sb157-05 0..8296

407

Určitosť, i, f., die Bestimmtheit. U. na-
řízeni, Sych., řeči neb slohu, Ja., výrazu,
slova, významu. Nz. S určitostí něco říci,
tvrditi, Us., prokázati. Ddk. IV. 204. —
U. = urečitosť, dědictví = statek dědičný, das
Erbgut. Bern.

Určitý = ustanovený, uložený, bestimmt,
präcis, fest-, angesetzt. Aby na určitý den
přišel; v u. čas (se postaviti, Ros. ). V.
Prodlil mimo u. čas. Br. V u. lhůtě dluh
zapraviti. Sych. U. sloučeniny (jistou míru
všelikých prvků zavírající). Pr. Chym. U.
přípověď, slib. U. člen, veličina, rovnice,
figura. Nz. Kruh jest určitá figura. Nz. U.
slova, gebundene Worte, vyjádření, udání,
rozkaz, heslo, ujednání, částka něčeho, zpráva;
v u-tou hodinu, v neurčitých výrazech. Dch.
Měli směr u tý a positivní před sebou. Pal.
Dj. III. 3. 278. Ustanoveno se na tom, aby
výprava do Palaestiny děla se dle u-ho roz-
vrhu; Zde přijímala vzpoura vždy určitěj-
šího rázu. Ddk. II. 357., III. 29. U. čas,
vz čas určitý. U. jméno přídavné má v muž.
rodě vždy určitý východ a to po tvrdých
souhláskách -ý (v žen. rodě -á, v střed, -é)
a po měkkých souhláskách ve všech rodech
-í: veselý, á, -é; pěší. Kz. Určité číslovky,
vz Číslovky. — jak: na vlas u. Šm. —
k čemn: Čas k slavení velikonoci u. Br.

Určivě, bestimmend. V někoho u. půso-
biti. Dch.

Určivosť, i, f. = uhrančivosť, nakažlivosť,
das Beschreiungsvermögen. U. mnohých očí.
Ros. — U. = moc určující, das Bestimmungs-
vermögen. Pal.

Určivý = kdo uřkne, uhrane, nakažlivý,
uřklivý, beschreiend. U. oči, žena. Ros. Kdo
má zrostlé obočí, bývá u. V. — U. = ur-
čující, bestimmend. U. hmoty. Rostl. — U.
redselig. Uh. Hrad. Tč.

Určlivý, bestimmend; beschreiend. Rk.

Určovací slovo, determinativum, Bestim-
mungswort. Nz.

Určování, n., vz Určení, Určiti.

Urda, y, f., na Ostrav. a Slov. = hustá,
lepší syrovátka ovčí, žinčice, die dickeren,
fetteren Schafmolken, geronnener Rahm. Kol.
ván. 70., Němc, Kd., Dbš. 124., Vck., Brt.
P. 165., Plk., D. Tč. Z urdy máslo učiněné
najmastnější bývá. Na Slov. Tč. Lepší doma
u. než burčák při žaláři. Hdk. C. 271.

Urdík, u, m., galeobdolon, die Wald-
nessel, rostl. Slb. 339.

Urditi se = kysati, gerinnen. Mléko se
rádo urdí, když je teplo. Na Ostrav. a Slov.
Tč.

Urdousiti, il, en, ení = zardousiti, er-
würgen. — koho. Us.

Uřéci = uřeknouti. Na Ostrav. Tč.

Úřecká Lhota. Arch. IV. 208.

Urečitosť, i, f., úrek, u, m. = vlastni-
ctví, das Eigenthum, Grundeigentum, der
Besitz. Švarné koně, pekné voly, sena, žita
do stodoly, v domě příležitost, peknú u.,
mal sem vše dost. Sl. ps. Šf. I. 95.

Úrečitý, na Slov. = gruntovní, Grund-.
U. pán, právo. Jg.

Uřečnovati se, sich satt plauschen. Už
sme se dosť u-li spolem. U Uh. Hrad. Tč.
— se s kým. Tč.

