Předchozí (394)  Strana:395  Další (396) |
|
|||
395
|
|||
|
|||
Upřílišniti, upřílišňovati = upřílišiti.
Kos. Ol. I. 124., 129. Upřímě = upřímo, gerad, geraden We-
ges. Za Bohem u. jíti. Br. U. proti někomu táhnouti. Ben. V. Protož řeč přená nemůž nikdy u. dovedena býti, leč má v sobě ji- stění zavřené. CJB. 403. A upřímě k Hospo- dinu šla do nebe. Hus III. 161. — U. = upřímně, aufrichtig, herzlich. Téhož zdraví Vašnosti věrně a u. žádám. Žer. 339. Ne- upřímě se měl; Sám sebe u. miluješ. BR. II. 10., 99. a. Jsú někteří, jenž Krista káží, ale ne u. Hus III. 76. Upřímiti, il, en, ení = přímým učiniti,
ebnen. — co. Upřimte stezky Páně. Sš. L. 51. — co kam. Tu do budoucna zrak u-il. Sš. L. 135. (Hý. ). — U. se nač = velice zachtíti, gelüsten, na něčem svéhlavě státi. Na Slov. Upřimlouvati = přimlouvati, kárati,
verweisen, zureden, zurechtweisen. — abs. Od židů byl u-ván, že lože nesl. BR. II. 314. (162. ). — koho. Br. Upřímně = nelstně, neošemetně, bez pře-
tváření, aufrichtig, getreulich, treulich, offen- herzig, redlich. U. všecko činiti, Kom., mi- lovati, V., vystříhati. D. U. s někým býti. Star. let. Abych se u. (zrovna) vyznal. Dch. Jestli mě věrně miluješ, mluv ke mně u. Us. Šd. Kdyby král Vratislav byl přiznával se u. k ustanovením. Ddk. II. 333. Upřímnec, ence, upřímník, a, m., der
Aufrichtige. Upřímněti, ěl, ění; zupřímněti = upří-
mným se státi, aufrichtig werden. Jg. Upřímník, a, m., ein Aufrichtiger. Šm.
Vz Upřímnec. Upřímniti, il, ěn, ění, upřímňovati; zupří-
miti = upřímným činiti, aufrichtig machen. — koho čím. Ros. Upřímnosť, i, f.,. die Aufrichtigkeit,
Offenherzigkeit, Redlichkeit, Treuherzigkeit. Sprostnosť a u.; Čí tobě ještě není známá u., domácky se neukazuj. Kom. J. 927. U. k někomu zachovati. Pr. měst. V něčí u. se důvěřovati. Sych. Starodávná u. přestala. Bern. Chladnoucí u.; Dárek u-sti, kleine Herzensgabe. Dch. Důstojnosti — konec u-sti, honores mutant mores. Dch. U. k ně- komu míti. Er. P. 178. U. pěkná ctnosť, ta bude trvat na věčnosť; Milovalach té z u-sti, podezřelach tě v nepravosti; Jenom, brabce, s u-stí, polámu ti všecke kosti. Sš. P. 72., 229., 697. (Tč. ). Málo máš, málo dáš, len daj z u-sti. Dbš. 44. Věřím a za to prosím, že mne v té u-sti přijmete, v jaké já se vám otvírám. Žer. 322. Toť přeji s u-stí. Dh. 59. Bojím se, že v tom u-sti nenie. Arch. IV. 404. Kdož srdcem jest u-sti mi- lovník. Kom. — Strany přísloví vz Srdce, Věrný. Upřímný, -men, mna, o = rovný, ne-
křivý, gerad. U. sloup. Rvač. — U. = ne- falešný, otevřený, štědrý, bezelstný, prostý, aufrichtig, unverstellt, offenherzig, offen, treuherzig, freimüthig, innig, inniglich. Jg. U. člověk co na srdci, to na jazyku má. Us. Tč. Dělal se upřímným. Dch. Bola to dzevčina srdca uprimného. Sl. ps 47. Ej dyž vypoví, bude jinší, budě děvčinka upřím- |
nější; Proto je červená, že je u-ná. Sá. P.
