sb157-05 0..8296

404

ú.; Šli k němu ptajíce jej, od koho ú. má?;
Poněvadž Stefek penieze vzieti chce za ten
ú., jest jemu Jan 10 funtuov dáti povinen.
NB. Tč. 104., 105., 252. Bez úrazu jede,
koho rozum vede. Kmp. — Ú., na Slov. =
vřed, das Geschwür. Bern. — Ú., přenes.
Zboží s úrazem duše dobýváme. Mudr. Pře-
pustím ú. veliký na egyptskú zemi. Pass.
869. Bez ú-zu střízlivosti. Jel. Do ú-zu =
do úpadu. Kom. Bez ú-zu moci biskupovy;
Bez ú-zu cti. Arch. II. 286., Bart. Aby zad-
ného ú-zu nedali čtenie božiemu. ZN. Bez
ú-zu práv, Arch. L, 218, zákona. Bart. —
Ú. = ublížení, urážka, die Beleidigung. V.
Bez ú-zu uší to slyší. Jel. Na poctivosti ú.
nésti. Zříz. Těš. Ú. důstojenství královského,
crimen laesae majestatis, die Majestätsbelei-
digung. Ú. královské velebnosti. Arch. III.
84., Gl. 349. Nečestný ú. Dch. Nebylo ni-
komu úrazem. Kos. Ol. I. 16. — Ú. = co
uráží, oč se kdo uraziti může, der Anstoss.
Hluchému nebudeš zlořečiti a před slepým
nepoložíš úrazu n. zvrtle. Br. — Ú. = po-
horšení, der Anstoss. K ú-zu býti; K úrazu
příčinu dáti. V. Ú. na někom bráti; úrazy
na někom sbírati. Dekret, jed. br. 1617. Na-
pomíná jich, aby sobě toto světlo chovali
a jím se s úrazem jiných nevynášeli. BR.
II. 524. Poslati děvčeti list na úraz (= po
služce). Us. u Žambk. Dbr.

Úraza, y, f. = úraz, škoda, uškození, der
Schaden, die Verletzung. Troj., Sal. Pan
vladař dostav úrazu na noze, několik dní
pořád z pokoje vycházeti nemohl. Břez 171.

Urázati, vz Uroditi.

Úrazek, zku, m. = úraz, die Verletzung,
Beleidigung. D.

Urazení, n. = uradění, die Beratschla-
gung, Rathschlagung, der Rathschlag. D.,
Troj.

Urazený; -en, a, o, erwogen, beschlossen.
Us.

Urazitel, e, m. = urážce, uškoditel, škůdce,
der Verletzer. J. tr.

Urazitelka, y, f., die Verletzerin. Us.

Urazitelnosť, i, f., die Verletzlichkeit.
D.

Urazitelný, verletzlich. D.

Uraziti, uraz, ze (íc), il, žen, ení; urá-
žeti, ejí, ej, eje (íc), el, en a ín, ení; uražo-
vati = kus ulomiti, odraziti, ab-, wegschla-
gen; udělati, thun, verrichten, zurücklegen;
obraziti, raniti, stossen, verletzen, beschä-
digen; ublížiti, beleidigen, verunglimpfen;
pohoršiti, Aergerniss geben; se = uhoditi
se, obraziti se, sich anschlagen, anstossen,
sich verletzen; zdviháním něčeho si uško-
diti, sich wehe thun, einen Schaden machen;
zhoršiti se, pohoršiti se, sich ärgern, Aerger-
niss, Anstoss nehmen; příklad bráti, káti se,
klug, vorsichtig werden, sich woran stossen.
Jg. — abs. Hraj a neurážej. — co, koho:
ovoce, ratolesť, kus skály, Us.; kus n. díl
práce, díla, cesty (udělati), Ros., Kom., něčí
právo, česť, D., koho = ublížiti mu (u Opav.
obrazit. Klš. ). Kom., V. U. vážnosť a pro-
spěchy císařské. Ddk. III. 281. Ktož mnohých
požívá slov, uražuje duši svou a v mnohých
slovách nalezá sě bláznosť. Hus I. 271. U.
plat (snížiti). Bck. II. 3, 383. Urazí-li hulvát

