sb157-05 0..8296

405

Ros., Br. Lidské přirození více nad cizími
než nad vlastními nešlechetnostmi se uráží.
V. Nad roztržkami v Korinthu povstalými
se u-li; Ale před jinými Saduceové se nad
tím uráželi, ješto...; Tudy nejen se nad
tím uráželi a mrzeli, ale i...; Židé by se
ovšem nad úplným od zákona oproštěním
urážeti musili; Urážel se velekněz v pýše
své nad svobodnou řečí Pavlovou. Sš. 1.
155., Sk. 44., 45, 183., 258. (Hý. ). Nalezl
jsem mnoho nedostatků, nad kterými by se
stavové nemálo u. mohli. Žer. Sn. 79.

Urazivý, beleidigend. Mnohé u-vými slovy
zamútil. Ep. Pog. 25.

Úrazně, verletzend. Bern.

1. Úrazník, a, m., plagiarius, zastr. Lsti-
vým ú-kóm. ZN.

2. Úrazník, u, m., sagina, rostl. Slb. 610.
Ú. uzlitý, s. nodosa, Linneův, s. Linnei, šídlo-
vitý, s. subulata, položený, s. procumbens,
bezplátečný, s. apetala. Čl. Kv. 308., FB. 80.

Urázniti, il, ěn, ění, beschleunigen. —
co čím. Mor. Tč.

Úrazný = úražný. Slova neprovodného
jako rokle a kamene ú-ného se vystřiehaj.
Vš., Jir. 55. Cf. Uražení.

Úrazový povlakový zánět rohovky, ke-
ratitis pannosa traumatica. Schb.

Urážce, e, m, vz Urazitel. J. tr. Hledí
k nepřátelům a u-cům. Sš. II. 196.

Úrážčivý, úrážčlivý, urážlivý = kdo
uráží, beleidigend, anstössig. V dobré obrátí,
cokoli urážlivého prostořekým jazykem pro-
hodil. Sych. U. slova mluviti. J. tr. Věci
urážčivé a pohoršitelné. V. U-livá nafouklosť.
Dch. Urážlivé psaní. Žer. 323. — U. = kdo
se snadno na něčem urazí, leicht verletzbar.
Ros.

Úražek, žku, m. Na skály úražek (= úrazek)
upadl. Lesl. leg. 136.

Uražení, n, urážení (od urážeti, ono od
uraziti), das Anstossen, der Anstoss. Uražení
nohy, kamene. Abychom neupadli v některé
nezčestie, jakožto noh u. aneb v pohoršenie.
Hus I. 334. Smrtelné u. — U. = ublížení, die
Beleidigung, Verletzung, Verunglimpfung. V.
U. velebnosti královské. D. U. práv, na cti.
J. tr. Kámen u. Cf. Úrazný, Urážka. Chč.
P. 24. a. U. mravopočestnosti. J. tr. — Urá-
ženie sě na pravdě (horšení se). Ms.

Uraženina, y, f. = úraz, porušení údu
nejakého udeřením, der Schaden, die Be-
schädigung, Wunde. Čern. U. hlavy. Ja.

Urazenosť, i, f., die Kränkung. Dch.

Uražený; -žen, a, o, vz Uraziti. Kus zdi
u. Us. U. svědomí. V. Dělati u-ného. Us.
Dch. Chodí na (pro) vodu s uraženým žbánem.
Us. Šd. Pan Oldřich nejprv činil se uražena,
jakoby jemu rozkazovalo se neslušně. Pal.
IV. 1. 192. — v co: v hlavu, v mozek, V.,
v týmě = hloupý. D. — nač. Nejsem na
hlavu u. Us. — na čem: na dobré pověsti
a cti, V., na lbi. Lk. — od koho: od je-
lena. V. — v čem: Židé velmi byli uraženi
v pýše a hrdosti své. Sš. Sk. 255. (Hý. ).

Urážeti, vz Uraziti.

Uřažiti, aufflammen. Na Ostrav. Tč.

Uráživosť, i, f. = urážlivosť.

