Předchozí (404)  Strana:405  Další (406) |
|
|||
405
|
|||
|
|||
Ros., Br. Lidské přirození více nad cizími
než nad vlastními nešlechetnostmi se uráží. V. Nad roztržkami v Korinthu povstalými se u-li; Ale před jinými Saduceové se nad tím uráželi, ješto...; Tudy nejen se nad tím uráželi a mrzeli, ale i...; Židé by se ovšem nad úplným od zákona oproštěním urážeti musili; Urážel se velekněz v pýše své nad svobodnou řečí Pavlovou. Sš. 1. 155., Sk. 44., 45, 183., 258. (Hý. ). Nalezl jsem mnoho nedostatků, nad kterými by se stavové nemálo u. mohli. Žer. Sn. 79. Urazivý, beleidigend. Mnohé u-vými slovy
zamútil. Ep. Pog. 25. Úrazně, verletzend. Bern.
1. Úrazník, a, m., plagiarius, zastr. Lsti-
vým ú-kóm. ZN. 2. Úrazník, u, m., sagina, rostl. Slb. 610.
Ú. uzlitý, s. nodosa, Linneův, s. Linnei, šídlo- vitý, s. subulata, položený, s. procumbens, bezplátečný, s. apetala. Čl. Kv. 308., FB. 80. Urázniti, il, ěn, ění, beschleunigen. —
co čím. Mor. Tč. Úrazný = úražný. Slova neprovodného
jako rokle a kamene ú-ného se vystřiehaj. Vš., Jir. 55. Cf. Uražení. Úrazový povlakový zánět rohovky, ke-
ratitis pannosa traumatica. Schb. Urážce, e, m, vz Urazitel. J. tr. Hledí
k nepřátelům a u-cům. Sš. II. 196. Úrážčivý, úrážčlivý, urážlivý = kdo
uráží, beleidigend, anstössig. V dobré obrátí, cokoli urážlivého prostořekým jazykem pro- hodil. Sych. U. slova mluviti. J. tr. Věci urážčivé a pohoršitelné. V. U-livá nafouklosť. Dch. Urážlivé psaní. Žer. 323. — U. = kdo se snadno na něčem urazí, leicht verletzbar. Ros. Úražek, žku, m. Na skály úražek (= úrazek)
upadl. Lesl. leg. 136. Uražení, n, urážení (od urážeti, ono od
uraziti), das Anstossen, der Anstoss. Uražení nohy, kamene. Abychom neupadli v některé nezčestie, jakožto noh u. aneb v pohoršenie. Hus I. 334. Smrtelné u. — U. = ublížení, die Beleidigung, Verletzung, Verunglimpfung. V. U. velebnosti královské. D. U. práv, na cti. J. tr. Kámen u. Cf. Úrazný, Urážka. Chč. P. 24. a. U. mravopočestnosti. J. tr. — Urá- ženie sě na pravdě (horšení se). Ms. Uraženina, y, f. = úraz, porušení údu
nejakého udeřením, der Schaden, die Be- schädigung, Wunde. Čern. U. hlavy. Ja. Urazenosť, i, f., die Kränkung. Dch.
Uražený; -žen, a, o, vz Uraziti. Kus zdi
u. Us. U. svědomí. V. Dělati u-ného. Us. Dch. Chodí na (pro) vodu s uraženým žbánem. Us. Šd. Pan Oldřich nejprv činil se uražena, jakoby jemu rozkazovalo se neslušně. Pal. IV. 1. 192. — v co: v hlavu, v mozek, V., v týmě = hloupý. D. — nač. Nejsem na hlavu u. Us. — na čem: na dobré pověsti a cti, V., na lbi. Lk. — od koho: od je- lena. V. — v čem: Židé velmi byli uraženi v pýše a hrdosti své. Sš. Sk. 255. (Hý. ). Urážeti, vz Uraziti.
Uřažiti, aufflammen. Na Ostrav. Tč.
Uráživosť, i, f. = urážlivosť.