tebe, zneuctí jen sebe. Dch. Uražují p. Boha.
Arch. III. 78. On mě tak urazit? však já
mu povím! Us. Dch. Můž'-li nás hůře urá-
žeti nepřicházeje ke dvoru našemu, jakkoli
jsme ho vícekrát byli obeslali?; Aby lidu
prospěl, nerozpakoval se Soběslav i šlech-
tice u-ti. Ddk. II. 463., IV. 13. (Tč. ). Fóké
(foukej), větříčku, z dunaje, uraz jabličko
lebo dvě. Sš. P. 435. Lépe jest měšec uraziti
než osobu. Kmp. — čeho: vody (ujati, méně
vody na kolo pouštěti), Vys., cesty. Br.
Z rána si urazíme cesty (kus). — co od-
kud: kus od kamene. Us. Kámen se skály
u. Ml. — koho, se kam: v nohu (udeřiti),
V., se v nohu, Br., Jel., V., v hlavu. Lk.,
J. tr. O kamen zavaditi, v nohu se uraziti.
Ler. Veliké vedro na jeho hlavu u-lo jej
i umřel jest. BO. Rúčě běhá, v nohy se ura-
žuje. BO. — co, se oč (jak). Nohu o ká-
men si u., Us., se o kámen. V., D., Sš. I.
106. Kteříž bez viny jeho urážie sě o něho
a padnú v zatracenie. Hus II. 25. U. se oč
s velikou prudkostí. D. — co, koho, se
čím. Nos si pádem urazil. D. Ani slovem
ho neurazil. Ros. Svým chováním někoho
u. U. někoho slovem, skutkem. Tov. 97.
Tak že tím množstvím člověku té vůni ne-
zvyklému hlavu a mozek uráží. Vrat. Oprav-
divou urážkou někoho u. Kos. I. 190. To
mu krátce vyčetl, čím ho často již byl ura-
zil. Ddk. IV. 327. Židé požíváním pokrmů
takových velice se uráželi. Sš. Sk. 181. U.
Boha hřiechem; někoho ústy. Hus I. 336.,
III. 22. (Tč. ). Kdo nešlechetnému ustupuje,
uráží tím šlechetného. Kmp. Ať to zná, že
tím velebnosť božskou uráží. BR. II. 23. b.
Kdo se každým slovem uráží, nech mezi
lidi nevychází. Prov. Tč. — co komu.
U-zil ti někdo hlavu, že chodíš bezhlavý?
Us. Dch. Mám-li já šablu vzít, hlavu ti
urazit? Sš. P. 779. Urazil kačeně křídlo
i pravou nožičku. Er. P. II. 66. Upad s ba-
sou, krk jí urazil. Kol. ván. 128. — komu
v čem. Tak najednou nám urazily krávy
v dojení. U Kvasin. — co kdy. Cestu
z Prahy na Zbraslav u-zil za hodinu. Ml.
Pochod jejich byl tak urychlen, že za je-
diný den urazili skoro 10 německých mil.
Ddk. V. 226. U-zil za den kus cesty. Mor.
Šd. Do večera urazíme ještě kus cesty. Us.
Šd. — co za koho. Přeca za něho slovo
urazí (říkáme po německu: ztratí, verlieren.
Cf. Uroniti). Na mor. Zlínsku. Brt. — koho,
se na čem. Někoho na pověsti, na cti u.
V. Hrozně se na tom urazil (pohoršil). Ros.,
Koc., Br. Na jiném se u. = příklad bráti,
káti se. V. Neračte se na tom urážeti. Jel.
Enc. m. 4. Vy nemáte proč na mně se urá-
žeti; Předivná jest to věc, že se vy na řeči
mé urážíte. BR. IL 40., 324. a. Kteří se na
evangeliu uráželi; Židé se urážejí na nízkém
stavu Páně; Urážejí se na rodu jeho. Sš. I.
25., 168., J. 140. (II. 69., Sk. 40., 182. —
Hý. ). (Ten) u-zí se i na duši i na těle; Kře-
sťané urážejí se na Kristovi, že přikázánie
jeho neplnie; U. někoho na těle neb na
zbožie. Hus I. 238., 245., III. 181. — koho,
se kde. Ros. V lýtku se urazil. Eus. —
se nač: na hřebík. Aesop. — se nad čím
— pohoršiti se. Hrozně se nad tím urazil.