Urážka, y, f. = uražení, úraz, der Anstoss,
die Verletzung, Verunglimpfung. V. U. = po-

ranení, die Verwundung. Kda. U. důstojnosti
královské. Apol. Urážek neodplacovati. Kom.
Bez u-ky svědomí. Žer. Bez u. to pravím. D.
U. cti skutkem. J. tr. Za u-ku to kladl.
Us Vk. Žaloba z u-ky. J. tr. Pře pro u-ku.
J. tr. Za urážku něco míti klásti. Činiti
někomu u-ky; Urážku mimo sebe pustiti;
Zapomeň na tu urážku; Ba nikdy!; Urážce
se vydati. Us. Dch. Bráti na u-ku. U Rychn.
Vk. Král Fridrich cítil u-ku, jaká se mu
stala tím, že se Vladislav nedostavil. Ddk.
III. 199. Zde musí člověk mnoho urážek
překousati. Us. Dch. Protož sv. Petr die
o něm, že jest kámen u-ky; Kristus kámen
u-ky zlým; Netoliko ten blúdi, ale i jiným
u-ky bludóv připravuje a potvrzuje. Hus I.
245., 370., 458. (Tč. ). — U. = oč se uraziti
může, der Anstoss, das Aergerniss. Reš. U-ku
míti (urážeti se, pohoršovati se nad něčím).
D.

Urážlivě, beleidigend. Us. Sá. U. k ně-
komu se chovati. Us., Ddk. II. 440.

Urážlivosť, i, f., die Anzüglichkeit.

Urážlivý, vz Urážčivý.

Úražný = k úrazu, verletzend. U. zbroj.
Jg. — Ú. = vředy mající, geschwürig. Na
Slov. Bern.

1. Urban, a, m. Havlovo žito, Urbanův
oves, co z toho bude, potom mi pověz (ne-
daří se); Na Urbanův den pospěš síti len. Č.
Na sv. Urbana je-li krásně a obloha čista,
bude na víno zajisté mnoho místa třeba.
Škd. — U. Jiří. Vz Jir. H. 1. II. 301. O ji-
ných Urbanech vz S. N. — U., samota a)
u Něm. Brodu, b) u Protivína. PL.

2. Urban, u, m. = podstavek na olejovou
lampu. Us. u Opav. Pk.

Urbanci, několik domků u Vsetína.
Urbančík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.
Urbanec, nce, m., Urbantsch, ves u Dačic.
Tč.
Urbánek, nka, m — U. Fr. V. Vz S. N.

— U. Frant. Aug., knihkupec a spisovatel
v Praze. Vz Šb. H. 1. 301., S. N. — U. Ferd.
Vz S. N.

Urbanice, dle Budějovice, Urbanitz, ves
u Král. Hradce, b) u Přelouče. PL.

Urbanides, a, m. U. Pav. Vz Jir. H. 1. II.
301.

Urbanita, y, f., z lat. = ušlechtilý mrav.
Vz S. N.

Urbanov, a, m., Urbanau, ves u Telče. PL.

Urbanův mlýn, a) u Slaného, b) u Dušník.

— U., vz Urban, 1.
Urbar, vz Urburéř.

Urbář, e, m., z sřněm. urbor, urbur (z urbs).
Mz. 360. U. = kniha, v níž poznamenána
jsou pole, zahrady, luka k městu n. k místu
náležející s jejich držiteli a daněmi (registra,
knihy), das Urbarium, Grundbuch. Jg. Cf.
Gl. 349., S. N. — U. = výtěžek nebo užitek
z pozemků. Rk.

Urbářní = k urbáři se vztahující, Urbarial-.
U. povinnosti, D., robota. Bern. U. kniha,
Šf., peníze, dávka, Urbarialgiebigkeit, daň,
Urbarialsteuer. J. tr.

Urbásek, ska, m., os. jm. Šd.

Urbášek, ška, m., os. jm. Šd.

Urbašůvka, y, f., hospoda u Skočova ve
Slezsku. Tč.