Předchozí (381)  Strana:382  Další (383) |
|
|||
382
|
|||
|
|||
Úpěnlivý, úpělivý = úpějící, hořekující,
s úpěním spojený, klagend, wehklagend, kläglich. Ros. Jg. má v dokladech jen úpěn- livý, ale praví: úpěnlivý m. úpělivý z úpěti. U. hlas, Us., žádosť, Kram., pláč, modlitba, das Stossgebet. Dch. Upepřiti co, pfeffern. Us. Tč.
Uperditi, vz Perditi. Ros.
Upeřený; -en, a, o, befiedert, mit Federn
versehen. U. ptactvo, přílbice. Jg. Upěřice, e, f., samice upírova.
Úpeřiny, dle Dolany, něm. Auperschin,
ves u Teplice. PL. Upeřiti, il, en, ení; upeřovati = peřím
pokryti, befiedern, mit Federn versehen, be- decken. Jg. Kabát na posteli se ti upeří. Us. Tč. Uperlený čím. List rosou u., beperlet.
L. Uperliti, il, en, ení, beperlen. L.
Upěsťování, n., das Abprügeln mit Fäu-
sten. — Upěstování, n., die Erziehung. Upěstovaný; -án, a, o, vz Upěstovati.
Upěstovati = na rukou nositi, auf den
Armen herumtragen; vychovati, abwarten. — koho. Bern. — co kde: květiny v hrncích. Us. Upěstovati = pěstmi ubiti, mit Fäusten
abschlagen, abprügeln. — koho kde: po břichu. Bern. Upestřiti, il, en, ení, bunt machen.
1. Upěti (zastr. ), upěji, ěl, ění = uspěti,
spěti, pospíchati, utéci, davoneilen, davon- laufen. I by u. vrahom. Rkk. 13. — kam. Upěchu na stráň. Rkk. 23. 2. Úpěti, úpím (zastar. úpěji), 3. os. pl.
úpějí, úpěje(íc), ěl, ění, úpívati = úp činiti, lkáti, hořekovati, žalostně kvíliti, heulen, wehklagen, jammern, kläglich schreien. Jg. Strany původu vz Mz. 91. — abs. Trpělivá lká, slzí, úpí, ale hrubě nepláče. Kom. Ho- lub úpí; ú. jako holub. D. Úpějte, úpěj. BO. Děvečka proto že jest neúpěla (clamare, quum sit a viro oppressa) BO. — jak: hla- sem žalostivým. Troj. — na koho, na co: na své hříchy. Boč. A že najviece bohatec na jazyk úpí, nebo skrze jazyk Hřešil. Chč. 633. Když se jí bude násilé dieti, má ú. na súsedy. Arch. II. 126. Vz Úp. — Tkad. — ke komu. Velikými prosbami k němu upě- jíce. Kom. Ana úpí k živu Bohu. Hr. rk. 377. — kdy: v neštěstí, Us., při modlitbě. Br. Mluví o modlitbách obzvláštních, při nichž člověk úpí, vzdychá. BR. II. 26. b. — kde. Dva roky v tuhém žaláři úpěl. Ml. — oč. Soužení soužením umenšuj, když o to úpějí. Kom. — nad kým. Vz Naříkati. Mus., Žer. L. I. 29. Počechu nad ním u. Hr. rk. 437. — za kým, na Slov. = mrtvého opla- kávati, einen Todten beweinen. Bern. Upětí, n., das feste Zuknüpfen. Bern.
