Předchozí (399)  Strana:400  Další (401) |
|
|||
400
|
|||
|
|||
Upýpavě, spröde. U. něco odmítati. Němc.
Upýřiti se, roth werden; mit der Quecke
bewachsen. Tč. Upyskati = umouniti, beschmutzen. —
se čím od čeho: sazama od kominařa. U Opavy. Klš. — koho, ausschelten. Na Ostrav. Tč. Upyšniti, il, ěn, ění, stolz machen. L.
Upytati, na Mor. a Slov. = uprositi, er-
bitten, durch Bitten bewegen. Na veľa, na veľa dal sa predca upytať. Dbš. Sl. pov. I. 37. — koho kdy. Němože syneček děv- čátka upytać; upyta, upyta za štyry neděle, musi se oblekać do tenkej košile. Sš. P. 326. — si čeho: chleba. Tč. — se na koho, erfragen. Na Ostrav. Tč. — se koho. Bern. Upytlačiti, il, en, ení, als Wilddieb er-
reichen. — co: srnu. Us. Tč. -úr (zastr. ), přípona jmen podstatných:
kocúr z kot, nyní kocour, pazúr nyní pa- zour. D. Ur, a, m. = tur, der Auerochs. Ddk. IV.
207., MV. -ura, přípona jmen podstatných: měchura
z měch. D., Mkl. B. 93. Uracovati co komu = chovati, aufbe-
wahren. Žena Oldřichova ty věci (kradené) jemu uracovala a prodávala. Pč. 6. Vz Uratiti. Uráčiti, il, en, ení = učastovati, bewir-
then. L. — se u koho = veselým býti, sich gütlich thun, sich schmecken lassen. L. — koho čím = poctiti, beehren. Žena všemi dary od přírody uráčená. — jak. Přátel svých bohatě uráčili = obdařili. L. — se komu. S naším majetkem hospodařil, jak se mu uráčilo, nach Belieben. Us. Šd. — se k čemu. Nechce se k tomu uráčiti, er will sich nicht dazu bequemen. Us. Dch. — s inft. Sotva uráčil na mne pohlednouti (ráčil). D. Úřad (ouřad, vz Ú v náslotví), u, úřadek,
dku, úřadeček, čku, m. Ú. = moc řádu n. povinnosti k držení někomu svěřená, povo- lání k držení řádu, povinnosť, služba, das Amt, die Pflicht, Verrichtung, Stelle, der Dienst, Posten. Jg. Ú. v širším smyslu = plnomocenství a spolu i povinnosť, vzne- šené od vyšší osoby neb moci k vykoná- vání určitých prací; v užším smyslu soubor služeb vložených na někoho od státu k do- cílení veřejných účelů. S. N. II královský, městský, Ros., slavný, Har., důstojný, V., prázdný n. uprázdněný n. nedosazený. D., krajský, nejvyšší soudní dvorský, důcho- denský (důchod), čtveropanský, šestipanský, desítipanský, purkrabský, potravní, zbro- jenský (zbrojnictví), dotazný, vrchní, obro- čenský, šrotovní, D. (Jg. ), soukromý, ve- řejný; politický (místodržitelství, krajský, okresní), soudní, policejní, čestný atd., S. N., zádušní, vyšší, vrchní, nižší, doptávací, Us., přenosní (delegovaný), schovací (Depositen-), celní, dědičný, výběrčí, finanční, fiskalní, rybní, porybní (Fisch-), porybenský (pory- benství, 1660. ), celní komercialní, Kommer- cialzollamt, s platem (besoldetes A. ), laza- retní, Lazareth-, prostřední, Mittel-, stoliční, Stuhlbehörde, knihovní (veřejných knih, Ta- bularbehörde), ústřední (Centralstelle), dvor- |
ský (Hof-), dvorní výplatní úřad (Hofzahl-),
