sb157-05 0..8296

399

Upučnati, aufquellen. Hrách u-nal. Na
Ostrav. Tč.

Upuditi, il, zen, ení; upouzeti, el, en,
ení = uháněti, uhnati, odehnati, wegjagen,
wegtreiben. — se za čím = hnáti se, hef-
tig nachjagen, nachsetzen. L.

Upudlovati, pudeln. — co nač: litinu
na železo. Mor. Tč.

Upuchnouti, chl, utí, aufschwellen, auf-
gehen. Těsto už upuchlo. Na Ostrav. Tč.

Upuchřiti, il, en, ení, morsch machen. —
co. Voda dřevo u-chří. Na Ostrav. Tč.

Upůjčiti, il, en, ení; upůjčovati, auslei-
hen. — čeho. Dédal odvážných křídel upůj-
čil. Krok. I. a. 4.

Úpulnosť, i, f. = úplnosť. S ú-stí mu
věřili. NB. Tč. 206.

Upumpovati, ab-, wegpumpen. — co,
čeho (neurčitou měrou) ze studny.

Upupkati se, knospen. Stromy se u-ly.
Na Ostrav. Tč.

Upusinkati, upusinkovati, abküssen. —
koho: dítě. Mor. Tč.

Upůsobení, n. U. blaha, die Beförderung
des Wohles. Šm.

Úpust, u, m. = upuštění, die Ablassung,
der Ablass. — U., na Slov. = strž, der
Dammbruch, die Teichschleusse. Plk.

Úpusta, y, f., die Mühlwehre, der Durch-
lass. Tesaři dělají úpustu neb splav; Od
dělání úpusty při mlýně, kudy zbytečná
voda uchází. Ms. 1618. Gl. 349.

Upustiti, pustím, pusť, pustě (íc), il, štěn,
ění; upouštěti, ěl, ěn, ění = nechati pad-
nouti, fallen lassen; trochu pustiti, téci dáti,
ab-, herauslassen; močiti, harnen, Wasser
lassen; nechati, odříci se, popustiti, odstou-
piti, abstehen, ablassen, Verzicht thun, ver-
zichten; přestati, konec udělati, popustiti,
ab-, nachlassen; sleviti, laciněji nechati koupi,
nachlassen beim Verkauf; propustiti, ent-,
weglassen, wohin lassen. Jg. — abs. Již
upouští (ulevuje). Bolesť, zima, zimnice
upouští. Us. Nemá přijímati ani upouštěti.
V. — co: šátek, sklenici atd. U. koho =
pustiti. V. Každý něco upustíce v míru se
srovnali. Pam. Val. Meziř. 193. U. doly.
Dač. I. 121. Rychtář ho upustil (propustil,
entliess ihn). NB. Tč. 31. — co, čeho od-
kud: hůl z ruky, vody (částku) z rybníka.
Us. Že žalobník jiný kamen u-il z ňáder na
zemi. NB. Tč. 117. Prosím, aby se s vaší
strany od toho neupouštělo. Žer. 344. Pakli
mi ho z dědiny upustíte (= pustíte), chci
to k vám hleděti. NB. Tč. 93. — co kam
(nač, pod co, do čeho, k čemu). Tam
jsem ho (prsten) do vody u-la. Er. P. 215.
U-il chléb na zem, Dch., sklenici na zem.
Us. U. srdce pod lavici (zmužilosti pozbyti).
V. — co proti komu: slovo proti králi
upustil. Berg. — od čeho: od svého před-
sevzetí, mínění, úmyslu, začetí, výminky,
práva, obyčeje, od obležení, učení; od svého
neupustiti. V. Od svého ani za (na) nehet
neupustiti. Sych. U. od svého zdání, od
hněvu, D., od žaloby, Zlob., od práva k dě-
dictví, Ml., od cesty, od děvčete. Us. Bych
u-il od tebe. Er. P. 149. U. ode pře, od
samovraždy. J. tr. Druzí sousedé u-li také

