sb157-05 0..8296

397

Uprodati, uprodávati, einen Theil ver-
kaufen. — co. Nežby na tě lichva rostla,
radějie uprodaj něco. Št. Jak bych já ty
dluhy platil, dyž sem eště nenamlátil, upro-
dám si měřičku, zaplatím polovičku. Čes. mor.
ps. 239. Uprodává ho, když lživě chválí.
Hus I. 261. — odkud. Z statků svých, což
se jim vidělo, uprodávali. BR. II. 399. b. —
komu čeho. Br., Štelc, Zlob. U. někomu
ovsa, žita atd. Žer. L. I. 152. Šd. Že sobě
tak mnoho zasloužil, aby toho i jiným u.
mohl. BR. II. 27. a U-dám si žita a koupím
mouky. Us. Msk., Šd.

Uprocházeti se, sich satt spazieren. Na
Ostrav. Té.

Uproklínati se koho, genug verfluchen.
Us. Tč.

Uprorokovati, prophezeien. — co: Špatný
čas. Tč.

Uprorývati, durchwühlen. — co. Voda
pola u-la. Tč.

Úpros, u, m. = uprošení, die Erbittung,
Bern.; odpros, die Abbitte. Div. z och.

Uprositel, e, m., der Erbitter.

Uprositelka, uprositelkyně, ě, f., die
Erbitterin. Bern.

Uprositelnosť, i, f., die Erbittlichkeit.

Uprositelný, erbittlich. Neuprositelný. V.

Uprositi, il, sen, šen, ení; uprosívati, upro-
šovati = prosbami pohnouti, Jemanden er-
bitten, durch Bitten bewegen; prošením ob-
držeti, erbitten, durch Bitten erlangen. —
abs Nedal se u. Us. Šd. — koho. D. Po-
slové do Vídně přišlí u-li stavův uherských,
že dali svolení. Pal. Dj. III. 3. 284. Vz Pro-
siti. — co = prose obdržeti. V. U. odpu-
štěnie, Št., tělo. Pass. Nic užitečného sobě
neuprosil. Hus II. 315. — co komu: mi-
losť, Půh II. 537., Dr. v. 130, ducha sv.,
Hus II. 157., nemocný rok. Půh. 1. 387., II.
64., 161., 350., 351. (Tč. ). A na to jsme
sobě u-li potaz. Arch. IV. 128. Žádný nemá
sobě spolkóv se sirotky uprošovati. Vš. Jir.
271., 251. — co na kom: na Bohu. Ms.
bel., Pass. 332. Syna na Bozě u-la. Bj. Sv.
Jakub na katu u-sil. Pass. mus. 353. U-la
jsem na Bozě prodlenie mého mučenie. Ne-
dati na sobě nic u. V. — komu co kde
(čím). Kteříž by mu prosbami milosť u něho
uprosili. Reš. Sv. Anna u-la u Boha plod.
Exc. Milosť tobě u Boha u-sím. Pal. Dj. IV.
1. 367. Já sem se u-siv u KMti. přijel sem,
abych sobě některé věci zjednal. Arch. II.
440. Hodné jest, abychom věděli, uprosili-li
sú to u Boha, což velé činiti; Židé u-sivše
nádobí mnoho u pohanóv egyptských ne-
ukradli sú ušedše s ním bez jich vědomie;
Co uprosíme u Boha modlením...; Člo-
věk dobrý móž uprositi u Boha jinému člo-
věku zdravie i na těle i na duši. Hus I. 90.,
208., 312., II. 378. (Tč. ). — co k čemu na
jak dlouho. Ještě tebe prosím, aby jemu
rok k tém penězóm od tohoto sv. Havla
do roka u-sil. Arch. IV. 11. — co komu
od koho. U. něco od Boha. Hus 1. 90. Naj-
prv od učených v písmě svatém odpuštěnie
uproste. Jel. En. m. 72. — koho kdy od
čeho. An byl téhož Makovce před tím
u-sil od šibenice -u Staroměstských. Pal.
Dj. III. 2, 296. — se kde nač. U-lo se jich

