sb157-05 0..8296

409

Uříci, vz Uřknouti.

Uřičený; -en, a, o, der sich müde ge-
brüllt hat. Bern.

Uřičeti se, sich müde brüllen.

Úřičí, n., das Flussgebiet. Rk.

Uřídění, n = uřízení.

Uříděný, vz Uřízený. Na Slov. Bern.

Uříditel, e. m., der Besthnmer, Anord-
ner. Bern.

Uřiditi = měditi. Mor. Tč.

Uříditi, uřiď, il, zen, ení, na Slov. děn,
ění; uřizovati = ustanoviti, festsetzen, be-
stimmen, anordnen. — koho nad kým:
úředníky. Koll. — co mezi sebou. — U.
= postačiti re správě n. řízení čeho. — co.
Za pěkného počasí ( za pohody) i bába loď
uřídí. Prov.

Uříhati se komu ze žaludku, aufrülpsen.
Tč.

Uříkaný; -án, a, o = umluvený, verab-
redet. Už maj' svadbu u-nou. V Kunv. Msk.

Uříkati se = naříkati si (se = si), weh-
klagen, sich beklagen. Já sem se (= si) uří-
kala, že dcera nechce poslouchat. Slez. Šd.,
Klš. — se na koho. — se kde: v kníž-
kách = namodliti se, načísti se, sich satt
beten o. lesen. Mor. Tč.

Urinal, u, m., das Urinal, v luč. Šp.

Uřinčeti se, genug rasseln. Tč.

Uřinkotati se, genug rasseln. Mor. Tč.

Uřinouti se, ul, utí = sesypati se, ein-
stürzen. — se na koho. Rokyc.

Uřísnouti se = uleknouti se. Mor. Mtl.,
Kda. 1. 64.

Uřítiti, il, cen, ení = uvrci, werfen. —
se na koho. Bel. — odkud: s hory. BO.
— U. = během velmi se uhříti, sich erhitzen.
Us.,

Úřitně = velmi, náramně, sehr, zastar.
Zradova sě ú.; Bieše ú. veliký. ZN. Hospo-
din rozhněva sě ú.; Radují sě ú.; Za dva-
dceti let ú. nuzieše je. BO.

Úřitný = veliký, náramný, gross, heftig,
stark, ungeheuer, zastr. Jednu muku vy-
myslichu divokú, těžkú, úřitnú. Kat. 2750.
Bylo jich číslo tak ú-né jako sbor boží;
Přival ú-ný kamenie; I jedli sú i pili toho
dne v ú-ném veselí; V ú-ném množstvie
strachu; Meč ú. (grandis); Stvoři Bóh vel-
ryby ú-né; Města ú-ná a ozdená; Nepřátely
uvrhls v hlubokosť jako kamen v vodu ú-nú;
Přenesla je přes ú-nú vodu (aqua nimia).
BO. Jde vietr silný a ú-ný boře hory i tra
skály; Bieše hlad ú-ný v Samaři; Ú. spři-
seženie; Učinil jest stolici ú-nú (grandem)
z slonové kosti. Bj. Liud, jejž smy spatřili,
ú-né postavy jest. Jir. Anth. I. 3. vyd. 59.

Uřízení, n.. die Anordnung, Bestimmung,
Festsetzung. Jg.

Uřízený; -en, a, o, bestimmt, festgesetzt,
angeordnet.

Uříznouti, vz Uřezati.

Uříznutí, n., das Abschneiden.

Uříznutý; -ut, a, o, abgeschnitten (mit
dem Messer).

Uřížati, užížati, glühen. Zák. sv. Ben. 62.

Urkati = vrkati, girren. Holubek urka,
kukulenka za dvorem na olši. Sš. P. 341.

Uřklivosť, i, f. = určivosť, uhrančivosť,
das Beschreiungsvermögen. Ros.

Uřklivý = určivý, uhrančivý, beschrei-
end, zauberisch. U. žena. Jg.

Uřknouti, ul, ut, utí; uříci (zastr. uřku),
uřekl (uřečen, zastr. ), ení; uříkati = řečí,
chválením n. očima, očarovati, uškoditi, uhra-
nouti, přehlídnouti, beschreien, verzaubern,
besprechen, berufen. Jg., Kšá., Šd., Ktz. —
(komu) co, koho. Ta bába mi dítě uřekla,
uřkla. Ros. Abych toho neuřekl. Kom. Kdo
vás tak uřkl? BR. II. 629. a. Kdosi ho
uřkl, nechť se utře na ruby košulú. Mor.
Šd. Nedívej se tak na něho, uřkneš ho. Hš.
Neumytým říkají: Umyj se, abys nikoho
neuřekl. Nebo když se někdo zostra na
někoho zahleděl, praví tento: No, enom
mne neuřkni. Us. Vck. — se = smluviti se,
sich verabreden. Uřekli se, že se všichni
vystěhují. Mor. poh. I. 30.

Uřknutí, n. = očarování, okouzlení, das
Beschreien, Verzaubern, Berufen. V. U. lé-
kařstvím na hrdle zavěšeným zaháněti. Kom.
— U., jalkus, choroba nohy koňské. Db.

