sb157-05 0..8296

390

Upotáceti se, el, ení, taumeln. — se
kde. U-cel se po cestě, až padl. Na Mor.
Tč.

Upotáhati, upotahovati se čeho, lange
ziehen. Mor. Tč.

Upotiskovati se čeho, weiter drücken.
Dosť sme se toho vozu u-li, ani sme jím
hnuli. Mor. Tč.

Upotiti, il, cen, ení (na Slov. -těn, ění);
upocovati, beschwitzen. — co: košili. Us. —
se, schwitzen, in Schweiss kommen. V. I dali
mu lékařství, aby se upotil. Pal. Dj. IV. 1.
365. — se kde: pod peřinou. Jád.

Upotnati, in Schweiss gerathen. Káva
se pálí, až upotná. Na Ostrav. Tč.

Upotřeba, y, f., die Verwendung. K službě
a u-bě někoho vzíti. 1595.

Upotřebení, n. = upotřeba. Pravé u.
písem starého zákona. Sš. I. 149. U. chlo-
ridu. Šp.

Upotřebený, gebraucht, verwendet. U.
logika, angewandte Logik. Mark.

Upotřebitelný = upotřebný.

Upotřebiti, il, en, ení; upotřebovati, slovo
nové (také v srbšt. a rušt. ) = potřebovati,
obrátiti k čemu, užiti, brauchen, gebrauchen,
anwenden, sich bedienen. — něco, šp. m.:
čeho. U. zbraní. Ddk. III. 232. — čeho
kdy. Otakar po míru s Bavory uzavřeném
mohl volně u. svých zbrojných sil; Jak
velice odtud až ke konci běžícího roku upo-
třebováno bylo sil jeho od markraběte na
venek. Ddk. V. 333., V. 330. (Tč. ). — čeho
k čemu. Aby (Lutherani) místa toho k ustro-
jení náuky své o všudypřítomnosti těla Kri-
stova u. mohli. Sš. Sk. 42. — se k čemu
jak. Podlé všeobecného významu svého
může se výrok ten k rozličným vývodkům
u. Sš. II. 58. (Hý. ).

Upotřebniti, lépe: upotřebiti.

Upotřebný, lépe: upotřebitelný, anwend-
bar, zum Gebrauche. Jg.

Upotřebování, n., die Verwendung. Němc.

Upotřebovatelný, anwendbar. Mus. X.
354.

Upotvořiti, il, en, ení = něco potvor -
ného, hloupého, šelmovského učiniti. — co.
Ostrav. Tč.

Upotýkati se = do unavení se potýkati,
sich müde kämpfen, abbalgen. — se s kým.
Jg.

Upouštění, n., das Ab-, Nachlassen. Dch.

Upouštěný; -ěn, a, o, ab-, nachgelassen.

Upouštěti, vz Upustiti.

Upoutanosť, i, f., die Fesselung, Ab-
hängigkeit. Zákonem poznal Člověk svoji
pod hříchem u. Sš. II. 28.

Upoutati, fesseln, umschlingen, verwik-
keln, verstricken. — co, koho. U-la jeho
oko i duši. Us. Vzala mi srdce, oči u-la.
Us. Hochova tvář oči dívčiny k sobě u-la.
Tbz. — koho čím k čemu. To dítě u-lo
svým žitím i matku k novému životu. Bes.
mlád. (Tč. ). — kam. Málem by mne byla
v něžná a zlatá pouta u-la. Sš. Sk. 280. U.
do želez. Tč. — si koho: hocha. Us. —
koho v čem. V omylných nadějích u-tal
nás svět. L.

Upoutiti = upoutati. Pl.

Upovědomělý, sich bewusst, erfahren. —
v čem: ve svém oboru. Pcht.

Upovědomení, n., das Bewusstsein. Pcht.,
Mus.

Upovědomiti, il, en, ení, bekannt ma-
chen, zum Bewusstsein bringen. — si co.
Aby u-mil si slabotu svou. Sš. Sk. 108.

Upovídati si co = uříkati. Jak jste si
to u-li ? V Kun v. Msk. — se čeho, erzäh-
len. Tč.

Upovinniti, il, ěn, ění, zur Pflicht ma-
chen, nöthigen. Čas. duch. V. 356.

Upovrci, vrhu, vrhl, vržen, ení = zavrci,
odhoditi — co. Jel.

Upovodzati = povoditi, genug führen —
kudy: po poli. Ostrav. Tč.

Upovstati, halb aufstehen. Mor. Tč.

Upovšechniti, il, ěn, ění; upovšechňo-
vati = zobecniti, verallgemeinen. - co Rostl.,
Šf. U. zákon. Pal. Dj. IV. 1. 421., V. 1. 381.
— co jak. Aby takto (smrtí svou) život
božský u. mohl. Sš. J. 202.

Upovzdychati si, oft aufseufzen. — proč:
hořem. Tč.

Upozaditi, il, ěn, ění, upozaďovati =
do zadu postaviti, in den Hintergrund stel-
len. — co. Upozadiv všechny jiné ohledy.
Koll. Cestp. I. hl. 1. U-dil všecky jiné snahy,
Pal. Dj. III. 1. 7., rozmysly. Ib. IV. 2. 438.
(Šd. ). — čím. Uherskými rozbroji a pře-
vraty u-děny a zastíněny jsou české. Pal.
Dj. V. 2. 493. — co kde. Ty myšlénky,
ač smíme-li tak mluviti, u-ly veškero počiti
hladu u Pána. Sš. J. 74. Nabytá naděje,
dosíci první koruny ve křesťanstvě, u-dila
u toho knížete všecky jiné ohledy. Pal. Dj.
II. 1. 414. Nebezpečí od Turkův u-lo v my-
slech pánův uherských všecky jiné ohledy.
Pal. Dj. IV. 1. 10. U. něco za něčím. Pal.
Dj. — se kde oč proč. Na cestě jsme se
u-li pro špatné povětří o půl hodiny, haben
uns verspätet. Us. Tč.

Upozditi, il, ěn, ění, upozďovati = zpo-
zditi, verzögern, hemmen. — co, se oč:
o několik let. Rk., Pís. slov. — abs. Ho-
diny upozďujú, gehen spät. Ostrav. Tč.

Upozornění, n., das Aufmerksammachen,
die Lenkung der Aufmerksamkeit auf etwas.
Dch. Vz Upozorniti.

Upozorněný; -ěn, a, o, aufmerksam ge-
macht. Vz Upozorniti.

Upozornitel, e, m., der Jemanden auf-
merksam macht. Us.

Upozorniti, il, ěn, ění; upozorňovati,
slovo nové; neužívajíce slovesa pozorniti,
nemůžeme dobře říci upozorniti; říkáme:
připomenouti někomu něco, zraky n. pozor-
nosť něčí k něčemu obrátiti, pozorným uči-
niti a p., aufmerksam machen. — koho
nač: na vady a nedostatky. Us. Aby u-nil
na důležitosť výroku. Sš. I. 105. Ale chci
jen na jedno u. Pal. Rdh. III. 100. Tento
prvním byl, jenž u-nil na veliké nebezpečí
hrozící Europě se strany Tatarů. Ddk. V.
224. (VI. 5. ). — kde nač. V níž (v synodě)
hlavně na tresty pro zpozdilé křiklouny
a zbojníky ustanovené bylo u-něno; Ve své
závěrečné řeči u-nil na vydatnou pomoc.
Ddk. IV. 291., III. 138. — k čemu. U-me
k tomu, že... Us. Dch.