jedenácte jiezdných u Janka hauptmana na
branie (loupení). Pč. 43. — koho v čem.
Aby jim práva jejich těmi zápisy odjata
byla, to že by nebylo slušné, byť by kní-
žata v tom i u-sil. Pal. Dj. III. 3. 283. —
čeho jak. Aby žádný neuprošoval těch
úřaduov k věčnosti ani do času; Někteří
úřady sobě osobovali listy královskými a
skrze přízeň uprošovali. Arch. IV. 445.
(Šd). — se v co. Ďábli jeho odpuštěním
u-li sú se v svině. Hus II. 375. — se kam
proč. Než když dva tovařišie uprosila se
po svých potřebách na Kozíchřet. Arch. I.
375. — aby. U-sil ho, aby nežaloval. Us.
Šd. Tu sme na všech jedva za tři neděle
u-li, aby na zámciech ostali. Arch. III. 6. —
co k čemu. Aby k tomu kladení ve dsky
u-sil povolenie královské. Vš. Jir. 166. —
se koho = naprositi se ho, viel bitten.
Bern. — se u koho: vyprositi se, sich aus-
bitten. Pref.

Úprosný, erbittlich. Dch. Neúprosný, un-
erbittlich.

Uprostiti, vereinfachen. — co čím. Na
Mor. Tč.

Uprostořený; -en, a, o = ku prostoru
nějakému přivázán a jím obměstnán. Tvůrce
světa není u-řen. Sš. Sk. 207. (Hý. ).

Uprostraniti, il, ěn, ění; uprostraňovati
= prostranným, volným činiti, Raum ma-
chen, aufräumen. — co komu: stezku své
prchlivosti u. Br. — komu čím. Jg. —
čemu. Takto pocitům lásky své ku Filip-
panům u-niv udává. Sš. II. 153. Uprostra-
něno tím valněji lichotám i tůčkám sobe-
ckým. Pal. Dj. IV. 2. 44. — co čím: ránu
nožem. — kdy. Bůh v soužení uprostraňuje.
Plk. — kde. Uprostraňuje okolo srdce. V.
Herb. — co, se kam (kdy). Méně vhodně
někteří slovo my u-ňovali také na apošto-
lovy druhy. Ješto prý za těch dob letnice
na sedm dní se uprostraňovaly. Sš. II. 10.,
Sk. 249. (Hý. ).

Uprostřed. U. velikého shromáždění;
Vladislav tábořil se svými udatnými voji
u. mezi vévodou Fridrichem a vévodou ra-
kouským; Hradební zdě s věží u. atd. Ddk.
III. 148., 235., IV. 138. (Tč. ). Vz Prostřed.

Uprostřenosť, i, f., vz Potočitosť a násl.

Uprostřený; -en, a, o, ausgebreitet, breit
gelegt.

Uprostříti, stru, střel, en. ení, auf-, aus-
breiten. — co kde: na louce, v lese atd.

Uprošení, n. = vyprošení, die Erbittung.
Jel. — U. = odprošení, die Abbitte. D.

Uprošený; -en, a, o, erbeten. Kleknouti
na u-nou, um Verzeihung zu erlangen. Jel.
Vz Uprositi.

Uprotiviti, il, en, ení, zuwider machen.
— se, zuwider werden. Mor. Tč.

Uprovoditi, il, zen, ení, einbegleiten. —
co kam: listinu k úřadu.

Uprskaný; -án, a, o, bespritzt. — čím:
vůz blátem u. Na Ostrav. Tč. Celé galaty
máš od blata u-né. Ib.

Uprskati, uprskotati; uprsknouti, sknul
a skl, ut, utí, uprskovati = poprskati, be-
geifern, bespritzen. Bern.

Upršeti, el, ení. Dnes se už dosti u-lo,
es rugnete genug. Mor. Tč.