Předchozí (405)  Strana:406  Další (407) |
|
|||
406
|
|||
|
|||
Urbur, a, m. = uburéř. Všem horním mi-
strům, urburům a horním přísežným v Če- chách. Ddk. IV. 150. Urbura, y, f., z něm. Urbühr = daň,
kterou těžaři státu platili; později dostala jméno desátek, das Urburgeld. Vys., Jg. U. jest důchod královský z hor. Rohn. Cf. Tk. II. 300. (Nařízeno), aby z u-ry kutnohorské odvádělo se každý týden tisíc hřiven stříbra na splácení státních dluhů. Pal. Dj. II. 1. 318. Urburéř, urburýř, e, urbur, urbar, a,
m., zastr. = urburní starosta, který díl krá- lovský z hor vybíral, der Urburer, königl. Bergbeamte. Urbuři t. j. úředníci, starostové díla královského; slovou pak u-ři od urbury t. j. díla královského, které jim ku spravo- vání poroučíme, tak aby všechen lid horní především bezprávím opatrovali, všudy svor- nosť napravujíce. Jus. mont.. Gl. 349., Dač. 1. 55., 56. Urburéřství, n. = úřad urburéřův. Jaroš
Slun ssazen z u. Dač. I. 117. Urburné, ého, m., Urbargelder. Šm.
Urburní, Berg-. — U., ího, m. = ur-
buréř. Šm. Určení, n. = ustanovení, uložení, die
Bestimmung, Festsetzung, Ansetzung. D. Podlé u. božského život vésti. Berg. U. sebe samého. Ssav. U. dusíku, die Stickstoff- bestimmung. Nz. U. času. Nz. U. třísloviny, Tanninbestimmung, kyseliny sírové, vápna. Šp. Vykladá jim o u. svém; Text dí jenom o některých bez místnějšího u.; Předčasové (odvěké) u. Sš. L. 46., 175., II. 13. (Hý. ). — U. příslovkové, které udává věci mimo obsah děje slovesného, tedy okolnosti, za kterých se děj slovesný vyslovený sbíhá, die Ad- verbialbestimmung. Gb. v List. filol. II. 126. Vz Příslovečný. — U., na Slov. urečení = uhranutí, das Beschreien. Žehnánie ženské na u. Aqu. Určenosť, i, f. die Bestimmung. U. troj-
úhelníku jednou stranou a přílehlými úhly. Jd. M. I. 32., 57. Určený; -čen, a, o = ustanovený, bestimmt,
festgesetzt. U. cena, cíl, Us, čas, Ben., Pulk., chvíle, Troj., místo, Sal., konsulové (css. designati). Macháč. Osmé, aby se přiznal o věci jisté neb určené a o jisté velikosti i určeném čísle, jinak nebude platné vyznání. Pr. Aby v u. rok před ním se ukázali v súdě. CJB. 377. U. délka čáry. Nz. Byl by tím příbližně čas u-ný. Ddk. II. 214. Obeslal sem všechny pomocníky naše, aby hotovi a vzhóru byli polem k určenému dni a uloženému miestu. Arch. IV. 393. Rybnik odhádán v u-ných penězích. Půh. II. 206. Na čas u-ný zaplatiti, zur bestimmten Zeit. Václ. XIII. Vydal zápis, že ke článkům žá- dostí dotčených v míře již nahoře určené státi bude. Pal. Dj. III. 3. 255. Někdo ustaví, aby bylo sukno kupováno neb u-né krmě neb jiné almužny. Hus 1. 450. — U. = uřknutý, beschrieen. Určice, dle Budějovice, městečko u Pro-
stějova. PL. Určitě, bestimmt. Ros. Určitě dopadati,
klappen. Dch. Číslo u. pojmenované. Skř. U. o věci se pronésti. Pal. Dj. III. 3. 112. To u. není udáno. Ddk. III. 50. |
Určitelnosť, i, f., die Bestimmbarkeit.
