sb157-05 0..8296

388

Úpol, u, m. = zápas, der Kampf. Úpol
větrů. Hdk. Lum. V. 241.

Upoleň, lně, f. = zedničie lžíce, trulla,
trolla. Lex. vet.

Úpolí, n., úpola, y, f. = zápas, der Kampf.
Zlob.

Upoličkovati = upohlavkovati, mit Kopf-
stücken bedecken. — koho, V., jak: do
smrti. — U. = dluhy upomínati, Schulden
eintreiben. Zlob.

Upolín, upol, u, m., rostlina, trollius, die
Trollblume. Vz Rstp. 16., Čl. Kv. 280., FB.
70., Slb. 682. U. západní, europaeus, vý-
chodní, asiaticus, otevřený, patulus, zkrá-
šený, americanus. Rostl.

Upolínový, Trollblumen-. U. kořeny.
Rostl. III. a. 38., 87.

Úpolník, úpolňák, a, m. = pták ko-
ňazdra, parus silvaticus, die Schwarz-, Wald-
meise; polňák, štilipec, švihlík, skalník, passer
montanus, der Feldspatz. D., Pdy.

Upolykati se čeho, sich satt schlucken.
Us. Tč.

Upomáhati komu v čem k čemu,
helfen. Us. Tč.

Upomenouti (strč. upomanúti, strslov.
upomęnąti), ul, ut, utí; upomínati, upomí-
návati, erinnern, mahnen; Schuld mahnen,
einfordern, eintreiben. — co, koho, se. Upo-
menul ho (upamatoval). Ros. Tvrdě ho upo-
menul. V. U. dluh, V., D., dlužníky. BO.
Paní má své správce u. Půh. II. 145. U. své
šlechtice. Alx. 1117. — koho oč: o dluh.
Jg. Když byl zemřel, u-ná papež jeho dě-
dice o vydání sporných dolů. Ddk. V. 114.
O to nemám od mé sestry u-nán býti; O ten
list mají u. Jakubka. Půh. I. 283., II. 3.
(II. 248., 312. Tč. ). — koho v čem. Jg. —
koho z čeho: z dluhu, Ros., z peněz. D.
Nemají otce z viece u.; A z rúcha pánóv
nemá upomínati. Sob. 84., 61. Když který
póvod pohoní nebo upomíná a kterého práva.
Kn. rož. 92. Černovec zabil řemeslníka, jenž
jeho z nějakého dluhu upomínal. Dač. I.
201. Dal jej u. z dluhu. Pal. Dj. IV. 2. 369.
Z víry a lásky neupomínal jsem ho nikdy.
NB. Tč. 121. Mě neměla z ničeho u.; U. ně-
koho ze dvora, z příměří, z peněz, z ostatka,
ze škod, ze slibu. Půh. I. 361., 370., 374.,
II. 21., 65., 140., 159. a j. (Tč. ). Tehdy mě
nemají z ničeho u. Arch. I. 143. U. z dluhů,
ze slibu. Arch. I. 365., II. 29. (Šd. ). — jak.
Upomínaji (vyzývám) vy pod milostí. Hr.
rk. 71., Výb. I. 209. — čím, kým. Který
dědictvie žádati a z toho právem u. chce.
NB. Tč. 203. Listem z peněz je u-nal; Když
jej právem u-ne. Půh. I. 261., II. 3., 67.,
159., 319. (Tč. ). — čeho. J. tr., Dal. 84.
Muož-li spravedlivě vedlé práva svého dě-
dictvie u. NB. Tč, 203. Ktož by toho držeti
nechtěl, ten toho upomínej základu, jakž
mezi nimi položeno; U-ná ho svého díla.
Půh. II. 221., 220. (Tč. ). — jak dlouho.
Neb jsme ho ode tří let o ten list jeho u-li;
U-ná od jedenácti let ze škod. NB. Tč. 177.,
Půh. II. 140. — co čím na čem. Listem
dluh na městě a na obci upomínaji. NB.
Tč. 70. — koho proč. Pro ten list mě
přátelé u-nají. Půh. I. 373. — kde. Upo-
mínal Hluška před námi z těch dluhů. NB.

