sb157-05 0..8296

400

Upýpavě, spröde. U. něco odmítati. Němc.

Upýřiti se, roth werden; mit der Quecke
bewachsen. Tč.

Upyskati = umouniti, beschmutzen. —
se čím od čeho: sazama od kominařa.
U Opavy. Klš. — koho, ausschelten. Na
Ostrav. Tč.

Upyšniti, il, ěn, ění, stolz machen. L.

Upytati, na Mor. a Slov. = uprositi, er-
bitten, durch Bitten bewegen. Na veľa, na
veľa dal sa predca upytať. Dbš. Sl. pov.
I. 37. — koho kdy. Němože syneček děv-
čátka upytać; upyta, upyta za štyry neděle,
musi se oblekać do tenkej košile. Sš. P.
326. — si čeho: chleba. Tč. — se na
koho, erfragen. Na Ostrav. Tč. — se koho.
Bern.

Upytlačiti, il, en, ení, als Wilddieb er-
reichen. — co: srnu. Us. Tč.

-úr (zastr. ), přípona jmen podstatných:
kocúr z kot, nyní kocour, pazúr nyní pa-
zour. D.

Ur, a, m. = tur, der Auerochs. Ddk. IV.
207., MV.

-ura, přípona jmen podstatných: měchura
z měch. D., Mkl. B. 93.

Uracovati co komu = chovati, aufbe-
wahren. Žena Oldřichova ty věci (kradené)
jemu uracovala a prodávala. Pč. 6. Vz Uratiti.

Uráčiti, il, en, ení = učastovati, bewir-
then. L. — se u koho = veselým býti, sich
gütlich thun, sich schmecken lassen. L. —
koho čím = poctiti, beehren. Žena všemi
dary od přírody uráčená. — jak. Přátel
svých bohatě uráčili = obdařili. L. — se
komu. S naším majetkem hospodařil, jak
se mu uráčilo, nach Belieben. Us. Šd. —
se k čemu. Nechce se k tomu uráčiti, er
will sich nicht dazu bequemen. Us. Dch. —
s inft. Sotva uráčil na mne pohlednouti
(ráčil). D.

Úřad (ouřad, vz Ú v náslotví), u, úřadek,
dku, úřadeček, čku, m. Ú. = moc řádu n.
povinnosti k držení někomu svěřená, povo-
lání k držení řádu, povinnosť, služba, das
Amt, die Pflicht, Verrichtung, Stelle, der
Dienst, Posten. Jg. Ú. v širším smyslu =
plnomocenství a spolu i povinnosť, vzne-
šené od vyšší osoby neb moci k vykoná-
vání určitých prací; v užším smyslu soubor
služeb vložených na někoho od státu k do-
cílení veřejných účelů. S. N. II královský,
městský, Ros., slavný, Har., důstojný, V.,
prázdný n. uprázdněný n. nedosazený. D.,
krajský, nejvyšší soudní dvorský, důcho-
denský (důchod), čtveropanský, šestipanský,
desítipanský, purkrabský, potravní, zbro-
jenský (zbrojnictví), dotazný, vrchní, obro-
čenský, šrotovní, D. (Jg. ), soukromý, ve-
řejný; politický (místodržitelství, krajský,
okresní), soudní, policejní, čestný atd., S. N.,
zádušní, vyšší, vrchní, nižší, doptávací, Us.,
přenosní (delegovaný), schovací (Depositen-),
celní, dědičný, výběrčí, finanční, fiskalní,
rybní, porybní (Fisch-), porybenský (pory-
benství, 1660. ), celní komercialní, Kommer-
cialzollamt, s platem (besoldetes A. ), laza-
retní, Lazareth-, prostřední, Mittel-, stoliční,
Stuhlbehörde, knihovní (veřejných knih, Ta-
bularbehörde), ústřední (Centralstelle), dvor-