230., 284. (Tč. ). Nediv se řeči té u-né. Pal. Dj. IV. 2. 162. U-ným slova božího učitelem býti. V. U-ného srdce býti. V. U. vyznání, srdce, u. Čech, D., tvář (otevřená), Us., práce. Kom. Člověk u. všechněm jest osožný. Prov. — ke komu. Buď u-mným k druhým, bude i k tobě jiný takým. Bern. Aničko, dzě- večko, poviz mě věrně, ežli maš upřimne srdečko ke mně!; Bude-li má milá ke mně tak u-ná, otevře dvůr. Sš. P. 387., 784. Buď ke mně u-nej; Já jsem k tobě byl u. Er. P. 125., 181. Která má milého k sobě u-ného. Er. P. 491. — komu. Která má milého sobě u-ného, ta naříkat bude. Sš. P. 87. — kde. Na srdci upřímným býti. Smrž., Pr. — čím. Dobrý jest Bůh těm, jižto jsou upřímni srdcem. Št. Vz Přímý. Upřímo (zastr. upřemo) = přímo, z příma,
gerade, aufrecht; gerade, direkt, aufrichtig. Stój v spravedlnosti, jako věc čtverhranatá, jež kam ji vrhú, stane u. Hus I. 349. Ma- gnet se obrací k půlnoci u. Kom. Ta cesta u. tam vede. Us. U. nejblíž (poctivě). Č. M. 62. A půhon ten k přísaze na mnohých mí- stech býval jest, že mnohý u. neveda ani svědků druhého pohnal jest. Tov. 38. Pán ráčil u. jeti do Prahy. Břez. 183. Kristovu pravdu u. vyznávati. Hus II. 9. Proto se dal u. Ksm. II. 185. U. jdú do ráje (blázni přirození). Jel. Enc. m. 38. Sami u. k Bohu na modlitbách se utíkajíce. BR. II. 683. a. Císař u. z Brna do Prahy táhl. V. Ty platy obracovali jednostejně u. pro milý Buoh na kaplanství; Matyáš král přijel u. do města Čáslavě. Dač, I. 118., 353. To zvěděvše Čechové u. na něho táhli. Let. 78. U. a bez- prostředně; Postavil se u. proti městům; Kus první u. jest proti kompaktatům; Moc a působení jeho nevztahovaly se u. nežli ke čtyřem krajům. Pal. Dj. II. 115., V. 2. 121., III. 3. 222., IV. 1. 76. (Šd. ). Ještě věz, že někdy jest slib u. k hřiechu a ten nikoli má držien býti; Má prositi za blahoslaven- stvie a za ty věci, jenž u. nás vedú k němu; To ustanovenie jest u. proti Kristovu usta- novenie; Pravdy u. a zjevné kázati jsem nesměl; Volenti měli by ho u. voliti; Proto čtenie výkladu nepotřebuje, proto že uka- zuje u. a zjevně, kterak se jest stalo; Ne- hledíš osoby lidí t. j. pravíš pravdu u. i ve- likým lidem i malým dóstojenstvie; A tak Kristus u. jest ďáblu protiven. Hus I. 267., 310., 409., 455., 464., II. 383., 397., 423. (Tč. ). Okolo dále, u. blíže. Prov. Vz Pří- mosť. U. v nebe vchází. V. U. k němu šel. Har. Upřímosť, i, f. = rovnosť, přímý směr,
gerade Richtung, Geradheit. Pakli od cesty u-sti poblúdie vyšší, nečiňme, což oni činie. Hus III. 223. U. cest tvých. Br. — U. úmysla, die Geradheit des Sinnes, Aufrichtigkeit, Offenheit. Kom., D. Tím svou u. barvil; Zná Buoh naši věrnou u. BR. II. 10., 600. a. Když opustiec nevinnosť a u. svatosti to miení učiniti, čím by mohla bližním svým uškoditi. Hus II. 313. Upřímství, n. = upřímnosť. Šm.
Upřímý; upřím, a, o = přímý, rovný,
nekřivolaký, gerade, direkt. I jsou mostové 236*
|
||
|
|||
Předchozí (394)  Strana:395  Další (396) |