Uřknutosť, i, f., das Berufensein.

Uřknutý; uřknut, a, o = uhranutý, be-
rufen, beschrieen, verzaubert. Us.

Urlaub, něm., odpuštění, dovolení, do-
volená.

Urlauber, odpuštěnec (voják na čas domů
odpuštěný). Rk.

Urmín, a, m. = silný člověk, ein starker
Mann. U Místka. Škd.

Urmoutiti koho čím, betrüben. Us. Tč.

Urna, y. f., lat. = popelnice (nádoba na
popel ze spálených těl lidských za dob po-
hanských), z něm. Urne. Rk. Zamkli ho do
urny malé. Vinař.

Urno, adv., zastr. = ohnivě, prúdce, feu-
rig, heftig, hurtig, rasch. Rkk., Výb. I. 22.
Na Slov. uren. vuren = prudký.

Urňovice, dle Budějovice, Ruprenz, ves
v Jihlavsku. Mus.

Uřnút = uříznouti, uřínať, abschneiden.
Na Ostrav. a ve Slez. Tč. — se kam: se
v prst. — odkud: prut s vrby, kus masa
z kýty. Mor. a Slez. Klš.

Uřnutý = uříznutý. Mor. a Slez. Šd.

Úrobek, bku, m. = výdělek, der Ver-
dienst. Na Slov. Jg. — Ú., co urobeno, das
Erzeugniss. Hř. 96.

Urobiti, il, en, ení = udělati, způsobiti,
thun, verrichten, machen, bewerkstelligen,
verursachen, beendigen, anstellen. — abs.
Urob tak a jdi. Us. — co. Jaj. Bože môj,
prebože, čo som u-la? Nitra VI. 237. Bože
mój. otče mój, čo som u-la? Sl. ps. 19. Já
vjem, čo urobím. Sš. P. 609. U. nábytek.
Kos. 01. I. 288. U. rolu (odorati, wegackern).
U Opav. Klš. U. krok. Dbš. — komu (co
jak). Někomu něco proti jeho vůli u.;
Někomu hanbu u. Jg. U-bil si hanbu mojim
čierným očom aj mojim rodičom; Urob si,
jak sceš, ožeň sa, kde sceš; Urob si, céro
má, jako ti je vóla. Sl. ps. 121., 214., 335.
Páleno, pálenô, čos mi u-lo? Hlavu otru-
dilo, nohy vykrutilo; Zaspievaj slavíčku
v zelenom hájičku, urob polahčenie mojemu
srdečku. Sl. ps. Tč. U-bím ti škodu. Zpěv.
I. 328. — se nač = přetvořiti se, proměniti
se, sich verwandeln. Tak já sa urobím na
pekiiui parypu. Němc. Urobte sa na meč

