sb157-05 0..8296

406

Urbur, a, m. = uburéř. Všem horním mi-
strům, urburům a horním přísežným v Če-
chách. Ddk. IV. 150.

Urbura, y, f., z něm. Urbühr = daň,
kterou těžaři státu platili; později dostala
jméno desátek, das Urburgeld. Vys., Jg. U.
jest důchod královský z hor. Rohn. Cf. Tk.
II. 300. (Nařízeno), aby z u-ry kutnohorské
odvádělo se každý týden tisíc hřiven stříbra
na splácení státních dluhů. Pal. Dj. II. 1. 318.

Urburéř, urburýř, e, urbur, urbar, a,
m., zastr. = urburní starosta, který díl krá-
lovský z hor vybíral, der Urburer, königl.
Bergbeamte. Urbuři t. j. úředníci, starostové
díla královského; slovou pak u-ři od urbury
t. j. díla královského, které jim ku spravo-
vání poroučíme, tak aby všechen lid horní
především bezprávím opatrovali, všudy svor-
nosť napravujíce. Jus. mont.. Gl. 349., Dač.
1. 55., 56.

Urburéřství, n. = úřad urburéřův. Jaroš
Slun ssazen z u. Dač. I. 117.

Urburné, ého, m., Urbargelder. Šm.

Urburní, Berg-. — U., ího, m. = ur-
buréř. Šm.

Určení, n. = ustanovení, uložení, die
Bestimmung, Festsetzung, Ansetzung. D.
Podlé u. božského život vésti. Berg. U.
sebe samého. Ssav. U. dusíku, die Stickstoff-
bestimmung. Nz. U. času. Nz. U. třísloviny,
Tanninbestimmung, kyseliny sírové, vápna.
Šp. Vykladá jim o u. svém; Text dí jenom
o některých bez místnějšího u.; Předčasové
(odvěké) u. Sš. L. 46., 175., II. 13. (Hý. ). —
U. příslovkové, které udává věci mimo obsah
děje slovesného, tedy okolnosti, za kterých
se děj slovesný vyslovený sbíhá, die Ad-
verbialbestimmung. Gb. v List. filol. II. 126.
Vz Příslovečný. — U., na Slov. urečení =
uhranutí, das Beschreien. Žehnánie ženské
na u. Aqu.

Určenosť, i, f. die Bestimmung. U. troj-
úhelníku jednou stranou a přílehlými úhly.
Jd. M. I. 32., 57.

Určený; -čen, a, o = ustanovený, bestimmt,
festgesetzt. U. cena, cíl, Us, čas, Ben., Pulk.,
chvíle, Troj., místo, Sal., konsulové (css.
designati). Macháč. Osmé, aby se přiznal o
věci jisté neb určené a o jisté velikosti i
určeném čísle, jinak nebude platné vyznání.
Pr. Aby v u. rok před ním se ukázali v súdě.
CJB. 377. U. délka čáry. Nz. Byl by tím
příbližně čas u-ný. Ddk. II. 214. Obeslal
sem všechny pomocníky naše, aby hotovi
a vzhóru byli polem k určenému dni a
uloženému miestu. Arch. IV. 393. Rybnik
odhádán v u-ných penězích. Půh. II. 206.
Na čas u-ný zaplatiti, zur bestimmten Zeit.
Václ. XIII. Vydal zápis, že ke článkům žá-
dostí dotčených v míře již nahoře určené
státi bude. Pal. Dj. III. 3. 255. Někdo ustaví,
aby bylo sukno kupováno neb u-né krmě
neb jiné almužny. Hus 1. 450. — U. = uřknutý,
beschrieen.

Určice, dle Budějovice, městečko u Pro-
stějova. PL.

Určitě, bestimmt. Ros. Určitě dopadati,
klappen. Dch. Číslo u. pojmenované. Skř.
U. o věci se pronésti. Pal. Dj. III. 3. 112.
To u. není udáno. Ddk. III. 50.