Urážka, y, f. = uražení, úraz, der Anstoss,
die Verletzung, Verunglimpfung. V. U. = po- |
ranení, die Verwundung. Kda. U. důstojnosti
královské. Apol. Urážek neodplacovati. Kom. Bez u-ky svědomí. Žer. Bez u. to pravím. D. U. cti skutkem. J. tr. Za u-ku to kladl. Us Vk. Žaloba z u-ky. J. tr. Pře pro u-ku. J. tr. Za urážku něco míti klásti. Činiti někomu u-ky; Urážku mimo sebe pustiti; Zapomeň na tu urážku; Ba nikdy!; Urážce se vydati. Us. Dch. Bráti na u-ku. U Rychn. Vk. Král Fridrich cítil u-ku, jaká se mu stala tím, že se Vladislav nedostavil. Ddk. III. 199. Zde musí člověk mnoho urážek překousati. Us. Dch. Protož sv. Petr die o něm, že jest kámen u-ky; Kristus kámen u-ky zlým; Netoliko ten blúdi, ale i jiným u-ky bludóv připravuje a potvrzuje. Hus I. 245., 370., 458. (Tč. ). — U. = oč se uraziti může, der Anstoss, das Aergerniss. Reš. U-ku míti (urážeti se, pohoršovati se nad něčím). D. Urážlivě, beleidigend. Us. Sá. U. k ně-
komu se chovati. Us., Ddk. II. 440. Urážlivosť, i, f., die Anzüglichkeit.
Urážlivý, vz Urážčivý.
Úražný = k úrazu, verletzend. U. zbroj.
Jg. — Ú. = vředy mající, geschwürig. Na Slov. Bern. 1. Urban, a, m. Havlovo žito, Urbanův
oves, co z toho bude, potom mi pověz (ne- daří se); Na Urbanův den pospěš síti len. Č. Na sv. Urbana je-li krásně a obloha čista, bude na víno zajisté mnoho místa třeba. Škd. — U. Jiří. Vz Jir. H. 1. II. 301. O ji- ných Urbanech vz S. N. — U., samota a) u Něm. Brodu, b) u Protivína. PL. 2. Urban, u, m. = podstavek na olejovou
lampu. Us. u Opav. Pk. Urbanci, několik domků u Vsetína.
Urbančík, a, m., osob. jm. Mor. Šd. Urbanec, nce, m., Urbantsch, ves u Dačic. Tč. Urbánek, nka, m — U. Fr. V. Vz S. N. — U. Frant. Aug., knihkupec a spisovatel
v Praze. Vz Šb. H. 1. 301., S. N. — U. Ferd. Vz S. N. Urbanice, dle Budějovice, Urbanitz, ves
u Král. Hradce, b) u Přelouče. PL. Urbanides, a, m. U. Pav. Vz Jir. H. 1. II.
301. Urbanita, y, f., z lat. = ušlechtilý mrav.
Vz S. N. Urbanov, a, m., Urbanau, ves u Telče. PL.
Urbanův mlýn, a) u Slaného, b) u Dušník.
— U., vz Urban, 1.
Urbar, vz Urburéř. Urbář, e, m., z sřněm. urbor, urbur (z urbs).
Mz. 360. U. = kniha, v níž poznamenána jsou pole, zahrady, luka k městu n. k místu náležející s jejich držiteli a daněmi (registra, knihy), das Urbarium, Grundbuch. Jg. Cf. Gl. 349., S. N. — U. = výtěžek nebo užitek z pozemků. Rk. Urbářní = k urbáři se vztahující, Urbarial-.
U. povinnosti, D., robota. Bern. U. kniha, Šf., peníze, dávka, Urbarialgiebigkeit, daň, Urbarialsteuer. J. tr. Urbásek, ska, m., os. jm. Šd.
Urbášek, ška, m., os. jm. Šd.
Urbašůvka, y, f., hospoda u Skočova ve
Slezsku. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (404)  Strana:405  Další (406) |