237



	409

	Uříci, vz Uřknouti. Uřičený; -en, a, o, der sich müde ge- brüllt hat. Bern. Uřičeti se, sich müde brüllen. Úřičí, n., das Flussgebiet. Rk. Uřídění, n = uřízení. Uříděný, vz Uřízený. Na Slov. Bern. Uříditel, e. m., der Besthnmer, Anord- ner. Bern. Uřiditi = měditi. Mor. Tč. Uříditi, uřiď, il, zen, ení, na Slov. děn, ění; uřizovati = ustanoviti, festsetzen, be- stimmen, anordnen. — koho nad kým: úředníky. Koll. — co mezi sebou. — U. = postačiti re správě n. řízení čeho. — co. Za pěkného počasí ( za pohody) i bába loď uřídí. Prov. Uříhati se komu ze žaludku, aufrülpsen. Tč. Uříkaný; -án, a, o = umluvený, verab- redet. Už maj' svadbu u-nou. V Kunv. Msk. Uříkati se = naříkati si (se = si), weh- klagen, sich beklagen. Já sem se (= si) uří- kala, že dcera nechce poslouchat. Slez. Šd., Klš. — se na koho. — se kde: v kníž- kách = namodliti se, načísti se, sich satt beten o. lesen. Mor. Tč. Urinal, u, m., das Urinal, v luč. Šp. Uřinčeti se, genug rasseln. Tč. Uřinkotati se, genug rasseln. Mor. Tč. Uřinouti se, ul, utí = sesypati se, ein- stürzen. — se na koho. Rokyc. Uřísnouti se = uleknouti se. Mor. Mtl., Kda. 1. 64. Uřítiti, il, cen, ení = uvrci, werfen. — se na koho. Bel. — odkud: s hory. BO. — U. = během velmi se uhříti, sich erhitzen. Us., Úřitně = velmi, náramně, sehr, zastar. Zradova sě ú.; Bieše ú. veliký. ZN. Hospo- din rozhněva sě ú.; Radují sě ú.; Za dva- dceti let ú. nuzieše je. BO. Úřitný = veliký, náramný, gross, heftig, stark, ungeheuer, zastr. Jednu muku vy- myslichu divokú, těžkú, úřitnú. Kat. 2750. Bylo jich číslo tak ú-né jako sbor boží; Přival ú-ný kamenie; I jedli sú i pili toho dne v ú-ném veselí; V ú-ném množstvie strachu; Meč ú. (grandis); Stvoři Bóh vel- ryby ú-né; Města ú-ná a ozdená; Nepřátely uvrhls v hlubokosť jako kamen v vodu ú-nú; Přenesla je přes ú-nú vodu (aqua nimia). BO. Jde vietr silný a ú-ný boře hory i tra skály; Bieše hlad ú-ný v Samaři; Ú. spři- seženie; Učinil jest stolici ú-nú (grandem) z slonové kosti. Bj. Liud, jejž smy spatřili, ú-né postavy jest. Jir. Anth. I. 3. vyd. 59. Uřízení, n.. die Anordnung, Bestimmung, Festsetzung. Jg. Uřízený; -en, a, o, bestimmt, festgesetzt, angeordnet. Uříznouti, vz Uřezati. Uříznutí, n., das Abschneiden. Uříznutý; -ut, a, o, abgeschnitten (mit dem Messer). Uřížati, užížati, glühen. Zák. sv. Ben. 62. Urkati = vrkati, girren. Holubek urka, kukulenka za dvorem na olši. Sš. P. 341. Uřklivosť, i, f. = určivosť, uhrančivosť, das Beschreiungsvermögen. Ros.	Uřklivý = určivý, uhrančivý, beschrei- end, zauberisch. U. žena. Jg. Uřknouti, ul, ut, utí; uříci (zastr. uřku), uřekl (uřečen, zastr. ), ení; uříkati = řečí, chválením n. očima, očarovati, uškoditi, uhra- nouti, přehlídnouti, beschreien, verzaubern, besprechen, berufen. Jg., Kšá., Šd., Ktz. — (komu) co, koho. Ta bába mi dítě uřekla, uřkla. Ros. Abych toho neuřekl. Kom. Kdo vás tak uřkl? BR. II. 629. a. Kdosi ho uřkl, nechť se utře na ruby košulú. Mor. Šd. Nedívej se tak na něho, uřkneš ho. Hš. Neumytým říkají: Umyj se, abys nikoho neuřekl. Nebo když se někdo zostra na někoho zahleděl, praví tento: No, enom mne neuřkni. Us. Vck. — se = smluviti se, sich verabreden. Uřekli se, že se všichni vystěhují. Mor. poh. I. 30. Uřknutí, n. = očarování, okouzlení, das Beschreien, Verzaubern, Berufen. V. U. lé- kařstvím na hrdle zavěšeným zaháněti. Kom. — U., jalkus, choroba nohy koňské. Db. Uřknutosť, i, f., das Berufensein. Uřknutý; uřknut, a, o = uhranutý, be- rufen, beschrieen, verzaubert. Us. Urlaub, něm., odpuštění, dovolení, do- volená. Urlauber, odpuštěnec (voják na čas domů odpuštěný). Rk. Urmín, a, m. = silný člověk, ein starker Mann. U Místka. Škd. Urmoutiti koho čím, betrüben. Us. Tč. Urna, y. f., lat. = popelnice (nádoba na popel ze spálených těl lidských za dob po- hanských), z něm. Urne. Rk. Zamkli ho do urny malé. Vinař. Urno, adv., zastr. = ohnivě, prúdce, feu- rig, heftig, hurtig, rasch. Rkk., Výb. I. 22. Na Slov. uren. vuren = prudký. Urňovice, dle Budějovice, Ruprenz, ves v Jihlavsku. Mus. Uřnút = uříznouti, uřínať, abschneiden. Na Ostrav. a ve Slez. Tč. — se kam: se v prst. — odkud: prut s vrby, kus masa z kýty. Mor. a Slez. Klš. Uřnutý = uříznutý. Mor. a Slez. Šd. Úrobek, bku, m. = výdělek, der Ver- dienst. Na Slov. Jg. — Ú., co urobeno, das Erzeugniss. Hř. 96. Urobiti, il, en, ení = udělati, způsobiti, thun, verrichten, machen, bewerkstelligen, verursachen, beendigen, anstellen. — abs. Urob tak a jdi. Us. — co. Jaj. Bože môj, prebože, čo som u-la? Nitra VI. 237. Bože mój. otče mój, čo som u-la? Sl. ps. 19. Já vjem, čo urobím. Sš. P. 609. U. nábytek. Kos. 01. I. 288. U. rolu (odorati, wegackern). U Opav. Klš. U. krok. Dbš. — komu (co jak). Někomu něco proti jeho vůli u.; Někomu hanbu u. Jg. U-bil si hanbu mojim čierným očom aj mojim rodičom; Urob si, jak sceš, ožeň sa, kde sceš; Urob si, céro má, jako ti je vóla. Sl. ps. 121., 214., 335. Páleno, pálenô, čos mi u-lo? Hlavu otru- dilo, nohy vykrutilo; Zaspievaj slavíčku v zelenom hájičku, urob polahčenie mojemu srdečku. Sl. ps. Tč. U-bím ti škodu. Zpěv. I. 328. — se nač = přetvořiti se, proměniti se, sich verwandeln. Tak já sa urobím na pekiiui parypu. Němc. Urobte sa na meč 237