Tč. 195. Mě právem před pány u-nul. Půh.
I. 354. — koho, se nač. Rk. Už se na to
neupomenu. Já se ještě trochu na to upo-
mínám Us. Šd. — koho k čemu: k po-
vinnosti. Vz Láti. Kn. drn. — koho zač.
Ten jmá plnú moc a právo mě u. za službu
i za škody. Arch. IV. 14., Št. — se čeho,
u koho, od koho = žádati od něho, Je-
manden um etwas erinnern, mahnen, von
ihm etwas verlangen. U. se dluhu. Us. Tento
od nich těch pět set dukátů se upomínal.
Kom. Prot. 293.

Upomenutí, n., die Erinnerung, Mahnung,
Forderung, Erforderung. U. dluhu, z dluhu.

Jg.

Upomenutý; upomenut, a, o; upomínaný;
upomínán, a, o, erinnert, gemahnt, einge-
mahnt, eingefordert. U. dluh. — oč: o dluh,
o peníze. — z čeho: z dluhu. Jg.

Upomínací, Mahn-.

Upomínač, e, m., vz Upomínatel. — U.,
přístroj u kotla parního, der Speiserufer.
Zpr. arch. IX. 64.

Upomínačka, y, f. = upomínatelka. Jg.

Upomínaní, n., das Mahnen. Půh. II. 120.

Upomínatel, e, m., Kom., upomínač, e,
m., der Ermahner, Erinnerer. Zdvořilý u. Pal.
Dj. IV. 2. 348.

Upomínatelka, upomínačka, y, upo-
mínatelkyně, ě, f., die Mahnerin, Ermah-
nerin.

Upomínati, vz Upomenouti.

Upomínavě, mahnungsweise. Hvls.

Upomínek, nku, m. = upomenutí, die
Erinnerung. — U. = dar na památku, das
Andenken. L.

Upomínka, y, f. = upomenutí, památka.
Vz Upomínek. Pomocí jiných představ pro-
buzené temné či z vědomí vystouplé před-
stavy slovou u-ky. Blř. K severu od Hradce
leží pohorská ves Branka, bezpochyby jako
u. na další čáru silnice. Ddk. IV. 133.

Upomírati, nach und nach absterben.
Děti mu v roce u-ly. Mor. Tč.

Úpona, y, f., das Band. Jejíž ú. mdlé
skráně osvěžením ovine. Dch.

Uponáč, e, m., v lodn., der Kneiphaken.

Uponáhliti se, sich beeilen. Na Slov. Tč.

Úpončitý, cirrhosus, když plocha nějaká
úponkou se točí. Rostl. I. 92. b.

Uponíženě, demüthig. Jg.

Uponížení, n., die Demüthigung.

Uponíženosť, i, f., die Demuth.

Uponížený; -en, a, o, gedemüthigt, de-
müthig.

Uponížiti, il, en, ení, uponižovati, de-
müthigen, erniedrigen. — se. Bern. — co
kde. Pred Bohom uponiž dušu a pred pá-
nom hlavu svoju. Na Slov. Tč.

Úponka, y, f. = ručička u rostlin, die
Ranke, cirrhus. Rostl., Kk. 24., 32. Ú. vy-
hlíží jako poprutka rozvilina, čili ručička, ale
vyniká z listův anebo ústrojův listovitých
n. př. u vikve, hrachoru, hrachu. Rst. 511.
Ú., rozvilina = čásť niťovitá, šroubovitě vi-
nutá, k zachycování sloužící, hned jedno-
duchá, hned rozvětvená; jest dílem přemě-
nou listovou, jak u vikví, hrachu, dílem
osní, jako u révy. Čl. Kv. XXIX. Cf. KP.
V. 155., S. N. — Ú. = svlačec. Na Slov.