sb157-05 0..8296

396

u-mí a dlouzí k zámku. Pal. Dj. V. 2. 270.
U. cesta, Jel., tok řeky. Cyr. — U. = bez
pokrytství, prostý, neošemetný, otevřený, ge-
rad, aufrichtig, ungeheuchelt, redlich. U.
srdce míti; ve sprostných a u. slovích něco
přednésti, oznámiti; všichni jednoho ducha
a u. úmyslu byli. V. Chování nedosti u.
Sš. II. 25. Váš volný a u. přítel a sluha.
Žer. 323. Aby u-mí byli a tu upřímosť i ze-
vnitřním způsobem pronášeli. BR. II. 28.
Kterýž se před Bohem srdcem u-mým níží.
Ib. II. 44. a. Nebo srdce tvoje není u-mé
před Bohem, nébrž je stočilé. Sš. Sk. 100.
A aby to právo dědičné proměněno bylo
v právo u-mého a požitečného panstvie.
Arch. V. 388. Měl jest žádosť u-mú řka;
Neb nižádný tebe nemiluje jediné u-mý a
nižádný nenie u-mý, jedné kdo tě miluje.
Hus II. 414., III. 12. (Tč. ).

Upřiodíti, ději, ěl, ění = přiodíti, be-
kleiden, bedecken. Lex. vet.

Upřipravjati se čeho, genug zurichten.
Ostrav. Tč.

Upřisahati koho = učiniti, aby přisa-
hal, beeiden. Us. — se.

Upřisbírati se čeho, genug hinzuneh-
men. Jeho děti sem si u-ral dost chodě do
města. Na Ostrav. Tč.

Upřislibovati se čeho komu, genug
oft versprechen. Mor. Tč.

Upřísti, předu, dl, den, ení, upřádati,
spinnen, fertig spinnen. — abs. Nic se tak
tence u. nemůže, aby toho lidé při slunci
spatřiti nemohli. V. — co. To bys mi mo-
sél zas přadénečko upřast. Brt. P. — co
kdy. Co se v sobotu upřade, to tkadlec
ukradne. Us. Brt. — si co jak kde. Tu
duch váš si v zvůli nepodrobné rozkoší jen
přízi upřádá. Sš. Bs. 191. U. si něco na
kolovrátku. — čím. Tyto rozdíly toliko
důmyslem člověčím jsou upředeny. Rostl.

Upřistruhovati se čeho, genug aus-
schneiden. Mor. Tč.

Upříti (na Slov. upřeti), upru, upři, upra
(ouc), přel, en a ín, ení (na Slov. upřetí,
upřetý); upírati = podepříti, opříti, auf-
stützen; obrátiti, naměřiti, richten; násilně
vpadnouti, hindringen, hinstürzen, einfallen;
urputně v úmysl sobě vzíti, na čem se usta-
noviti, bei etwas hartnäckig bestehen, etwas
durchaus haben wollen, heftig verlangen,
worauf zielen, sich etwas fest vornehmen;
zapříti, ableugnen. Jg. — abs. Kam upřel,
tam chce (o člověku svévolném). Bern.,
Kom., Č. Vz Svéhlavý. — co. Upři (= opři)
ten sloup, ať nepadne. Us. Věc u., in Ab-
rede stellen. U. očí (k něčemu obrátiti a
jich s toho nespustiti). Us. — co komu:
znalosť věcí. Ddk. III. 267. Vše mu upřel
(zapřel). Us. Národu německému co poli-
tickému tělu upíral schopnosť k životu.
Ddk. V. 352. — komu čeho. Kdož by mu
toho upřel, šp. m.: to. — co, se nač (kam):
oči na stěnu. V. Ještě jsem se na to neupřel
(se neustanovil). Bern. U. nač mysl, zrak.
Nz. Upřel sa na to (= rázně se odhodlal).
Na mor. Zlínsku. Brt. — (co) kam (v co,
k čemu, do čeho, nač). Oči v jedno místo
u., St. skl., v oblak. Jel. Mysl, zrak v něco
u. Nz. Oko veň upřevše, jej u sebe chtie

