlitba,
das Stossgebet. Dch.

Upepřiti co, pfeffern. Us. Tč.

Uperditi, vz Perditi. Ros.

Upeřený; -en, a, o, befiedert, mit Federn
versehen. U. ptactvo, přílbice. Jg.

Upěřice, e, f., samice upírova.

Úpeřiny, dle Dolany, něm. Auperschin,
ves u Teplice. PL.

Upeřiti, il, en, ení; upeřovati = peřím
pokryti, befiedern, mit Federn versehen, be-
decken. Jg. Kabát na posteli se ti upeří.
Us. Tč.

Uperlený čím. List rosou u., beperlet.
L.

Uperliti, il, en, ení, beperlen. L.

Upěsťování, n., das Abprügeln mit Fäu-
sten. — Upěstování, n., die Erziehung.

Upěstovaný; -án, a, o, vz Upěstovati.

Upěstovati = na rukou nositi, auf den
Armen herumtragen; vychovati, abwarten. —
koho. Bern. — co kde: květiny v hrncích.
Us.

Upěstovati = pěstmi ubiti, mit Fäusten
abschlagen, abprügeln. — koho kde: po
břichu. Bern.

Upestřiti, il, en, ení, bunt machen.

1. Upěti (zastr. ), upěji, ěl, ění = uspěti,
spěti, pospíchati, utéci, davoneilen, davon-
laufen. I by u. vrahom. Rkk. 13. — kam.
Upěchu na stráň. Rkk. 23.

2. Úpěti, úpím (zastar. úpěji), 3. os. pl.
úpějí, úpěje(íc), ěl, ění, úpívati = úp činiti,
lkáti, hořekovati, žalostně kvíliti, heulen,
wehklagen, jammern, kläglich schreien. Jg.
Strany původu vz Mz. 91. — abs. Trpělivá
lká, slzí, úpí, ale hrubě nepláče. Kom. Ho-
lub úpí; ú. jako holub. D. Úpějte, úpěj.
BO. Děvečka proto že jest neúpěla (clamare,
quum sit a viro oppressa) BO. — jak: hla-
sem žalostivým. Troj. — na koho, na co:
na své hříchy. Boč. A že najviece bohatec
na jazyk úpí, nebo skrze jazyk Hřešil. Chč.
633. Když se jí bude násilé dieti, má ú. na
súsedy. Arch. II. 126. Vz Úp. — Tkad. —
ke komu. Velikými prosbami k němu upě-
jíce. Kom. Ana úpí k živu Bohu. Hr. rk.
377. — kdy: v neštěstí, Us., při modlitbě.
Br. Mluví o modlitbách obzvláštních, při
nichž člověk úpí, vzdychá. BR. II. 26. b. —
kde. Dva roky v tuhém žaláři úpěl. Ml. —
oč. Soužení soužením umenšuj, když o to
úpějí. Kom. — nad kým. Vz Naříkati. Mus.,
Žer. L. I. 29. Počechu nad ním u. Hr. rk.
437. — za kým, na Slov. = mrtvého opla-
kávati, einen Todten beweinen. Bern.

Upětí, n., das feste Zuknüpfen. Bern.

Upevnění, n., die Befestigung. U. práv
a povinností. J. tr.

Upevněný; -ěn, a, o, befestigt, — čím
kde: ve zdi hřebíkem. Us.

Upevnitel, e, m., der Befestiger, Bestär-
ker.

Upevnitelka, y, upevnitelkyně, ě. f.,
die Befestigerin. Us. Jg.

Upevniti, il, ěn, ění; upevnívati, upevňo-
vati = pevným činiti, učiniti, fest machen,
befestigen; utvrditi, posiliti, befestigen, be-
stärken. — co: město, brány. Flav. Učení
pravidla upevňují. Kom. Slavně se osvěd-
čiv upevňuje výnos o sobě. Sš. J. 86. U.
smlouvu, práva a povinnosti. J. tr. Dobrý
život vždy ví každé slovo upevňovati. Kdo
sa ponižuje, hodnosť upevňuje. Na Slov.
Tč. Práce pokoj upevňuje, aby byl bezpeč-
nější. Na Mor. Tč. — co, se čím kde:
prkno ve zdi hřebíky, Us., něco listem
svým utvrditi a upevniti. Zříz. Ferd. U. se
přísadami. Háj. — Kom. Dskami n. listem
něco u. Vš. Jir. 267. Něco na stole sko-
bami u. Šp. Upevněn byl mezi nimi svazek
přátelství tím, že...; R. 1221. konkorda-
tem byl mír u-něn. Ddk. III. 203., 244., V.
266. (Tč. ). U. někoho obdarováním v něčem.
Dač. I. 127. — co, koho, se v čem (kde):
dům v úhlech dobře u., Kom.; někoho, se
u víře, Us., se v mysli (ustanoviti se). Ros.
Boháča prátelé ve všem upevňujú. Na Slov.
Tč. Jevil na sobě péči u. se v dobré vůli
se stranou Rosenberkovou. Pal. IV. 1. 159.
Sotva se Vladislav II. ve vládě upevnil,
jevil ducha samostatného. Ddk. III. 91. — od-
kud v čem. Chtějice se (žena ta) z úsudku
měšťanů v úsudku svém u. Sš. J. 73. — co
kdy jak. Jenž (Ježíš) upevní vás až do
konce bez úhony v den příchodu Pána na-
šeho. Sš. I. 158. Ošklivosť jest věc neznámú
za známú s křikem upevňovať. Na Mor. Tč.
— co kam: prkno ke zdi. Us. — se při
čem: při víře. Háj.

Upevňovadlo, a. n., der Befestigungs-
apparat. Šp.

Upevňování, n., die allmählige Befesti-
ung. Nyní zaměstnával se ještě příliš u-ním
pořádku ve vlastní zemi. Ddk. IV. 53.

Upchati se, upchávati se = píchnouti se,
sich stechen. — čím kam: jehlou do prstu.
Na Mor. — U. = zastrčiti rukama. Na Slov.
Nitra VI. 287.

Upiati, vz Upnonti.

Upiatosť, i, f., die Festigkeit. — U., das
Zugeknöpftsein, die Unzugänglichkeit. —
U., gespannte Aufmerksamkeit.

Upiatý; upiat, a, o, zugeknöpft. Vz
Upnouti, Upjatý. — v čem. Voják v ka-
bátě celý upiatý. Us. Šd. — čím: travou,
berast. Zlob. — U. = upiatě pozorný, auf-
merksam.

Úpice, Oupice, e, f., něm. Eipel, městečko
v Trutnovsku. Pal. Dj. III. 3. 103.

Upičkati, vz Upikati.

Upiglovati, lépe: užehliti.

Úpich, u, m. = upichnutí, der Stich.
Duch ú-chu. Sš. I. 114. Cf. Úbod. (Hý. ).

Upíchati, vz Upěchovati. — co čím:
zemi palicí. Zlob.

Upíchnouti a upichnouti (V. ), chnul a
chl, ut, utí; upíchati, upichovati = píchnouti,
uhodnouti, stechen, anstechen, einen Stich
geben; pícháním usmrtiti, todt stechen; kus
odpíchnouti, ab-, wegstechen, durch Stechen
absondern. Jg. — koho, se kam: v nohu.
Ros. — koho, se čím: žahadlem, ostnem,
V., trnem, Ros., jehlou. Bern. — čeho jak.
Upichuje po málu toho kamene. Ros. — se