trestní, lesní, lesnický, vojenský, hlavní, ve- dlejší, dvorský, právní, komorní, obroční n. obročnický, kostelní, zemský, učitelský, celní na čáře, podřízený, podkomořský, místní, listů průvodních, poštovní, vládní, říšský, důchodní, přehledací (Revisions-), soudcovský, solní (nad solí), lodní, námoř- ský, ú. bezpečnosti, představený, dostavo vací n. dostavující (Stellungs-), kolkovní, taxovní, dalekopisní, telegrafický, umrlčí, hospodářský, k vyjednávání pozůstalosti (Verlassenschaftsabhandlungsbehörde), poru- čenský, sirotčí, hor viničných, výplatní, příslušný, zatímní (provisorní), J. tr., odev- zdávací, Abgabs-, upravovací, Adjustier-, správní, Administrations-, poukazující n. poukázky dávající, pivní, popisný, opatro- vancův, výpravný, dotazný (dotazovna), po- mezní celní, pomocný, loterní, tržný, nad měrami, mincovní, místní, patrimonialní, uby- tovací, státní, berničný, důchodkový, poplat- kový, opatrovací (Verpflegs-) prodávací (Ver- schleiss, - ), poručenský, výplatný, civilní, sta- vební, Šp., ke sbírání psaní (sbírka psaní. Ml. ), J. tr., lovčí, lovcovský (Jägermeister- amt), Šp., úřad k obstarávání míst služeb- ních (místa obstarávací), podací (Aufgabe-), zástavní (Pfandleihe-), cejchovní (Aich-). Dch. Ú. vojenský: kassovní, obecný vojen- ský výplatný ú. ve Vídni, zatínaná voj. po- kladnice, zemská hlavní pokladnice, berniční a sběrací kasa, polní operační pokladnice, velitelství doplňovacího okresu; pevnostní, srubní velitelství; místní velitelství, vojen- ský soud; brigadní, divisní velitelství; sta- vební vojenský; dělostřelecký (generalní dě- lostřelecké dozorství, dělostřelecké ředitel- ství); vojensko-zdravotní úřad. Rf. Cf. S. N. v článku: Vojsko. Čsk. Úřad duchovní, světský; duchovní: farní, konsistoř; svět- ský: vojenský, státní, zemský, obecní; státní: a) politický (vz na hoře), b) soudní (okresní a krajští soudové, zemský úřad soudní, vrchní zemský soud), vz Soud; c) finanční (berniční, okresní finanční direkce, zemské finanční ředitelstvo, ú. celní); obecní (ú. představeného obce a městský, okresní zastupitelstvo, zemský výbor). Pt. Ú. pod- řízený má titul: c. k. slavný, veleslavný. Vz Ministerstvo, Místodržitelství, Soud, Ge- neralní velitelství, Finanční ředitelství, Titul, Zříz. zem. Jir. 480. (index). Žádosť úřadu, dychtění po ú-dech; chtivý ú-du, dychtící po úřadech; tvůj ú. jest; k tvému úřadu náleží (tvá jest povinnosť); na ú. koho vsa- diti, posaditi, dosaditi; ú. na koho vzložiti, vstrčiti; úřad komu poručiti, dáti, svěřiti; k ú-du komu dopomoci; k ú-du přijíti, po- výšenu býti; nad úřadem nějakým ustano- ven býti; ú-du dojíti; ú. spravovati; biskup- ský ů. na sobě nésti; ú. na se vzíti; s ú-du koho složiti; ú-du koho zbaviti; z úřadu vypadnouti; s úřadu svrženu býti; o úřad připraviti; ú. odníti; ú-du sprostiti; úřadu odjetí, zbavení; s ú-du složení; z moci ú-du svého něco učiniti; tvůj ú. to s sebou nese, přináší, tomu chce; k ú-du někoho připu- stiti. V. K ú-du koho povolati; ú. přijíti, konati, říditi, vésti; ú-du dosti činiti; ú-du |
||
|
|||
Předchozí (399)  Strana:400  Další (401) |