Upevnění, n., die Befestigung. U. práv
a povinností. J. tr. Upevněný; -ěn, a, o, befestigt, — čím
kde: ve zdi hřebíkem. Us. Upevnitel, e, m., der Befestiger, Bestär-
ker. Upevnitelka, y, upevnitelkyně, ě. f.,
die Befestigerin. Us. Jg. |
Upevniti, il, ěn, ění; upevnívati, upevňo-
vati = pevným činiti, učiniti, fest machen, befestigen; utvrditi, posiliti, befestigen, be- stärken. — co: město, brány. Flav. Učení pravidla upevňují. Kom. Slavně se osvěd- čiv upevňuje výnos o sobě. Sš. J. 86. U. smlouvu, práva a povinnosti. J. tr. Dobrý život vždy ví každé slovo upevňovati. Kdo sa ponižuje, hodnosť upevňuje. Na Slov. Tč. Práce pokoj upevňuje, aby byl bezpeč- nější. Na Mor. Tč. — co, se čím kde: prkno ve zdi hřebíky, Us., něco listem svým utvrditi a upevniti. Zříz. Ferd. U. se přísadami. Háj. — Kom. Dskami n. listem něco u. Vš. Jir. 267. Něco na stole sko- bami u. Šp. Upevněn byl mezi nimi svazek přátelství tím, že...; R. 1221. konkorda- tem byl mír u-něn. Ddk. III. 203., 244., V. 266. (Tč. ). U. někoho obdarováním v něčem. Dač. I. 127. — co, koho, se v čem (kde): dům v úhlech dobře u., Kom.; někoho, se u víře, Us., se v mysli (ustanoviti se). Ros. Boháča prátelé ve všem upevňujú. Na Slov. Tč. Jevil na sobě péči u. se v dobré vůli se stranou Rosenberkovou. Pal. IV. 1. 159. Sotva se Vladislav II. ve vládě upevnil, jevil ducha samostatného. Ddk. III. 91. — od- kud v čem. Chtějice se (žena ta) z úsudku měšťanů v úsudku svém u. Sš. J. 73. — co kdy jak. Jenž (Ježíš) upevní vás až do konce bez úhony v den příchodu Pána na- šeho. Sš. I. 158. Ošklivosť jest věc neznámú za známú s křikem upevňovať. Na Mor. Tč. — co kam: prkno ke zdi. Us. — se při čem: při víře. Háj. Upevňovadlo, a. n., der Befestigungs-
apparat. Šp. Upevňování, n., die allmählige Befesti-
ung. Nyní zaměstnával se ještě příliš u-ním pořádku ve vlastní zemi. Ddk. IV. 53. Upchati se, upchávati se = píchnouti se,
sich stechen. — čím kam: jehlou do prstu. Na Mor. — U. = zastrčiti rukama. Na Slov. Nitra VI. 287. Upiati, vz Upnonti.
Upiatosť, i, f., die Festigkeit. — U., das
Zugeknöpftsein, die Unzugänglichkeit. — U., gespannte Aufmerksamkeit. Upiatý; upiat, a, o, zugeknöpft. Vz
Upnouti, Upjatý. — v čem. Voják v ka- bátě celý upiatý. Us. Šd. — čím: travou, berast. Zlob. — U. = upiatě pozorný, auf- merksam. Úpice, Oupice, e, f., něm. Eipel, městečko
v Trutnovsku. Pal. Dj. III. 3. 103. Upičkati, vz Upikati.
Upiglovati, lépe: užehliti.
Úpich, u, m. = upichnutí, der Stich.
Duch ú-chu. Sš. I. 114. Cf. Úbod. (Hý. ). Upíchati, vz Upěchovati. — co čím:
zemi palicí. Zlob. Upíchnouti a upichnouti (V. ), chnul a
chl, ut, utí; upíchati, upichovati = píchnouti, uhodnouti, stechen, anstechen, einen Stich geben; pícháním usmrtiti, todt stechen; kus odpíchnouti, ab-, wegstechen, durch Stechen absondern. Jg. — koho, se kam: v nohu. Ros. — koho, se čím: žahadlem, ostnem, V., trnem, Ros., jehlou. Bern. — čeho jak. Upichuje po málu toho kamene. Ros. — se |
||
|
|||
Předchozí (381)  Strana:382  Další (383) |