sb157-05 0..8296

398

Uprtačiti, il, en, ení = urobiti, ušiti
(s příhanou), nähen. — co: boty, střevíce.
Us. Šd. Vz Prtačiti.

Uprtati, flicken, pfuschen. — co komu::
střevíce (= špatné udělati). Jg.

Úprtek, tku, m., die Pfuscherarbeit. Us.
Dch.

Uprtiti, il, ěn, ění = uprtati, flicken.
Us. Jg.

Uprtnouti, tnul a tl, ut, utí = zahynouti,
krepiren. — komu. Ten kůň mu už u-tnul.
Slez. Šd.

Úpruh, u, m. = tvrdosť, die Härte. Všk.

Uprve, zastr. = teprv, erst. Martim.

Upryskyřiti se, vz Upliskyřiti. Tč.

Uprýštěti, ěl, ění = uprýskati, absprü-
hen. Us. Tč.

Uprzniti, il, ěn, ění, besudeln. — se
čím. Tč.

Upsala, y, f., mě. ve Švédsku. Tk. V.
229. Vz S. N. Upsalan, a, m., pl. -né. —
Upsalský.

Upsání, n. = zapsání, ujištění, úpis, die
Verschreibung, Handschrift, der Schein. Jg.
U. od sebe dáti. D. U. dluhu, Us., na ji-
stinu. Sych. U. dluhu n. dlužní, vz Úpis,
die Staatsobligation. Nz. Bez u., ohne Brief
und Siegel. Dch.

Upsati, upíši, psal, án, ání = zapsati,
písemně ujistiti, verschreiben. — co komu:
dům. Us. — se komu: čertu. — se nač.
Zlob. — koho čím. Když se jí dá upsat
polovičnicí, ať je spokojena (poloviční vlast-
nicí). V Kunv. Msk. — se kam. Povinni
byli prve upsati se mezi kanovníky téhož
chrámu. Ddk. II. 200. — co komu zač.
Za spásu duše jeho upsal tomuto klášteru
160 hř. Ddk. IV. 17. — že. Sněm uherský
upsal se, že napotom nižádný cizozemec..
Pal. Dj. V. 2. 104. — komu co od čeho:
někomu 5 zl. od dluhu. Us.

Upský. U. župa, kraj. Vz Tk. I. 336., 430.

Upostění, n., die Abmergelung. Bern.

Upostěný; -en, a, o, durch Mühseligkei-
ten abgemergelt. Bern.

Upsotiti, il, ěn, ění; upsotovati = zhu-
biti, zu Grunde richten, abmergeln. Bern.

Upsukovati, leichte, stille Fürze lassen.
Ostrav. Tč.

Upsykati = psykaje utišiti, zischend be-
ruhigen. — se na koho, genug zischen.
Na Ostrav. Tč.

Upščkati se, stark niesen. Mor. Tč. —
Upščuknút, upštknouti se, einmal niesen. Na
Ostrav. Tč.

Upšení, n., vz Upšiti. Aniž uměj, by
Tomáš z nova Krista tiem dotýkáním ranil
ale bez úrazu i bez u. dotekl. Hus II. 164.

Upšichnouti se, chl, utí, sich wehe thun,
sich stechen, sich beschädigen. Puchm.

Upšíkati = pšíkaje ukřičeti, ermucksen,
errufen. Ros.

Upšiknouti se = po tichu se uprdnouti.
Us. Ktk.

Upšiti, upšiji a upším, il, en, ení; upší-
vati = uhodnouti, upichnouti, bolavého místa
se dotknouti, stechen, die Wunde berühren,
durch Berührung Schmerz verursachen. Jg.
— koho: nemocného. Sal. Soudil jsem se
a soudcové mne upšili (ti mi dali co proto!).

Na Želivsku. Sř. — se, koho čím. D. —
kam: do rány, Rk., do bolesti. Sř., Kd.