ský (Hof-), dvorní výplatní úřad (Hofzahl-),
trestní, lesní, lesnický, vojenský, hlavní, ve-
dlejší, dvorský, právní, komorní, obroční
n. obročnický, kostelní, zemský, učitelský,
celní na čáře, podřízený, podkomořský,
místní, listů průvodních, poštovní, vládní,
říšský, důchodní, přehledací (Revisions-),
soudcovský, solní (nad solí), lodní, námoř-
ský, ú. bezpečnosti, představený, dostavo
vací n. dostavující (Stellungs-), kolkovní,
taxovní, dalekopisní, telegrafický, umrlčí,
hospodářský, k vyjednávání pozůstalosti
(Verlassenschaftsabhandlungsbehörde), poru-
čenský, sirotčí, hor viničných, výplatní,
příslušný, zatímní (provisorní), J. tr., odev-
zdávací, Abgabs-, upravovací, Adjustier-,
správní, Administrations-, poukazující n.
poukázky dávající, pivní, popisný, opatro-
vancův, výpravný, dotazný (dotazovna), po-
mezní celní, pomocný, loterní, tržný, nad
měrami, mincovní, místní, patrimonialní, uby-
tovací, státní, berničný, důchodkový, poplat-
kový, opatrovací (Verpflegs-) prodávací (Ver-
schleiss, - ), poručenský, výplatný, civilní, sta-
vební, Šp., ke sbírání psaní (sbírka psaní.
Ml. ), J. tr., lovčí, lovcovský (Jägermeister-
amt), Šp., úřad k obstarávání míst služeb-
ních (místa obstarávací), podací (Aufgabe-),
zástavní (Pfandleihe-), cejchovní (Aich-).
Dch. Ú. vojenský: kassovní, obecný vojen-
ský výplatný ú. ve Vídni, zatínaná voj. po-
kladnice, zemská hlavní pokladnice, berniční
a sběrací kasa, polní operační pokladnice,
velitelství doplňovacího okresu; pevnostní,
srubní velitelství; místní velitelství, vojen-
ský soud; brigadní, divisní velitelství; sta-
vební vojenský; dělostřelecký (generalní dě-
lostřelecké dozorství, dělostřelecké ředitel-
ství); vojensko-zdravotní úřad. Rf. Cf. S. N.
v článku: Vojsko. Čsk. Úřad duchovní,
světský; duchovní: farní, konsistoř; svět-
ský: vojenský, státní, zemský, obecní;
státní: a) politický (vz na hoře), b) soudní
(okresní a krajští soudové, zemský úřad
soudní, vrchní zemský soud), vz Soud; c)
finanční (berniční, okresní finanční direkce,
zemské finanční ředitelstvo, ú. celní); obecní
(ú. představeného obce a městský, okresní
zastupitelstvo, zemský výbor). Pt. Ú. pod-
řízený má titul: c. k. slavný, veleslavný.
Vz Ministerstvo, Místodržitelství, Soud, Ge-
neralní velitelství, Finanční ředitelství, Titul,
Zříz. zem. Jir. 480. (index). Žádosť úřadu,
dychtění po ú-dech; chtivý ú-du, dychtící
po úřadech; tvůj ú. jest; k tvému úřadu
náleží (tvá jest povinnosť); na ú. koho vsa-
diti, posaditi, dosaditi; ú. na koho vzložiti,
vstrčiti; úřad komu poručiti, dáti, svěřiti;
k ú-du komu dopomoci; k ú-du přijíti, po-
výšenu býti; nad úřadem nějakým ustano-
ven býti; ú-du dojíti; ú. spravovati; biskup-
ský ů. na sobě nésti; ú. na se vzíti; s ú-du
koho složiti; ú-du koho zbaviti; z úřadu
vypadnouti; s úřadu svrženu býti; o úřad
připraviti; ú. odníti; ú-du sprostiti; úřadu
odjetí, zbavení; s ú-du složení; z moci ú-du
svého něco učiniti; tvůj ú. to s sebou nese,
přináší, tomu chce; k ú-du někoho připu-
stiti. V. K ú-du koho povolati; ú. přijíti,
konati, říditi, vésti; ú-du dosti činiti; ú-du