Určitelnosť, i, f., die Bestimmbarkeit.
Nz. Zákon u-sti. Marek.

Určitelný = mohoucí určen býti, angeb-
bar, bestimmbar. U. důvod, Pal., hmoty.
Rostl., veličina. Nz.

Určiti, il, en, ení; určívati, určovati =
ustanoviti, uložiti, bestimmen, festsetzen, an-
ordnen, ansetzen. V. — co: cenu (vysaditi).
Us, U. neznámý člen. Stč. Alg. 143. U.
místo, kde se co stalo. Ddk. II. 85. Zwei
Punkte bestimmen die Lage einer geraden
Linie, dva body určují polohu přímky;
zwei unbekannte Grössen werden durch zwei
Gleichungen bestimmt, dvě rovnice určují
dvě neznámé veličiny; zwei Seiten und der
von ihnen eingeschlossene Winkel bestim-
men ein Dreieck, dvě strany a úhel jimi
tvořený určují trojúhelník; 2. willkürlich
festsetzen, wie beschaffen man etwas haben
wolle, festsetzen, teststellen, statuere, usta-
noviti, ustanovovati, stanoviti; und weil
bei dieser Art des Bestimmens der Umfang
eines Begriffes ebenfalls eingeschränkt wird,
so steht hier das Zeitwort určiti, určovati
als gleichbedeutend neben ustanoviti, sta-
noviti; die Fristen zur Zahlung bestimmen
oder festsetzen, ustanoviti neb určiti lhůty
k placení; den Preis einer Waare bestimmen
oder festsetzen, ustanoviti nebo určiti cenu
zboží; die Länge einer geraden Linie be-
stimmen oder festsetzen, ustanoviti nebo
určiti délku přímky; durch die Angabe zweier
Seiten und des von ihnen eingeschlossenen
Winkels ein Dreieck bestimmen oder fest-
setzen, ustanovením dvou stran a úhlu jimi
tvořeného trojúhelník určiti, nebo dáním
dvou stran a úhlu jimi tvořeného ustanoviti
trojúhelník, totiž aby měl jistou podobu a
velikosť; eine Grösse bestimmen oder an-
geben, welche gewisse geforderte Eigen-
schaften haben soll, ustanoviti nebo určiti
veličinu, aby mela vlastnosti, jakých se po-
žaduje. Nz. — koho, co k čemu. D. Lhůty
k placení. J. tr. Tento důchod určen byl
k vyrovnání schodku; Určil k tomu své
lidi. Ddk. II. 209. VI. 166. Ty tři doby
k modlitbám určil. Sš. Sk. 36. — co nač
(jak). O své ujmě daň na sousedstvo u.
Sych. — co komu (věnovati), — co za
co: stálé ceny za zboží u. Ml. — (co) čím.
U-li jsme tím poněkud dobu jich příchodu.
Ddk. IV. 37. Určen jest od Boha soudcem;
To hřebím či losem u-lo se. Sš. Sk. 127.,
L. 8. — jak: dle jakosti. Šp. Dobu podlé
panovníka; Pracovníku podlé práce a díla
se mzda určuje; Na vlas něco u. Sš. L. 49.,
I. 51., Sk. 45. (Hý. ). Co následovalo, nemůže
vše na dni určeno býti. Pal. Dj. IV. 2. 557.
(Šd. ). — proč. Jan určen byl vice pro země
saské. Ddk. IV. 92. — po čem. Připomíná
dobrý skutek její a po dobrém skutku její
osobnosť určuje. Sš. J. 183. — kde o čem.
Ale písmo na dotčeném místě nic o čase
neurčuje. Sš. Sk. 249. — adv. Něco blíže u.,
lépe: zevrubně, do podrobna vyznamenati,
omeziti, vymeziti, vypsati, jistějšími znaky
vyznamenati. Bs. — se. U. se, nechati se u.,
lépe: odhodlati se k čemu, dáti n. nechati se
přijměti, pohnouti k čemu; ustanoviti se na
čem. Bs. — U. = uřknouti, beschreien. Na Slov.