Předchozí (393)  Strana:394  Další (395) |
|
|||
394
|
|||
|
|||
Upřekúsati se čeho, genugsam durch-
beissen. Mor. Tč. Upřelamovati se čeho, entzweibrechen.
Mor. Tč. Upřelišiti, il, en, ení = příliš co učiniti,
zu viel thun, übertreiben. — co. Výb. I. 736. Upřelívati se čeho, übergiessen. Us.
Tč. Upřémnosť, i, f. = upřímnosť. Arch. II.
41. Upřémný = upřímný. U. cesta (directa
via). Tomáš, jenž slove u-mný (Dydimus). BO., ZN. Upremovati = prýmy obsaditi, mit Bor-
ten besetzen; ulíčiti, ausschmücken. Jg., Ros. Uprenclíkovati = upreclíkovati.
Upřeně hleděti, starr hinsehen. Us. Dch.,
Němc. U. (upřev zrak) na to hleděl. Us. Upření, n., die Aufstützung, Richtung,
der Einfall, der Vorsatz, das Verlangen; die Ab-, Verleugnung; der Widerstand, die Ent- gegenstemmung. Jg. U. na něco. Bern. Upřený; -en, a, o, gestemmt, geheftet,
starr gerichtet. S očima k zemi u-ma tam stál, unverwandten, unverrückten Blickes. Us. Šd., D. U-nýma očima na někoho hle- děti. D. Není sem na to u-ný, dazu bin ich nicht gezwungen. Na Slov. Bern. Vz Upříti. Upřeplavjati se koho přes řeku, ge-
nug überführt haben. Tč. Upřepravjati se koho na člunu přes
řeku, genug überführt haben. Na Ostrav. Tč. Upresovati, lépe: ulisovati, ein-, aus-,
abpressen. Upřestříhati se čeho, genug durch-
schneiden. Na Ostrav. Tč. Upřestrkati se čeho, genug durchste-
chen. Na Ostrav. Tč. Upřetahovati se čeho, genug durch-
ziehen. Tč. Upřeti = upříti. Na Slov. Jg. U Opavy.
Klš. — co nač: oči. Klš. Upřetí, n. = upření, das Heften, Stem-
men. Na Slov. Bern. Upretovati, zastr. = upraviti, bereiten.
Kuch. knih. Upřetřásati co, durchschütteln. Na Ostrav.
Upřetý; -et, a, o = upřený, geheftet, ge-
stemmt. Na Slov. Upřezývati koho, beschimpfen. Tč.
Upřezžínati, alles durchschneiden. Tč.
Úpřež, i, f. (rus. ), das Pferdegeschirr. Rk.
Upřeždímati se čeho, genug durchwin-
den. Na Ostrav. Tč. Upřežení, n., die Vor-, Einspannung. Jel.
Upřežený; -žen, a, o, ein-, vorgespannt.
— do čeho. Kůň do vozu u. Jel. Upřežívati se čeho, genug durchkauen.
Ostrav. Tč. Úprch, u, m. = uprchnutí, útěk, die Flucht.
Ros. Z oněch přemnohých, kteřížto na ú-chu svém evangelium kázali; Zdáli se mu úpr- chem Petrovým býti vinni. Sš. Sk. 95., 146. (Hý. ).
Uprchati, vz Uprchnouti.
Uprchlec, lce, m. = uprchlík, zběh. S. N.
XI. 253. Meškal co u. při dvoře tchána svého. Ddk. II. 83. (398., 370. — Tč. ). |
Uprchlenec, nce, m., lépe: uprchlec =
zběh, běhlec, poběhlík, der Flüchtling. Jg. Uprchlictví, n., die Fahnenflucht. Dch.
Uprchlík, u, m., der Entlaufene, Flücht-
ling. Us. Dch. U. vojenský, zběh. S. N. XI. 253., Dch,, Ddk. III. 294. U. při dvoře Gejzy; Mezi ruskými u-ky byl také velkokníže ky- jevský. Ddk. III. 260., V. 219. (Tč. ). Uprchlý = který uprchl, der Entflohene.
Tu i tam jal se lid loupiti, vnikaje do pří- bytkův u-chlých. Ddk. II. 416. Strany po- řekadel a přísloví vz: Pata, Pírko, Pták, Škvrně, Vyhráti, Vypadnouti. Lb. — U. = prchlivý, heftig. Na Slov. Tč. Úprchnosť, i, f., vz Úprknosť.
Uprchnouti, chl, utí; uprchati, upršeti,
el, ení, wegfliehen, entweichen, entwischen, davonlaufen. — abs. Má radosť uprchala. Kam. Krásná růže uprchá. Zlob. — odkud: od matky. Rk. — odkud jak: z města povozem. — (kdy) kam. Dne 28. června uprchl papež do Civitavecchie; Svatopluk uprchl k svému švakru. Ddk. V. 251., III. 279. — odkud kdy kam s kým. Tento Hubald uprchl co jinoch ze školy lutyšské; R. 1155. Oldřich uprchl z vlasti se svými přívrženci do Polska. Ddk. IV. 188., III. 212. (Tč. ). Uprchnutí, n., das Entlaufen, die Flucht.
U. vody, das Verfliessen des Wassers. Šp. Úprchný = úprkný. Na Slov.
Uprchovati = poprchávati. Na Ostrav. Tč.
Upříčiti (apřéčiti), il, en, ení = příti,
upírati, bestreiten, streitig machen, besie- gen. Na Slov. Bern. Upříditi, vorausgehen. Hodiny u-ly se
o 5 minut. Ostrav. Tč. Upříjemniti, il, ěn, ění, angenehm ma-
chen. Rostl. III. b. 42. Upřikazovati se komu, oft genug er-
mahnen. Us. Tč. Upříkladně, zum Beispiele, beispiels-
halber. Us. u Berouna. Upříkřiti, il, en, ení = příkrým učiniti,
streng, scharf machen; příkrým býti, ent- gegen sein, hart begegnen. Jg. — čeho. Aniž jest upříkřil řečí svých. Ben. — (čím) čemu. Upříkřil jsi jeho božské velebnosti těmi slovy (urazils ji). Solf. U. hovadu. Rad. zv. U. komu. Bart. Nepodobné jest, aby pánu svému u-li. Arch. IV. 507. Je-li to slýchané, aby poddaní u-li pánu svému? Pal. V. 1. 235. — komu proč. Což jest skrze křehkosť mladosti své těm všem lidem z Prahy vypověděným upříkřilo. Bart. 229. 13. — se = unáhliti se, sich erzürnen, sich übereilen. Ros. — se komu — omrzeti pří- krostí, Einem überdrüssig, lästig werden. L. Upřilípjati co, ankleben. Mor. Tč.
Upřílišení, n., die Ubertreibung = nad-
sázka, přepjatosť, přílišnosť. Nz., Št. Pavel užívá toho židům obyčejného u. Sš. II. 26. Upřílišený; -en, a, o, übertrieben. Obojí
slovo zdá se býti u-né. Pal. Dj. IV. 1. 440. Upřílišiti, il, en, ení = příliš mnoho uči-
niti, nadsaditi, übertreiben. — co. Us. — se čím kde. Král Otakar u-šil se, tuším, jeho návodem v témže sněmu. Pal. Dj. II. 1. 235. — (se) v čem. Št. N. 201., 52., Hus I. 131. |
||
|
|||
Předchozí (393)  Strana:394  Další (395) |