mieti. Št. Upříti mysl k něčemu. Jel. Zrak
mysli své k mocí božie u. Št. Mysl k do-
brému. Št. U-li zrak v nebe. Sš. Sk. 10.
Oči na obraz u. Svůj zrak v pravdu u. Št.
N. 273., 33. Jediná žena v mraky upírá své
zraky. Kká. Š. 45. Oči upřel v zemi. Hus
II. 245. U. do města, do tábora = násilně
vpadnouti. — sobě co, sobě nač = v čem
se zasaditi, na čem se ustanoviti, sich in den
Kopf setzen (vz nahoře). Když on sobě co
upře, žádný nic neříkej. Ros. Nač sobě upřel,
na to natáhnouti chce. Kom. Na koho si
upře, s tím je amen. Us. Šd. Co si upře,
to musí býti. Upřeli si, že mě dom ze
služby nepustí. Mor. Šd., Kd. — co komu
kdy. Při vší zmatečnosti nedá se jí upříti
historického obsahu. Ddk. II. 290. — jak.
Vším právem u-li knížeti Bedřichovi ná-
padnictví trůnu. Ddk. IV. 3. — že. Nelze
upírati, že trpící strana vzpomínává křivd
dlouho s trpkostí. Ddk. II. 421. (80. ). —
s inft. Upřel se zde přes noc býti. Dh. 80.
— komu co z čeho: z dluhu. Sych. — se
čemu jak: se vším úsilím (= opříti se),
sich widersetzen, sich gegen etwas stemmen.
Jel. — se v čem = ustanoviti se ve svém
úmyslu, worauf bestehen, eigensinnig sein.
Mudr.

Upřítomniti, il, ěn, ění, vergegenwärti-
gen. — co. Ros. — co čím. Jménem tím
zámluvy minulosti u-nil. Sš. Sk. 83.

Upříznění, n., der Freundschaftsbund.
Zavřieno, aby u., které mělo býti mezi dvěma
korunama, dokonáno bylo. Arch. IV. 494.

Upřízniti, il, ěn, ění; upřizňovati = v pří-
zeň vzíti, příznivým se prokázati, günstig
sein, mit der Gunst beschenken. — koho
čím. Trakt. ze 16. stol. Č. — koho s kým,
befreunden. Us. Tč.

Úprk, u, m. = hrk, útok, pohrom, hefti-
ger Anfall, der Andrang, Sturm, Anlauf,
Galopp, die Heftigkeit; úprkem = hrkem,
spěšně, pádem, tryskem, heftig, spornstreichs,
über Hals und Kopf. D. Úprkem k ně-
komu hnáti; úprkem šel ve všeliké nešle-
chetnosti; ú-kem doskočiti; bez ú-ku (zne-
náhla). V. Hle, kterako škaredá zima po-
všudy v úprku pádí. Dch. Voda ú-kem do
lodi hnala. Ler. Hned jsme ú-kem letěli.
Us. Dch. Ú. na statek něčí učiniti; na jeden
u. 3 míry piva vypiti. Bern. U-kem běžeti,
Ros., se hrnouti, jeti, na někoho se obořiti,
D., koně na někoho hnáti. Troj. Úprkem
s dobytým mečem na někoho udeřiti. Flav.
Ú-kem se poženou. Br. Ú-kem se na někoho
valiti, Háj., všecky poraziti, Eus., ve zlé le-
těti. Kom. Města toho dobyli prvním ú-kem.
Pal. Dj. III. 2. 332., Ddk. II. 120. Pravým
ú-kem mimo dům šel. BN. Nemohli úprku
Čechů snésti; Kostelové jako jedním ú-kem
zbořeni jsou. V. Vz Cval, Celkem.

Úprkně, heftig. Nú Slov. Bern.

Úprknosť, úprchnosť, i, f., die Heftig-
keit. Na Slov. Bern.

Úprkný = úprchný, heftig. Slov.

Uprliti, na Slov. = spáliti, popáliti, an-
brennen. — se. Bern. — koho. Jej, to mě
u-lo! — se kde. U-lil se na ruce (strčiv
ruku do kopřiv). V již. Mor. Šd.