Úřečný, redselig. Ostrav. Tč.

Uřediti, il, ěn, ění, verdünnen. — co
čím: mléko vodou. Us. Tč.

Úředlní, úředlník, lépe: úřední, úřed-
ník m. úřadní, úřadník, a se přehlasovalo
pro následující úzké í v e,

Úředně, ämtlich. Něco někomu ú. ozná-
miti, intimiren. J. tr.

Úřední, -dný, uřadní = k úřadu náleže-
jící, vz Uřadní. Ú. osoba, služebník, povo-
lání, V., osoba, Br., dům, práce, věc, moc,
obor (meze ú-dního oboru, ú. působnosti),
přepis, obvod, list, dopisování, služebník,
připomenutí, vysvětlení, úřadování, řízeni,
osoba, manství, místo, místnosť, protokol,
řád, stupeň, důstojenství, prostor, věc, zá-
ležitosť, den, pečeť, činnosť, konání, zá-
stupce, působení, ú. učinění spisu, ú. se-
psání něčeho, tajnosť, způsob psaní, vy-
svědčení, J. tr., listina, Řd., jednání, sluha,
vypomahač, potřeby, stavení, budova, na-
řadí, řízení, správce, pořad, stupeň, postup,
záležitosť, zábradlí, přehrádka, písař, svět-
nice, hodiny, sloh, činnosť, záloha, půso-
bení, představený. Šp. Jestliže by kdo úřed-
níky menší nařekl neb některého z nich,
což by se úředních věcí dotýkalo. Zř. F. l.
H. XXXV. Vz Úředlný.

Úřednice = úřadnice. Kom.

Úřednický = úradnický. Ú. místo. Šp.

Úřednictví = úřadnictví n. spravování
úřadu, důstojnost úředníka. V.

Úřednictvo, a, n. = soubor všech úřed-
níků. Vz S. N. Ú. údělu znojemského dobře
vyzbrojené svolal do Znojma. Ddk. V. 170.

Úředniče, ete, n., das Beamtenkind. Šm.

Úředničí, Amts-, Amtmanns-, Beamten-.
Neb skutci ú-čí mezi nimi mají se vždy
měniti. Arch. II. 499. Ú. knihy. Půh. I. 155.,
II. 109., 175., 291., 297. (Tč. ). Ú-čím svě-
domím dovésti; Chci ukázati ú-čími kni-
hami, kde mě pohnal; U. peníze; Podlé od-
hádání a přidědění ú-ho; Táhnu se toho
na knihy ú-čí; A k tomu jsmy také shle-
dali v menších knihách ú-čích, že na ty
časy se zde v Olomúci před úřadem súdil.
Půh. 1. 278., II. 78., 298., 526., 554. (Tč. ).
Ten list má ú. moc. Ib. I. 200. Menší ú.
súd. Vš. Jir. 44.

Úředník, úřadník (zrušením přehlásky),
a, úředníček, čka, m. Vz Úředlní, Úřadník.
Nová čeština i jinde valnou čásť starobylých
zpátečních přehlásek zrušila. Gb. V jižních
Čech. ouřadník. Kts. Úřadník, Úředník. V.
Ú. = každý, kdo zastává nějaký úřad. Vz
S. N. U. nejvyšší zemský, menší zemský,
královský, vz Tov. 14., 24., 125., 126., Gl.
349., ú. králové, vyšehradského probošta,
lb. 350., ú-ci panští, vz Tov. 125., ú-ci na
mezích, Tov. 74., 75., ú. důchodní nad po-
kladem, záduší (kostelník), V., potravní,
při počtech (účetník), nad mírou a váhou
ustanovený, hospodářský, D., při deskách
zemských; ú. města, pokladu, důchodu,
Ros.; konceptní a kancelářský či manipu-
lační, S. N., účtárny n. při účtárně, J. tr.,
vně ustanovený, exponierter B., nad lesy,
Er., přehlížecí, kontrolující, společnosti ak-
ciové, účtární, účetnický, príkazný (ú. je
v příkaznosti, ú. ze třídy příkazných); ú.