od sebe (nechali se na pokoji). Kom. Sta-
vové nemohou od toho u. Žer. 344. U. od
své zásady. Sš. Sk. 62. (59. ). Stavové od
svého u. nechtěli. Dač. I. 233. (75., II. 17. ).
U-il od svých nároků, od muže, od znepo-
kojování církve, od válčení, od práva, od
obyčeje. Ddk. III. 51., 113., 129., 164., V.
175., 342. (Tč. ). U. od své myšlénky. Us.
Dch. U. od slyšení svědků, od podniku, od
dalšího vyjednávání. Dch. — čeho. Zlého
upustiti a dobře činiti; On svého upustil;
učení (od uč. ) u., V.; pokuty, Bern., vody
u. (drobet jí pustiti; drobet močiti). V. Ne-
chtěli svých bludův u. Dač. I. 34. — komu
co = popustiti, prodati, ablassen. D. — od
čeho proč: od dolů pro sílu vod. Vys.
Musilo přece za příčinou rozjitřených myslí
upuštěno býti od dalšího ordinování. Ddk.

IV. 103. — od čeho kdy. Původ po vze-
šlém sporu mezi stranami nemůže od ža-
loby u. Kol. 10. Po té zprávě od toho u-il.
Ddk. III. 107. — co kam, v co: čípek
v zadek. Lk. Tebú nenasyceného v prázd-
nosť a ješitnosť upušťuješ. Sv. Jer. vol.
Zuby v někoho u. (vpustiti). Ž. wit. Deut.
24. — koho komu — pustiti, entlassen.
Že tam jistce svého vsadil a purkmistr mi
ho upustil. NB. Tč. 150. — čeho kudy
kdy. Že by dešťové častí a velicí přívalové
přišli, aby trúbami vody za časuov doluov
upustil, aby ujíti mohla. Arch. IV. 307. —
koho zač. Upustíc za rohy úsilno za ocas
chvátati. Dal. — koho jak. Když který
pán najde kde v městě člověka svého, oni
upouštějí jeho rozličnými způsoby. Pal. Dj.

V. 2. 32. — od čeho v čem. Vrchnosť
náboženství římského nikterakž od svého
předsevzetí v tom u. nechtěla. Dač. I. 307.

— se čeho — u. od čeho. Na Ostrav. Tč. —
s inft. Neupuščej búřiti. Rkk.

Úpustný. Ú. snesení, der Ablassungsbe-
schluss.

Upušiti, il, en, ení = puchem upeřiti,
mit Daunen befiedern. L. — U., wegrau-
chen. — koho čím: tabákem komáry. Tč.

— co: jizbu, vollrauchen. — čeho: tabáku,
abrauchen. Slov. Tč.

Upuškovati, na Slov., okovati, mit Eisen
beschlagen. Bern. — co komu: hubu (na-
tlouci). Bern.

Upuštění, n., das Fallenlassen, die Nach-
lassung atd., vz Upustiti. U. od práva, die
Entschuldigung. V. U. zimnice, die Milde-
rung des Fiebers, das Nachlassen. Jg. Na-
řizuje se u. od dalšího soudního řízení =
nařizuje se, aby se od dalšího řízení soud-
ního upustilo. U. od návrhu. Us. Dch.

Upuštěný; -ěn, a, o, ab-, aus-, heraus-
gelassen; nachgelassen, erlassen. Bern.

Uputovati se po světě, sich satt wandern.
Tč.

Upychlati se nad čím, Vergnügen fin-
den. Uh. Hrad. Tč.

Upýpání, n., die Ziererei, Künstelei,
Affektion. Nz. Panenské u., jungfräuliches
Sträuben. Dch.

Upýpati se, sich zieren, spröde thun. —
abs. Upýpá se jako sedlská nevěsta (při
svatbě málo jí a pije. vz Boty). Č.