Nz. Zákon u-sti. Marek. Určitelný = mohoucí určen býti, angeb-
bar, bestimmbar. U. důvod, Pal., hmoty. Rostl., veličina. Nz. Určiti, il, en, ení; určívati, určovati =
ustanoviti, uložiti, bestimmen, festsetzen, an- ordnen, ansetzen. V. — co: cenu (vysaditi). Us, U. neznámý člen. Stč. Alg. 143. U. místo, kde se co stalo. Ddk. II. 85. Zwei Punkte bestimmen die Lage einer geraden Linie, dva body určují polohu přímky; zwei unbekannte Grössen werden durch zwei Gleichungen bestimmt, dvě rovnice určují dvě neznámé veličiny; zwei Seiten und der von ihnen eingeschlossene Winkel bestim- men ein Dreieck, dvě strany a úhel jimi tvořený určují trojúhelník; 2. willkürlich festsetzen, wie beschaffen man etwas haben wolle, festsetzen, teststellen, statuere, usta- noviti, ustanovovati, stanoviti; und weil bei dieser Art des Bestimmens der Umfang eines Begriffes ebenfalls eingeschränkt wird, so steht hier das Zeitwort určiti, určovati als gleichbedeutend neben ustanoviti, sta- noviti; die Fristen zur Zahlung bestimmen oder festsetzen, ustanoviti neb určiti lhůty k placení; den Preis einer Waare bestimmen oder festsetzen, ustanoviti nebo určiti cenu zboží; die Länge einer geraden Linie be- stimmen oder festsetzen, ustanoviti nebo určiti délku přímky; durch die Angabe zweier Seiten und des von ihnen eingeschlossenen Winkels ein Dreieck bestimmen oder fest- setzen, ustanovením dvou stran a úhlu jimi tvořeného trojúhelník určiti, nebo dáním dvou stran a úhlu jimi tvořeného ustanoviti trojúhelník, totiž aby měl jistou podobu a velikosť; eine Grösse bestimmen oder an- geben, welche gewisse geforderte Eigen- schaften haben soll, ustanoviti nebo určiti veličinu, aby mela vlastnosti, jakých se po- žaduje. Nz. — koho, co k čemu. D. Lhůty k placení. J. tr. Tento důchod určen byl k vyrovnání schodku; Určil k tomu své lidi. Ddk. II. 209. VI. 166. Ty tři doby k modlitbám určil. Sš. Sk. 36. — co nač (jak). O své ujmě daň na sousedstvo u. Sych. — co komu (věnovati), — co za co: stálé ceny za zboží u. Ml. — (co) čím. U-li jsme tím poněkud dobu jich příchodu. Ddk. IV. 37. Určen jest od Boha soudcem; To hřebím či losem u-lo se. Sš. Sk. 127., L. 8. — jak: dle jakosti. Šp. Dobu podlé panovníka; Pracovníku podlé práce a díla se mzda určuje; Na vlas něco u. Sš. L. 49., I. 51., Sk. 45. (Hý. ). Co následovalo, nemůže vše na dni určeno býti. Pal. Dj. IV. 2. 557. (Šd. ). — proč. Jan určen byl vice pro země saské. Ddk. IV. 92. — po čem. Připomíná dobrý skutek její a po dobrém skutku její osobnosť určuje. Sš. J. 183. — kde o čem. Ale písmo na dotčeném místě nic o čase neurčuje. Sš. Sk. 249. — adv. Něco blíže u., lépe: zevrubně, do podrobna vyznamenati, omeziti, vymeziti, vypsati, jistějšími znaky vyznamenati. Bs. — se. U. se, nechati se u., lépe: odhodlati se k čemu, dáti n. nechati se přijměti, pohnouti k čemu; ustanoviti se na čem. Bs. — U. = uřknouti, beschreien. Na Slov. |
||
|
|||
Předchozí (405)  Strana:406  Další (407) |