	407

	Určitosť, i, f., die Bestimmtheit. U. na- řízeni, Sych., řeči neb slohu, Ja., výrazu, slova, významu. Nz. S určitostí něco říci, tvrditi, Us., prokázati. Ddk. IV. 204. — U. = urečitosť, dědictví = statek dědičný, das Erbgut. Bern. Určitý = ustanovený, uložený, bestimmt, präcis, fest-, angesetzt. Aby na určitý den přišel; v u. čas (se postaviti, Ros. ). V. Prodlil mimo u. čas. Br. V u. lhůtě dluh zapraviti. Sych. U. sloučeniny (jistou míru všelikých prvků zavírající). Pr. Chym. U. přípověď, slib. U. člen, veličina, rovnice, figura. Nz. Kruh jest určitá figura. Nz. U. slova, gebundene Worte, vyjádření, udání, rozkaz, heslo, ujednání, částka něčeho, zpráva; v u-tou hodinu, v neurčitých výrazech. Dch. Měli směr u tý a positivní před sebou. Pal. Dj. III. 3. 278. Ustanoveno se na tom, aby výprava do Palaestiny děla se dle u-ho roz- vrhu; Zde přijímala vzpoura vždy určitěj- šího rázu. Ddk. II. 357., III. 29. U. čas, vz čas určitý. U. jméno přídavné má v muž. rodě vždy určitý východ a to po tvrdých souhláskách -ý (v žen. rodě -á, v střed, -é) a po měkkých souhláskách ve všech rodech -í: veselý, á, -é; pěší. Kz. Určité číslovky, vz Číslovky. — jak: na vlas u. Šm. — k čemn: Čas k slavení velikonoci u. Br. Určivě, bestimmend. V někoho u. půso- biti. Dch. Určivosť, i, f. = uhrančivosť, nakažlivosť, das Beschreiungsvermögen. U. mnohých očí. Ros. — U. = moc určující, das Bestimmungs- vermögen. Pal. Určivý = kdo uřkne, uhrane, nakažlivý, uřklivý, beschreiend. U. oči, žena. Ros. Kdo má zrostlé obočí, bývá u. V. — U. = ur- čující, bestimmend. U. hmoty. Rostl. — U. redselig. Uh. Hrad. Tč. Určlivý, bestimmend; beschreiend. Rk. Určovací slovo, determinativum, Bestim- mungswort. Nz. Určování, n., vz Určení, Určiti. Urda, y, f., na Ostrav. a Slov. = hustá, lepší syrovátka ovčí, žinčice, die dickeren, fetteren Schafmolken, geronnener Rahm. Kol. ván. 70., Němc, Kd., Dbš. 124., Vck., Brt. P. 165., Plk., D. Tč. Z urdy máslo učiněné najmastnější bývá. Na Slov. Tč. Lepší doma u. než burčák při žaláři. Hdk. C. 271. Urdík, u, m., galeobdolon, die Wald- nessel, rostl. Slb. 339. Urditi se = kysati, gerinnen. Mléko se rádo urdí, když je teplo. Na Ostrav. a Slov. Tč. Urdousiti, il, en, ení = zardousiti, er- würgen. — koho. Us. Uřéci = uřeknouti. Na Ostrav. Tč. Úřecká Lhota. Arch. IV. 208. Urečitosť, i, f., úrek, u, m. = vlastni- ctví, das Eigenthum, Grundeigentum, der Besitz. Švarné koně, pekné voly, sena, žita do stodoly, v domě příležitost, peknú u., mal sem vše dost. Sl. ps. Šf. I. 95. Úrečitý, na Slov. = gruntovní, Grund-. U. pán, právo. Jg. Uřečnovati se, sich satt plauschen. Už sme se dosť u-li spolem. U Uh. Hrad. Tč. — se s kým. Tč.	