Předchozí (388)  Strana:389  Další (390) |
|
|||
389
|
|||
|
|||
Úponkatý, cirrhifer, rankentragend, úpon-
kami opatřený. Úponkovatý = úponkovitý.
Úponkovitý, rankenförmig, úponce po-
dobný. Rst. 511. Upopeliti, il, en, ení, mit Asche be-
streuen. — co kde. Tč. Upopíjeti, langsam trinken. Tč.
Upopřed, zuerst. U. udělej to a potom
jiné věci. Mor. Tč. U. koho jíti, upopředy státi, vorn. Ib. Úpor, u, m. = upírání se, zpor, zpoura,
zpurnosť, das Wiederstreben, der Wider- stand. Ros. V úpor vůli vaší jsem jednala. Nár. bibl. VII. 154. Ne z nějakého proti pravdě úporu. Sš. Sk. 109. — Ú. = pažit, trávník, der Rasenplatz. Ježíš sedě na u-ru. Hr. rk. 225. — Ú. = místo, kde slunce se opírá. Zde je veliký ú. slunce. Mor. Šd., D., Sš. Snt. 8. — Ú., rostlina, vrabčí jazyk, tru- skavec větší, pýř, elatine. Jg. Ú. přeslenatý, e. alsinastrum, pepřovitý, e. hydropiper, šestimužný, e. hexandra, třímužný, e. tri- andra. Čl. Kv. 1321., FB. 84., Slb. 626. — Ú. = puchr. Snad lépe: úbor. Us. u Klat. Kd., Rgl. Úpoř, e, m., něm. Auporsch, ves u Te-
plice. PL. 1. Úpora, y, f., místní jm. Arch. III. 479.
2. Úpora, y, f. = protivenství, nesnáz.
Kat. 1917. Uporajitel, e, uporajník, a, m. = mar-
notratník. Na Slov. Uporajitelka, y, uporajnice, e, f. =
marnotratnice. Na Slov. Uporajitelnosť, i, f. = marnotratnosť.
Na Slov. Uporajitelný, uporajný = marnotratný.
Na Slov. Uporajiti, il, en, ení, uporajovati = pro-
marniti, verzehren, verthun, veschwenden. Na Slov. Úpořícek, čku, m., rostlina, chudobka,
matečník menší, zapomenutka, sedmikrása, bellis perennis, die Massliebe, Tausendschön, Gänsekraut. D. Úporně = urputně, Plk., setrvale, ne-
ústupně, hartnäckig, widerspänstig. Kat. 2997. Zimnice se ú. vrací. Dch. Ú. na ně se obořili. Šf. II. 64. Úpornice, e, f., die Widerspänstige.
Úporník, a, m., der Widerspänstige.
Úpornosť, i, f. = urputnosť, úpor, zpoura,
die Halsstarrigkeit, Widerspänstigkeit, Kom., Sš. II. 93. Ale to nebyl účel toho svědectví. nébrž nutný následek a účinek jich nevěry a ú-sti. Sš. Mr. 58. (Hý. ). Úporný; úporen, rna, o = urputný, zpurný,
widerspänstig, störrig. Kram., Č. Však srdce úporno králu. Rkk. 10. Koně vášnivého, sluhy úporného, ženy nestoudné bodejž ni- kdo neměl. Č. M. 392. Ú. bujnosť. Sš. Bs. 201. — v čem:, v žádostech. Kom. Úporovitý. Ú. rostliny, elatineae. Nz.
Úporový = pažitový, Rain-, Anger-. D.
Uporozuměti, ěl, ění, nach und nach
zum Verständniss kommen. BO. — čemu. Us. Uposbírati, überall auflesen. — co kde,
se čeho kde. Us. Tč. |
Uposedati, besitzen. Lakomstvím upo-
sedáni. Mudr. 1529. Aby rozkošemi u. se nedal. Ms. Č. Uposhověti, ěl, ění, sich gedulden. —
komu: Us. Tč. Uposkludzati = pokliditi, einheimsen
Dnes sme všecko z pola do stodoly u-li. Mor. Tč. Uposlediti, il, zen, ení, uposledovati =
po zadu klásti, einen hintansetzen, nach- setzen. — co v čem. Krok. Uposlechnouti, chl, utí; uposlouchati =
rozkazem, radou něčí se říditi, horchen, ge- horchen, folgen. Ž. wit. 65. 19. — abs. Jestliže kdo co lepšího radí, povolný buď (uposlechni). Kom. J. 899. Móž přikázati kterému kolivěk svému stvoření, a ihned uposlúchá. Hus II. 46. — komu, čemu. Uposlechl Bůh hlasu člověčímu. Ctib. — Ben. — koho, čeho. Já takové rady upo- slechl; u. rozkazu, V., hlasu přítele. Us. Filipp uposlechl rady svého spojence. Ddk. VI. 47. Králova Milosť najmenšieho uposlú- chal by, ktoby jeho Milosti k dobrému radil. Arch. IV. 145., Pal. Dj. IV. 2. 401. Uposlucháchu bratřie řeči jeho. BO. Upo- slúcháš-li všeho, budu s tebú. Bj. A oni uposlúchajíce toho i netbají; A uposlúchal jich. Hus 1. 465., III. 251. (Tč. ). Anjela upo- slechl; Jeho rady u-chl. BR. II. 8., 13. a. — Dal., Plk., Troj., St. skl., Flav. — čeho kdy. Králi, uposlúcháš-li dnešnie den těchto lidí prosby? Pass. 2. (Hý. ). — koho v čem. Věřímy, že nás v tom uposlechnete. Arch. I. 7. Našeho ve všem rozkazu uposlechnu. Arch. III. 386. V čemž když Harpagus upo- slechl. Abr. z G. VII. 45. To sv. papež Řehoř, jehož v této řeči málo uposlúchají nynějšie kněžie. Hus II. 249. Neuposlechli v té zápovědi. V. — se koho. Us. Tč. — jak: na slovo. D. Uposmívání, n., die Verspottung, Ver-
höhnung. BR. II. 270. Uposmívaný; -án, a, o, verspottet. Aqu.,
Jel. Uposmívati = posměch míti z koho, Je-
manden verspotten. — koho. Jel. — se z koho. Na Ostrav. Tč. Upósobiti = upůsobiti. BO.
Upospíšiti si s čím, sich beeilen. Us. Tč.
Upostaršiti, il, ení, nachkommen. —
s inft. On neu-ší za mnou kosiť. Na Ostrav. Tč. Upostibati, nach und nach einstecken.
Na Ostrav. Tč. Upostínati, nach und nach abhauen, köp-
fen. — co: všem hlavy. Us. Tč. Upostírati, nach und nach abwischen. —
co. Us. Tč. Upostiti se, genug fasten. Dnes sem se
dosť u-il. Us. Tč. Upostrádati se čeho, dulden, büssen.
Mor. Tč. Upostřed = uprostřed. Mor. Tč.
Upostrkati, allmählig hineinstecken. Mor.
Tč. Uposvědčiti, il, en, ení, bejahen. — co.
Šm. Uposýlati se čeho komu, za kým, nach-
senden. Us. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (388)  Strana:389  Další (390) |