Předchozí (389)  Strana:390  Další (391) |
|
|||
390
|
|||
|
|||
Upotáceti se, el, ení, taumeln. — se
kde. U-cel se po cestě, až padl. Na Mor. Tč. Upotáhati, upotahovati se čeho, lange
ziehen. Mor. Tč. Upotiskovati se čeho, weiter drücken.
Dosť sme se toho vozu u-li, ani sme jím hnuli. Mor. Tč. Upotiti, il, cen, ení (na Slov. -těn, ění);
upocovati, beschwitzen. — co: košili. Us. — se, schwitzen, in Schweiss kommen. V. I dali mu lékařství, aby se upotil. Pal. Dj. IV. 1. 365. — se kde: pod peřinou. Jád. Upotnati, in Schweiss gerathen. Káva
se pálí, až upotná. Na Ostrav. Tč. Upotřeba, y, f., die Verwendung. K službě
a u-bě někoho vzíti. 1595. Upotřebení, n. = upotřeba. Pravé u.
písem starého zákona. Sš. I. 149. U. chlo- ridu. Šp. Upotřebený, gebraucht, verwendet. U.
logika, angewandte Logik. Mark. Upotřebitelný = upotřebný.
Upotřebiti, il, en, ení; upotřebovati, slovo
nové (také v srbšt. a rušt. ) = potřebovati, obrátiti k čemu, užiti, brauchen, gebrauchen, anwenden, sich bedienen. — něco, šp. m.: čeho. U. zbraní. Ddk. III. 232. — čeho kdy. Otakar po míru s Bavory uzavřeném mohl volně u. svých zbrojných sil; Jak velice odtud až ke konci běžícího roku upo- třebováno bylo sil jeho od markraběte na venek. Ddk. V. 333., V. 330. (Tč. ). — čeho k čemu. Aby (Lutherani) místa toho k ustro- jení náuky své o všudypřítomnosti těla Kri- stova u. mohli. Sš. Sk. 42. — se k čemu jak. Podlé všeobecného významu svého může se výrok ten k rozličným vývodkům u. Sš. II. 58. (Hý. ). Upotřebniti, lépe: upotřebiti.
Upotřebný, lépe: upotřebitelný, anwend-
bar, zum Gebrauche. Jg. Upotřebování, n., die Verwendung. Němc.
Upotřebovatelný, anwendbar. Mus. X.
354. Upotvořiti, il, en, ení = něco potvor -
ného, hloupého, šelmovského učiniti. — co. Ostrav. Tč. Upotýkati se = do unavení se potýkati,
sich müde kämpfen, abbalgen. — se s kým. Jg. Upouštění, n., das Ab-, Nachlassen. Dch.
Upouštěný; -ěn, a, o, ab-, nachgelassen.
Upouštěti, vz Upustiti.
Upoutanosť, i, f., die Fesselung, Ab-
hängigkeit. Zákonem poznal Člověk svoji pod hříchem u. Sš. II. 28. Upoutati, fesseln, umschlingen, verwik-
keln, verstricken. — co, koho. U-la jeho oko i duši. Us. Vzala mi srdce, oči u-la. Us. Hochova tvář oči dívčiny k sobě u-la. Tbz. — koho čím k čemu. To dítě u-lo svým žitím i matku k novému životu. Bes. mlád. (Tč. ). — kam. Málem by mne byla v něžná a zlatá pouta u-la. Sš. Sk. 280. U. do želez. Tč. — si koho: hocha. Us. — koho v čem. V omylných nadějích u-tal nás svět. L. Upoutiti = upoutati. Pl.
|
Upovědomělý, sich bewusst, erfahren. —
v čem: ve svém oboru. Pcht. Upovědomení, n., das Bewusstsein. Pcht.,
Mus. Upovědomiti, il, en, ení, bekannt ma-
chen, zum Bewusstsein bringen. — si co. Aby u-mil si slabotu svou. Sš. Sk. 108. Upovídati si co = uříkati. Jak jste si
to u-li ? V Kun v. Msk. — se čeho, erzäh- len. Tč. Upovinniti, il, ěn, ění, zur Pflicht ma-
chen, nöthigen. Čas. duch. V. 356. Upovrci, vrhu, vrhl, vržen, ení = zavrci,
odhoditi — co. Jel. Upovodzati = povoditi, genug führen —
kudy: po poli. Ostrav. Tč. Upovstati, halb aufstehen. Mor. Tč.
Upovšechniti, il, ěn, ění; upovšechňo-
vati = zobecniti, verallgemeinen. - co Rostl., Šf. U. zákon. Pal. Dj. IV. 1. 421., V. 1. 381. — co jak. Aby takto (smrtí svou) život božský u. mohl. Sš. J. 202. Upovzdychati si, oft aufseufzen. — proč:
hořem. Tč. Upozaditi, il, ěn, ění, upozaďovati =
do zadu postaviti, in den Hintergrund stel- len. — co. Upozadiv všechny jiné ohledy. Koll. Cestp. I. hl. 1. U-dil všecky jiné snahy, Pal. Dj. III. 1. 7., rozmysly. Ib. IV. 2. 438. (Šd. ). — čím. Uherskými rozbroji a pře- vraty u-děny a zastíněny jsou české. Pal. Dj. V. 2. 493. — co kde. Ty myšlénky, ač smíme-li tak mluviti, u-ly veškero počiti hladu u Pána. Sš. J. 74. Nabytá naděje, dosíci první koruny ve křesťanstvě, u-dila u toho knížete všecky jiné ohledy. Pal. Dj. II. 1. 414. Nebezpečí od Turkův u-lo v my- slech pánův uherských všecky jiné ohledy. Pal. Dj. IV. 1. 10. U. něco za něčím. Pal. Dj. — se kde oč proč. Na cestě jsme se u-li pro špatné povětří o půl hodiny, haben uns verspätet. Us. Tč. Upozditi, il, ěn, ění, upozďovati = zpo-
zditi, verzögern, hemmen. — co, se oč: o několik let. Rk., Pís. slov. — abs. Ho- diny upozďujú, gehen spät. Ostrav. Tč. Upozornění, n., das Aufmerksammachen,
die Lenkung der Aufmerksamkeit auf etwas. Dch. Vz Upozorniti. Upozorněný; -ěn, a, o, aufmerksam ge-
macht. Vz Upozorniti. Upozornitel, e, m., der Jemanden auf-
merksam macht. Us. Upozorniti, il, ěn, ění; upozorňovati,
slovo nové; neužívajíce slovesa pozorniti, nemůžeme dobře říci upozorniti; říkáme: připomenouti někomu něco, zraky n. pozor- nosť něčí k něčemu obrátiti, pozorným uči- niti a p., aufmerksam machen. — koho nač: na vady a nedostatky. Us. Aby u-nil na důležitosť výroku. Sš. I. 105. Ale chci jen na jedno u. Pal. Rdh. III. 100. Tento prvním byl, jenž u-nil na veliké nebezpečí hrozící Europě se strany Tatarů. Ddk. V. 224. (VI. 5. ). — kde nač. V níž (v synodě) hlavně na tresty pro zpozdilé křiklouny a zbojníky ustanovené bylo u-něno; Ve své závěrečné řeči u-nil na vydatnou pomoc. Ddk. IV. 291., III. 138. — k čemu. U-me k tomu, že... Us. Dch. |
||
|
|||
Předchozí (389)  Strana:390  Další (391) |