Úřečný, redselig. Ostrav. Tč. Uřediti, il, ěn, ění, verdünnen. — co čím: mléko vodou. Us. Tč. Úředlní, úředlník, lépe: úřední, úřed- ník m. úřadní, úřadník, a se přehlasovalo pro následující úzké í v e, Úředně, ämtlich. Něco někomu ú. ozná- miti, intimiren. J. tr. Úřední, -dný, uřadní = k úřadu náleže- jící, vz Uřadní. Ú. osoba, služebník, povo- lání, V., osoba, Br., dům, práce, věc, moc, obor (meze ú-dního oboru, ú. působnosti), přepis, obvod, list, dopisování, služebník, připomenutí, vysvětlení, úřadování, řízeni, osoba, manství, místo, místnosť, protokol, řád, stupeň, důstojenství, prostor, věc, zá- ležitosť, den, pečeť, činnosť, konání, zá- stupce, působení, ú. učinění spisu, ú. se- psání něčeho, tajnosť, způsob psaní, vy- svědčení, J. tr., listina, Řd., jednání, sluha, vypomahač, potřeby, stavení, budova, na- řadí, řízení, správce, pořad, stupeň, postup, záležitosť, zábradlí, přehrádka, písař, svět- nice, hodiny, sloh, činnosť, záloha, půso- bení, představený. Šp. Jestliže by kdo úřed- níky menší nařekl neb některého z nich, což by se úředních věcí dotýkalo. Zř. F. l. H. XXXV. Vz Úředlný. Úřednice = úřadnice. Kom. Úřednický = úradnický. Ú. místo. Šp. Úřednictví = úřadnictví n. spravování úřadu, důstojnost úředníka. V. Úřednictvo, a, n. = soubor všech úřed- níků. Vz S. N. Ú. údělu znojemského dobře vyzbrojené svolal do Znojma. Ddk. V. 170. Úředniče, ete, n., das Beamtenkind. Šm. Úředničí, Amts-, Amtmanns-, Beamten-. Neb skutci ú-čí mezi nimi mají se vždy měniti. Arch. II. 499. Ú. knihy. Půh. I. 155., II. 109., 175., 291., 297. (Tč. ). Ú-čím svě- domím dovésti; Chci ukázati ú-čími kni- hami, kde mě pohnal; U. peníze; Podlé od- hádání a přidědění ú-ho; Táhnu se toho na knihy ú-čí; A k tomu jsmy také shle- dali v menších knihách ú-čích, že na ty časy se zde v Olomúci před úřadem súdil. Půh. 1. 278., II. 78., 298., 526., 554. (Tč. ). Ten list má ú. moc. Ib. I. 200. Menší ú. súd. Vš. Jir. 44. Úředník, úřadník (zrušením přehlásky), a, úředníček, čka, m. Vz Úředlní, Úřadník. Nová čeština i jinde valnou čásť starobylých zpátečních přehlásek zrušila. Gb. V jižních Čech. ouřadník. Kts. Úřadník, Úředník. V. Ú. = každý, kdo zastává nějaký úřad. Vz S. N. U. nejvyšší zemský, menší zemský, královský, vz Tov. 14., 24., 125., 126., Gl. 349., ú. králové, vyšehradského probošta, lb. 350., ú-ci panští, vz Tov. 125., ú-ci na mezích, Tov. 74., 75., ú. důchodní nad po- kladem, záduší (kostelník), V., potravní, při počtech (účetník), nad mírou a váhou ustanovený, hospodářský, D., při deskách zemských; ú. města, pokladu, důchodu, Ros.; konceptní a kancelářský či manipu- lační, S. N., účtárny n. při účtárně, J. tr., vně ustanovený, exponierter B., nad lesy, Er., přehlížecí, kontrolující, společnosti ak- ciové, účtární, účetnický, príkazný (ú. je v příkaznosti, ú. ze třídy příkazných); ú.