Předchozí (395)  Strana:396  Další (397) |
|
|||
396
|
|||
|
|||
u-mí a dlouzí k zámku. Pal. Dj. V. 2. 270.
U. cesta, Jel., tok řeky. Cyr. — U. = bez pokrytství, prostý, neošemetný, otevřený, ge- rad, aufrichtig, ungeheuchelt, redlich. U. srdce míti; ve sprostných a u. slovích něco přednésti, oznámiti; všichni jednoho ducha a u. úmyslu byli. V. Chování nedosti u. Sš. II. 25. Váš volný a u. přítel a sluha. Žer. 323. Aby u-mí byli a tu upřímosť i ze- vnitřním způsobem pronášeli. BR. II. 28. Kterýž se před Bohem srdcem u-mým níží. Ib. II. 44. a. Nebo srdce tvoje není u-mé před Bohem, nébrž je stočilé. Sš. Sk. 100. A aby to právo dědičné proměněno bylo v právo u-mého a požitečného panstvie. Arch. V. 388. Měl jest žádosť u-mú řka; Neb nižádný tebe nemiluje jediné u-mý a nižádný nenie u-mý, jedné kdo tě miluje. Hus II. 414., III. 12. (Tč. ). Upřiodíti, ději, ěl, ění = přiodíti, be-
kleiden, bedecken. Lex. vet. Upřipravjati se čeho, genug zurichten.
Ostrav. Tč. Upřisahati koho = učiniti, aby přisa-
hal, beeiden. Us. — se. Upřisbírati se čeho, genug hinzuneh-
men. Jeho děti sem si u-ral dost chodě do města. Na Ostrav. Tč. Upřislibovati se čeho komu, genug
oft versprechen. Mor. Tč. Upřísti, předu, dl, den, ení, upřádati,
spinnen, fertig spinnen. — abs. Nic se tak tence u. nemůže, aby toho lidé při slunci spatřiti nemohli. V. — co. To bys mi mo- sél zas přadénečko upřast. Brt. P. — co kdy. Co se v sobotu upřade, to tkadlec ukradne. Us. Brt. — si co jak kde. Tu duch váš si v zvůli nepodrobné rozkoší jen přízi upřádá. Sš. Bs. 191. U. si něco na kolovrátku. — čím. Tyto rozdíly toliko důmyslem člověčím jsou upředeny. Rostl. Upřistruhovati se čeho, genug aus-
schneiden. Mor. Tč. Upříti (na Slov. upřeti), upru, upři, upra
(ouc), přel, en a ín, ení (na Slov. upřetí, upřetý); upírati = podepříti, opříti, auf- stützen; obrátiti, naměřiti, richten; násilně vpadnouti, hindringen, hinstürzen, einfallen; urputně v úmysl sobě vzíti, na čem se usta- noviti, bei etwas hartnäckig bestehen, etwas durchaus haben wollen, heftig verlangen, worauf zielen, sich etwas fest vornehmen; zapříti, ableugnen. Jg. — abs. Kam upřel, tam chce (o člověku svévolném). Bern., Kom., Č. Vz Svéhlavý. — co. Upři (= opři) ten sloup, ať nepadne. Us. Věc u., in Ab- rede stellen. U. očí (k něčemu obrátiti a jich s toho nespustiti). Us. — co komu: znalosť věcí. Ddk. III. 267. Vše mu upřel (zapřel). Us. Národu německému co poli- tickému tělu upíral schopnosť k životu. Ddk. V. 352. — komu čeho. Kdož by mu toho upřel, šp. m.: to. — co, se nač (kam): oči na stěnu. V. Ještě jsem se na to neupřel (se neustanovil). Bern. U. nač mysl, zrak. Nz. Upřel sa na to (= rázně se odhodlal). Na mor. Zlínsku. Brt. — (co) kam (v co, k čemu, do čeho, nač). Oči v jedno místo u., St. skl., v oblak. Jel. Mysl, zrak v něco u. Nz. Oko veň upřevše, jej u sebe chtie |
