Předchozí (397)  Strana:398  Další (399) |
|
|||
398
|
|||
|
|||
Uprtačiti, il, en, ení = urobiti, ušiti
(s příhanou), nähen. — co: boty, střevíce. Us. Šd. Vz Prtačiti. Uprtati, flicken, pfuschen. — co komu::
střevíce (= špatné udělati). Jg. Úprtek, tku, m., die Pfuscherarbeit. Us.
Dch. Uprtiti, il, ěn, ění = uprtati, flicken.
Us. Jg. Uprtnouti, tnul a tl, ut, utí = zahynouti,
krepiren. — komu. Ten kůň mu už u-tnul. Slez. Šd. Úpruh, u, m. = tvrdosť, die Härte. Všk.
Uprve, zastr. = teprv, erst. Martim.
Upryskyřiti se, vz Upliskyřiti. Tč.
Uprýštěti, ěl, ění = uprýskati, absprü-
hen. Us. Tč. Uprzniti, il, ěn, ění, besudeln. — se
čím. Tč. Upsala, y, f., mě. ve Švédsku. Tk. V.
229. Vz S. N. Upsalan, a, m., pl. -né. — Upsalský. Upsání, n. = zapsání, ujištění, úpis, die
Verschreibung, Handschrift, der Schein. Jg. U. od sebe dáti. D. U. dluhu, Us., na ji- stinu. Sych. U. dluhu n. dlužní, vz Úpis, die Staatsobligation. Nz. Bez u., ohne Brief und Siegel. Dch. Upsati, upíši, psal, án, ání = zapsati,
písemně ujistiti, verschreiben. — co komu: dům. Us. — se komu: čertu. — se nač. Zlob. — koho čím. Když se jí dá upsat polovičnicí, ať je spokojena (poloviční vlast- nicí). V Kunv. Msk. — se kam. Povinni byli prve upsati se mezi kanovníky téhož chrámu. Ddk. II. 200. — co komu zač. Za spásu duše jeho upsal tomuto klášteru 160 hř. Ddk. IV. 17. — že. Sněm uherský upsal se, že napotom nižádný cizozemec.. Pal. Dj. V. 2. 104. — komu co od čeho: někomu 5 zl. od dluhu. Us. Upský. U. župa, kraj. Vz Tk. I. 336., 430.
Upostění, n., die Abmergelung. Bern.
Upostěný; -en, a, o, durch Mühseligkei-
ten abgemergelt. Bern. Upsotiti, il, ěn, ění; upsotovati = zhu-
biti, zu Grunde richten, abmergeln. Bern. Upsukovati, leichte, stille Fürze lassen.
Ostrav. Tč. Upsykati = psykaje utišiti, zischend be-
ruhigen. — se na koho, genug zischen. Na Ostrav. Tč. Upščkati se, stark niesen. Mor. Tč. —
Upščuknút, upštknouti se, einmal niesen. Na Ostrav. Tč. Upšení, n., vz Upšiti. Aniž uměj, by
Tomáš z nova Krista tiem dotýkáním ranil ale bez úrazu i bez u. dotekl. Hus II. 164. Upšichnouti se, chl, utí, sich wehe thun,
sich stechen, sich beschädigen. Puchm. Upšíkati = pšíkaje ukřičeti, ermucksen,
errufen. Ros. Upšiknouti se = po tichu se uprdnouti.
Us. Ktk. Upšiti, upšiji a upším, il, en, ení; upší-
vati = uhodnouti, upichnouti, bolavého místa se dotknouti, stechen, die Wunde berühren, durch Berührung Schmerz verursachen. Jg. — koho: nemocného. Sal. Soudil jsem se a soudcové mne upšili (ti mi dali co proto!). |
Na Želivsku. Sř. — se, koho čím. D. —
kam: do rány, Rk., do bolesti. Sř., Kd. Upšnivý = obrazlivý, koho každá malič-
kosť uráží, leicht erregbar, reizbar. U Opav. Klš. Upšouchuouti se, upšouknouti se, upšu-
knouti se, chl, utí = trochu se ubzditi, einen Schleicher lassen. Us. Jg. Uptalý, erfragt, erforscht. Neuptalá jest
tvá múdrosť. Roter. otč. Uptání, n., die Erforschung. J. tr. Slušíť
tu přísahu stranám každý čas činiti, když- koli sluší súdci na soudě seděti, nebť není útočiště nepravosti, ale u. pravdy. CJB. 399. U. = dotaz. BR. II. 803. b. S rozmyslem a s mnohým uptáním na tom jsme zůstali. Pal. Dj. V. 1. 385. Uptajíce se toho mají to na pány vnésti a podlé toho u. páni mají je súditi. Půh. II. 549. A vedlé spravedli- vého u. a práva ráčí jim o to konec uči- činiti. Arch. IV. 314. Uptati, uptávati a obyč. u. se = ptaje
se zvěděti, erfragen. Jg. Sám uptaje se lépe potom pravdu piš. Pal. Dj. IV. 2. 403. — se čeho. Čeho se tam uptal, to sepsal. Har. U. se nějakého spisu. V. Všecky tam vy- konané koupě volno bylo bráti v plen ku prospěchu těch popravcův aneb měst krá- lovských, které se jich první uptaly. Pal. Dj. IV. 2. 125. Jakoby upřímně čisté pravdy hledali, avšak uptajíce se jí k ní nepřistu- pují. BR. II. 342. a. A konečně se jich uptal. Bl. Žv. Aug. 41. A potom pán náš uptav se toho, že ten, který popravovati jměl, byl hodnější popravenie. NB. Tč. 90. Ale ještě sem se toho nemohl u., kam se odtud obrátí; Toho se pak uptáš, takli jest čili není. Arch. I. 233., II. 163. (Šd. ). Čeho se uptá, to má vznésti na Markrabinu mi- losť. Půh II. 3. (16., 279., 549., 621., 622., 625. — Tč. ). — co, koho (kde). U. zločince, kradenou věc u někoho, erfragen, erforschen. J. tr. — se co. Což jsú se úředníci uptali a seznali, při tom mají strany ostati. Půh. II. 575. A uptám-liť se co jiného viec, dámť JMsti věděti. Arch. III. 61. — se oč. O ty lesy má se u. a čehož se uptá, při tom ostaňte; Aby se o ty meze a o ty hranice uptal. Půh. I. 390., II. 3. (Tč. ). — se proč. Tu se Tassova strana nechtěla nikdy u. jemu k polepšeme a naše se uptala. Půh. II. 566. — se čeho jak. Račiž JM. věděti, že sú toho v jistotě sě neuptali, cožť píší. Arch. IV. 19. (Šd. ). —Ros., Aug. 41. — se čeho na kom. Jg., Šm. Na lesích má se uptáno býti, což můž těch lesů na nejvýše užiti, co také nejméně. Tov. 70. Uptal se na něm jeho příhody i půtek. Troj. 489. Sudí má vyjeti na ty meze a přijma k sobě panoše okolní má se uptati na nich. Půh. I. 381. Na officialu se uptali, že.... Půh.
II. 454. — se nač: na vražedlníka. Ms. pr.
kut. — se o čem. Což se kde mohl o bu- doucích knížatech u. Kuth. Upucati, upuckati, abpusserln (v dětské
řeči). Mor. Tč. Upučiti se = otlouci se. Pučim, pučim
piščalenku, ešli se mi neupučiš, to tě hodim pod plot. Slez. Šd. — se, sich abdrücken; sich satt lachen. Na Ostrav. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (397)  Strana:398  Další (399) |