Upšnivý = obrazlivý, koho každá malič-
kosť uráží, leicht erregbar, reizbar. U Opav.
Klš.

Upšouchuouti se, upšouknouti se, upšu-
knouti se, chl, utí = trochu se ubzditi, einen
Schleicher lassen. Us. Jg.

Uptalý, erfragt, erforscht. Neuptalá jest
tvá múdrosť. Roter. otč.

Uptání, n., die Erforschung. J. tr. Slušíť
tu přísahu stranám každý čas činiti, když-
koli sluší súdci na soudě seděti, nebť není
útočiště nepravosti, ale u. pravdy. CJB. 399.
U. = dotaz. BR. II. 803. b. S rozmyslem
a s mnohým uptáním na tom jsme zůstali.
Pal. Dj. V. 1. 385. Uptajíce se toho mají
to na pány vnésti a podlé toho u. páni mají
je súditi. Půh. II. 549. A vedlé spravedli-
vého u. a práva ráčí jim o to konec uči-
činiti. Arch. IV. 314.

Uptati, uptávati a obyč. u. se = ptaje
se zvěděti, erfragen. Jg. Sám uptaje se lépe
potom pravdu piš. Pal. Dj. IV. 2. 403. —
se čeho. Čeho se tam uptal, to sepsal. Har.
U. se nějakého spisu. V. Všecky tam vy-
konané koupě volno bylo bráti v plen ku
prospěchu těch popravcův aneb měst krá-
lovských, které se jich první uptaly. Pal.
Dj. IV. 2. 125. Jakoby upřímně čisté pravdy
hledali, avšak uptajíce se jí k ní nepřistu-
pují. BR. II. 342. a. A konečně se jich
uptal. Bl. Žv. Aug. 41. A potom pán náš
uptav se toho, že ten, který popravovati
jměl, byl hodnější popravenie. NB. Tč. 90.
Ale ještě sem se toho nemohl u., kam se
odtud obrátí; Toho se pak uptáš, takli jest
čili není. Arch. I. 233., II. 163. (Šd. ). Čeho
se uptá, to má vznésti na Markrabinu mi-
losť. Půh II. 3. (16., 279., 549., 621., 622.,
625. — Tč. ). — co, koho (kde). U. zločince,
kradenou věc u někoho, erfragen, erforschen.
J. tr. — se co. Což jsú se úředníci uptali
a seznali, při tom mají strany ostati. Půh.
II. 575. A uptám-liť se co jiného viec, dámť
JMsti věděti. Arch. III. 61. — se oč. O ty
lesy má se u. a čehož se uptá, při tom
ostaňte; Aby se o ty meze a o ty hranice
uptal. Půh. I. 390., II. 3. (Tč. ). — se proč.
Tu se Tassova strana nechtěla nikdy u.
jemu k polepšeme a naše se uptala. Půh.
II. 566. — se čeho jak. Račiž JM. věděti,
že sú toho v jistotě sě neuptali, cožť píší.
Arch. IV. 19. (Šd. ). —Ros., Aug. 41. — se
čeho na kom. Jg., Šm. Na lesích má se
uptáno býti, což můž těch lesů na nejvýše
užiti, co také nejméně. Tov. 70. Uptal se
na něm jeho příhody i půtek. Troj. 489.
Sudí má vyjeti na ty meze a přijma k sobě
panoše okolní má se uptati na nich. Půh.

I. 381. Na officialu se uptali, že.... Půh.

II. 454. — se nač: na vražedlníka. Ms. pr.
kut. — se o čem. Což se kde mohl o bu-
doucích knížatech u. Kuth.

Upucati, upuckati, abpusserln (v dětské
řeči). Mor. Tč.

Upučiti se = otlouci se. Pučim, pučim
piščalenku, ešli se mi neupučiš, to tě hodim
pod plot. Slez. Šd. — se, sich abdrücken;
sich satt lachen. Na Ostrav. Tč.