mieti. Št. Upříti mysl k něčemu. Jel. Zrak
mysli své k mocí božie u. Št. Mysl k do- brému. Št. U-li zrak v nebe. Sš. Sk. 10. Oči na obraz u. Svůj zrak v pravdu u. Št. N. 273., 33. Jediná žena v mraky upírá své zraky. Kká. Š. 45. Oči upřel v zemi. Hus II. 245. U. do města, do tábora = násilně vpadnouti. — sobě co, sobě nač = v čem se zasaditi, na čem se ustanoviti, sich in den Kopf setzen (vz nahoře). Když on sobě co upře, žádný nic neříkej. Ros. Nač sobě upřel, na to natáhnouti chce. Kom. Na koho si upře, s tím je amen. Us. Šd. Co si upře, to musí býti. Upřeli si, že mě dom ze služby nepustí. Mor. Šd., Kd. — co komu kdy. Při vší zmatečnosti nedá se jí upříti historického obsahu. Ddk. II. 290. — jak. Vším právem u-li knížeti Bedřichovi ná- padnictví trůnu. Ddk. IV. 3. — že. Nelze upírati, že trpící strana vzpomínává křivd dlouho s trpkostí. Ddk. II. 421. (80. ). — s inft. Upřel se zde přes noc býti. Dh. 80. — komu co z čeho: z dluhu. Sych. — se čemu jak: se vším úsilím (= opříti se), sich widersetzen, sich gegen etwas stemmen. Jel. — se v čem = ustanoviti se ve svém úmyslu, worauf bestehen, eigensinnig sein. Mudr. Upřítomniti, il, ěn, ění, vergegenwärti-
gen. — co. Ros. — co čím. Jménem tím zámluvy minulosti u-nil. Sš. Sk. 83. Upříznění, n., der Freundschaftsbund.
Zavřieno, aby u., které mělo býti mezi dvěma korunama, dokonáno bylo. Arch. IV. 494. Upřízniti, il, ěn, ění; upřizňovati = v pří-
zeň vzíti, příznivým se prokázati, günstig sein, mit der Gunst beschenken. — koho čím. Trakt. ze 16. stol. Č. — koho s kým, befreunden. Us. Tč. Úprk, u, m. = hrk, útok, pohrom, hefti-
ger Anfall, der Andrang, Sturm, Anlauf, Galopp, die Heftigkeit; úprkem = hrkem, spěšně, pádem, tryskem, heftig, spornstreichs, über Hals und Kopf. D. Úprkem k ně- komu hnáti; úprkem šel ve všeliké nešle- chetnosti; ú-kem doskočiti; bez ú-ku (zne- náhla). V. Hle, kterako škaredá zima po- všudy v úprku pádí. Dch. Voda ú-kem do lodi hnala. Ler. Hned jsme ú-kem letěli. Us. Dch. Ú. na statek něčí učiniti; na jeden u. 3 míry piva vypiti. Bern. U-kem běžeti, Ros., se hrnouti, jeti, na někoho se obořiti, D., koně na někoho hnáti. Troj. Úprkem s dobytým mečem na někoho udeřiti. Flav. Ú-kem se poženou. Br. Ú-kem se na někoho valiti, Háj., všecky poraziti, Eus., ve zlé le- těti. Kom. Města toho dobyli prvním ú-kem. Pal. Dj. III. 2. 332., Ddk. II. 120. Pravým ú-kem mimo dům šel. BN. Nemohli úprku Čechů snésti; Kostelové jako jedním ú-kem zbořeni jsou. V. Vz Cval, Celkem. Úprkně, heftig. Nú Slov. Bern.
Úprknosť, úprchnosť, i, f., die Heftig-
keit. Na Slov. Bern. Úprkný = úprchný, heftig. Slov.
Uprliti, na Slov. = spáliti, popáliti, an-
brennen. — se. Bern. — koho. Jej, to mě u-lo! — se kde. U-lil se na ruce (strčiv ruku do kopřiv). V již. Mor. Šd. |
||
|
|||
Předchozí (395)  Strana:396  Další (397) |