Předchozí (396)  Strana:397  Další (398) |
|
|||
397
|
|||
|
|||
Uprodati, uprodávati, einen Theil ver-
kaufen. — co. Nežby na tě lichva rostla, radějie uprodaj něco. Št. Jak bych já ty dluhy platil, dyž sem eště nenamlátil, upro- dám si měřičku, zaplatím polovičku. Čes. mor. ps. 239. Uprodává ho, když lživě chválí. Hus I. 261. — odkud. Z statků svých, což se jim vidělo, uprodávali. BR. II. 399. b. — komu čeho. Br., Štelc, Zlob. U. někomu ovsa, žita atd. Žer. L. I. 152. Šd. Že sobě tak mnoho zasloužil, aby toho i jiným u. mohl. BR. II. 27. a U-dám si žita a koupím mouky. Us. Msk., Šd. Uprocházeti se, sich satt spazieren. Na
Ostrav. Té. Uproklínati se koho, genug verfluchen.
Us. Tč. Uprorokovati, prophezeien. — co: Špatný
čas. Tč. Uprorývati, durchwühlen. — co. Voda
pola u-la. Tč. Úpros, u, m. = uprošení, die Erbittung,
Bern.; odpros, die Abbitte. Div. z och. Uprositel, e, m., der Erbitter.
Uprositelka, uprositelkyně, ě, f., die
Erbitterin. Bern. Uprositelnosť, i, f., die Erbittlichkeit.
Uprositelný, erbittlich. Neuprositelný. V.
Uprositi, il, sen, šen, ení; uprosívati, upro-
šovati = prosbami pohnouti, Jemanden er- bitten, durch Bitten bewegen; prošením ob- držeti, erbitten, durch Bitten erlangen. — abs Nedal se u. Us. Šd. — koho. D. Po- slové do Vídně přišlí u-li stavův uherských, že dali svolení. Pal. Dj. III. 3. 284. Vz Pro- siti. — co = prose obdržeti. V. U. odpu- štěnie, Št., tělo. Pass. Nic užitečného sobě neuprosil. Hus II. 315. — co komu: mi- losť, Půh II. 537., Dr. v. 130, ducha sv., Hus II. 157., nemocný rok. Půh. 1. 387., II. 64., 161., 350., 351. (Tč. ). A na to jsme sobě u-li potaz. Arch. IV. 128. Žádný nemá sobě spolkóv se sirotky uprošovati. Vš. Jir. 271., 251. — co na kom: na Bohu. Ms. bel., Pass. 332. Syna na Bozě u-la. Bj. Sv. Jakub na katu u-sil. Pass. mus. 353. U-la jsem na Bozě prodlenie mého mučenie. Ne- dati na sobě nic u. V. — komu co kde (čím). Kteříž by mu prosbami milosť u něho uprosili. Reš. Sv. Anna u-la u Boha plod. Exc. Milosť tobě u Boha u-sím. Pal. Dj. IV. 1. 367. Já sem se u-siv u KMti. přijel sem, abych sobě některé věci zjednal. Arch. II. 440. Hodné jest, abychom věděli, uprosili-li sú to u Boha, což velé činiti; Židé u-sivše nádobí mnoho u pohanóv egyptských ne- ukradli sú ušedše s ním bez jich vědomie; Co uprosíme u Boha modlením...; Člo- věk dobrý móž uprositi u Boha jinému člo- věku zdravie i na těle i na duši. Hus I. 90., 208., 312., II. 378. (Tč. ). — co k čemu na jak dlouho. Ještě tebe prosím, aby jemu rok k tém penězóm od tohoto sv. Havla do roka u-sil. Arch. IV. 11. — co komu od koho. U. něco od Boha. Hus 1. 90. Naj- prv od učených v písmě svatém odpuštěnie uproste. Jel. En. m. 72. — koho kdy od čeho. An byl téhož Makovce před tím u-sil od šibenice -u Staroměstských. Pal. Dj. III. 2, 296. — se kde nač. U-lo se jich |
jedenácte jiezdných u Janka hauptmana na
branie (loupení). Pč. 43. — koho v čem. Aby jim práva jejich těmi zápisy odjata byla, to že by nebylo slušné, byť by kní- žata v tom i u-sil. Pal. Dj. III. 3. 283. — čeho jak. Aby žádný neuprošoval těch úřaduov k věčnosti ani do času; Někteří úřady sobě osobovali listy královskými a skrze přízeň uprošovali. Arch. IV. 445. (Šd). — se v co. Ďábli jeho odpuštěním u-li sú se v svině. Hus II. 375. — se kam proč. Než když dva tovařišie uprosila se po svých potřebách na Kozíchřet. Arch. I. 375. — aby. U-sil ho, aby nežaloval. Us. Šd. Tu sme na všech jedva za tři neděle u-li, aby na zámciech ostali. Arch. III. 6. — co k čemu. Aby k tomu kladení ve dsky u-sil povolenie královské. Vš. Jir. 166. — se koho = naprositi se ho, viel bitten. Bern. — se u koho: vyprositi se, sich aus- bitten. Pref. Úprosný, erbittlich. Dch. Neúprosný, un-
erbittlich. Uprostiti, vereinfachen. — co čím. Na
Mor. Tč. Uprostořený; -en, a, o = ku prostoru
nějakému přivázán a jím obměstnán. Tvůrce světa není u-řen. Sš. Sk. 207. (Hý. ). Uprostraniti, il, ěn, ění; uprostraňovati
= prostranným, volným činiti, Raum ma- chen, aufräumen. — co komu: stezku své prchlivosti u. Br. — komu čím. Jg. — čemu. Takto pocitům lásky své ku Filip- panům u-niv udává. Sš. II. 153. Uprostra- něno tím valněji lichotám i tůčkám sobe- ckým. Pal. Dj. IV. 2. 44. — co čím: ránu nožem. — kdy. Bůh v soužení uprostraňuje. Plk. — kde. Uprostraňuje okolo srdce. V. Herb. — co, se kam (kdy). Méně vhodně někteří slovo my u-ňovali také na apošto- lovy druhy. Ješto prý za těch dob letnice na sedm dní se uprostraňovaly. Sš. II. 10., Sk. 249. (Hý. ). Uprostřed. U. velikého shromáždění;
Vladislav tábořil se svými udatnými voji u. mezi vévodou Fridrichem a vévodou ra- kouským; Hradební zdě s věží u. atd. Ddk. III. 148., 235., IV. 138. (Tč. ). Vz Prostřed. Uprostřenosť, i, f., vz Potočitosť a násl.
Uprostřený; -en, a, o, ausgebreitet, breit
gelegt. Uprostříti, stru, střel, en. ení, auf-, aus-
breiten. — co kde: na louce, v lese atd. Uprošení, n. = vyprošení, die Erbittung.
Jel. — U. = odprošení, die Abbitte. D. Uprošený; -en, a, o, erbeten. Kleknouti
na u-nou, um Verzeihung zu erlangen. Jel. Vz Uprositi. Uprotiviti, il, en, ení, zuwider machen.
— se, zuwider werden. Mor. Tč. Uprovoditi, il, zen, ení, einbegleiten. —
co kam: listinu k úřadu. Uprskaný; -án, a, o, bespritzt. — čím:
vůz blátem u. Na Ostrav. Tč. Celé galaty máš od blata u-né. Ib. Uprskati, uprskotati; uprsknouti, sknul
a skl, ut, utí, uprskovati = poprskati, be- geifern, bespritzen. Bern. Upršeti, el, ení. Dnes se už dosti u-lo,
es rugnete genug. Mor. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (396)  Strana:397  Další (398) |