sb157-05 0..8296

394

Upřekúsati se čeho, genugsam durch-
beissen. Mor. Tč.

Upřelamovati se čeho, entzweibrechen.
Mor. Tč.

Upřelišiti, il, en, ení = příliš co učiniti,
zu viel thun, übertreiben. — co. Výb. I. 736.

Upřelívati se čeho, übergiessen. Us.
Tč.

Upřémnosť, i, f. = upřímnosť. Arch. II.
41.

Upřémný = upřímný. U. cesta (directa
via). Tomáš, jenž slove u-mný (Dydimus).
BO., ZN.

Upremovati = prýmy obsaditi, mit Bor-
ten besetzen; ulíčiti, ausschmücken. Jg.,
Ros.

Uprenclíkovati = upreclíkovati.

Upřeně hleděti, starr hinsehen. Us. Dch.,
Němc. U. (upřev zrak) na to hleděl. Us.

Upření, n., die Aufstützung, Richtung,
der Einfall, der Vorsatz, das Verlangen; die
Ab-, Verleugnung; der Widerstand, die Ent-
gegenstemmung. Jg. U. na něco. Bern.

Upřený; -en, a, o, gestemmt, geheftet,
starr gerichtet. S očima k zemi u-ma tam
stál, unverwandten, unverrückten Blickes.
Us. Šd., D. U-nýma očima na někoho hle-
děti. D. Není sem na to u-ný, dazu bin ich
nicht gezwungen. Na Slov. Bern. Vz Upříti.

Upřeplavjati se koho přes řeku, ge-
nug überführt haben. Tč.

Upřepravjati se koho na člunu přes
řeku, genug überführt haben. Na Ostrav. Tč.

Upresovati, lépe: ulisovati, ein-, aus-,
abpressen.

Upřestříhati se čeho, genug durch-
schneiden. Na Ostrav. Tč.

Upřestrkati se čeho, genug durchste-
chen. Na Ostrav. Tč.

Upřetahovati se čeho, genug durch-
ziehen. Tč.

Upřeti = upříti. Na Slov. Jg. U Opavy.
Klš. — co nač: oči. Klš.

Upřetí, n. = upření, das Heften, Stem-
men. Na Slov. Bern.

Upretovati, zastr. = upraviti, bereiten.
Kuch. knih.

Upřetřásati co, durchschütteln. Na Ostrav.

Upřetý; -et, a, o = upřený, geheftet, ge-
stemmt. Na Slov.

Upřezývati koho, beschimpfen. Tč.

Upřezžínati, alles durchschneiden. Tč.

Úpřež, i, f. (rus. ), das Pferdegeschirr. Rk.

Upřeždímati se čeho, genug durchwin-
den. Na Ostrav. Tč.

Upřežení, n., die Vor-, Einspannung. Jel.

Upřežený; -žen, a, o, ein-, vorgespannt.
— do čeho. Kůň do vozu u. Jel.

Upřežívati se čeho, genug durchkauen.
Ostrav. Tč.

Úprch, u, m. = uprchnutí, útěk, die Flucht.
Ros. Z oněch přemnohých, kteřížto na ú-chu
svém evangelium kázali; Zdáli se mu úpr-
chem Petrovým býti vinni. Sš. Sk. 95., 146.

(Hý. ).

Uprchati, vz Uprchnouti.

Uprchlec, lce, m. = uprchlík, zběh. S. N.
XI. 253. Meškal co u. při dvoře tchána
svého. Ddk. II. 83. (398., 370. — Tč. ).

Uprchlenec, nce, m., lépe: uprchlec =
zběh, běhlec, poběhlík, der Flüchtling. Jg.

Uprchlictví, n., die Fahnenflucht. Dch.

Uprchlík, u, m., der Entlaufene, Flücht-
ling. Us. Dch. U. vojenský, zběh. S. N. XI.
253., Dch,, Ddk. III. 294. U. při dvoře Gejzy;
Mezi ruskými u-ky byl také velkokníže ky-
jevský. Ddk. III. 260., V. 219. (Tč. ).

Uprchlý = který uprchl, der Entflohene.
Tu i tam jal se lid loupiti, vnikaje do pří-
bytkův u-chlých. Ddk. II. 416. Strany po-
řekadel a přísloví vz: Pata, Pírko, Pták,
Škvrně, Vyhráti, Vypadnouti. Lb. — U. =
prchlivý, heftig. Na Slov. Tč.

Úprchnosť, i, f., vz Úprknosť.

Uprchnouti, chl, utí; uprchati, upršeti,
el, ení, wegfliehen, entweichen, entwischen,
davonlaufen. — abs. Má radosť uprchala.
Kam. Krásná růže uprchá. Zlob. — odkud:
od matky. Rk. — odkud jak: z města
povozem. — (kdy) kam. Dne 28. června
uprchl papež do Civitavecchie; Svatopluk
uprchl k svému švakru. Ddk. V. 251., III.
279. — odkud kdy kam s kým. Tento
Hubald uprchl co jinoch ze školy lutyšské;
R. 1155. Oldřich uprchl z vlasti se svými
přívrženci do Polska. Ddk. IV. 188., III.
212. (Tč. ).

Uprchnutí, n., das Entlaufen, die Flucht.
U. vody, das Verfliessen des Wassers. Šp.

Úprchný = úprkný. Na Slov.

Uprchovati = poprchávati. Na Ostrav. Tč.

Upříčiti (apřéčiti), il, en, ení = příti,
upírati, bestreiten, streitig machen, besie-
gen. Na Slov. Bern.

Upříditi, vorausgehen. Hodiny u-ly se
o 5 minut. Ostrav. Tč.

Upříjemniti, il, ěn, ění, angenehm ma-
chen. Rostl. III. b. 42.

Upřikazovati se komu, oft genug er-
mahnen. Us. Tč.

Upříkladně, zum Beispiele, beispiels-
halber. Us. u Berouna.

Upříkřiti, il, en, ení = příkrým učiniti,
streng, scharf machen; příkrým býti, ent-
gegen sein, hart begegnen. Jg. — čeho.
Aniž jest upříkřil řečí svých. Ben. — (čím)
čemu. Upříkřil jsi jeho božské velebnosti
těmi slovy (urazils ji). Solf. U. hovadu.
Rad. zv. U. komu. Bart. Nepodobné jest,
aby pánu svému u-li. Arch. IV. 507. Je-li
to slýchané, aby poddaní u-li pánu svému?
Pal. V. 1. 235. — komu proč. Což jest
skrze křehkosť mladosti své těm všem lidem
z Prahy vypověděným upříkřilo. Bart. 229.
13. — se = unáhliti se, sich erzürnen, sich
übereilen. Ros. — se komu — omrzeti pří-
krostí, Einem überdrüssig, lästig werden. L.

Upřilípjati co, ankleben. Mor. Tč.

Upřílišení, n., die Ubertreibung = nad-
sázka, přepjatosť, přílišnosť. Nz., Št. Pavel
užívá toho židům obyčejného u. Sš. II. 26.

Upřílišený; -en, a, o, übertrieben. Obojí
slovo zdá se býti u-né. Pal. Dj. IV. 1. 440.

Upřílišiti, il, en, ení = příliš mnoho uči-
niti, nadsaditi, übertreiben. — co. Us. —
se čím kde. Král Otakar u-šil se, tuším,
jeho návodem v témže sněmu. Pal. Dj. II.
1. 235. — (se) v čem. Št. N. 201., 52., Hus
I. 131.