Předchozí (409)  Strana:410  Další (411) |
|
|||
410
|
|||
|
|||
žhavý. Hdk. C. 50. — kdy kde. Chcejú si
po práci a v cudzině u. tak ako doma. Na Slov. Dbš. 96. Mamko moja drahá, urobte poriadok v tom dome. Sl. ps. 128. — co s čím. Co jsi s těmi penězi urobil? Jg. — koho čím: králem (vyvoliti). Jg. — se v co. Já se urobím v bílou holubicu. Č. Urobotovati se, sich abplagen. Us.
Úroček, čku, vz Úrok.
Úročení, n., die Verzinsung eines Kapi-
tals. U. kapitálu: ú. okamžité (nepřetržité). Stč. Alg. 94., 97., 98. A z druhých kop padesáti beze všeho ú. toho sirotka do let jeho mají chovati. Arch. IV. 347. (Šd. ). Úročí, n., das Zinsgeld. Šm.
Uročiště, ě, n., urocyscie, von úrok, die-
ses von uříci, besprechen, bestimmen = der Ort, wo ein Vertrag, ein Gränzvertrag fest- gesetzt wurde, dann das Gränzzeichen, der Mahlstein. Vz více v Gl. 350. U. značí místo, kde odbývalo se slavné rokování, snesení, v tomto případě umluvení o vyznačených hranicích. Ddk. IV. 141. Cf. S. N. V listině z r. 1215. hraničníky nazvány jsou staro- slovanským slovem uročiště. Ddk. IV. 141. U. r. 1215.: per certas metas, quae vulgo hranicie vel kopce sive urociscie dicuntur. — Qui praedictorum bonorum limites antiquos sive urocyscie renovantes. Zdali slovo u. znamenalo, jak v posledním dokladu stojí, limites antiquos t. j. meze staré, nesnadno tvrditi; ale každým způsobem upomína toto slovo na slavnostné řády, které při obchá- zení a ustanovování hranic obvyklé byly. Uroczysty znamená v polštině posud tolik co slavný a uroczysko neb uroczyszcze jest mezní kámen, neb znamení mezní vůbec. Velmi případně píše dr. H. Jireček v Mus. 1858. 172.: Čteme-li v listinách starých o me- zníkách řečených uročiště, poznáváme odtud, že měření mezí a sázení mezníků za časů dávných bylo spojeno s jistými nám sice již neznámými slavnostmi.... Dáleji pak vede nás slovo to na jednoduchý význam smlouvy, ještoť ú-rok značí úmluvu, rok čas smlouvou ustanovený, ú. tedy místo, kde se smlouva slavná stala a to smlouva v tomto případě o meze. (H. Jir). Ale poněvadž takové smlouvy děly se před úředními osobami a svědky z okolí, které stranám k ustanovení hranic rok položili, domní- váme se, že u. jest věcně totéž co německé Mahlstein. Drn. LXXI. Ú. = mezník, hra- ničník, der Marktstein, Gränzstein. Kdykoli koupí, výsluhou nebo nálezem soudním sta- tek odevzdával se v moc nového majitele, dály se ochoze (circuitio) obřadem slav- ným; posel od krále nebo od úřadu přišed na místo, ve průvodu obcházel vůkol hra- nice statku klada na místech, kdekoli zdálo se býti potřebné, jistá znamení, tak řečené uročiště, kopce, hranice. Pal. Dj. I. 2. 263. (Šd. ). Úročitel, e, m., der Aufzinsungsfaktor.
Ú. sestupný; rostoucí, vzestupný. Nz., Stč. — Ú. = kdo peníze na úroky půjčuje, der Verzinser. Úročitelnosť, i, f., die Rentbarkeit. Šm.
Úročiti, il, en, ení; = úrok z peněz půj-
čených platiti, verzinsen. Ros. Sedláci v Če- |
chách té doby (1419. ) rozeznávali se od ji-
ných stavů tím, že drželi své pozemky prá- vem zákupním od pánův neb zemanův i měst samých, začež jim úročiti povinni byli t. j. odbývati úroky, čili určité povinnosti a dávky, buďto jen v penězích buď i v na- turaliích aneb robotách, pročež také oby- čejně jen lidé úroční aneb úročníci sluli. Pal. Dj. III. 1. 306. Sedláci byli povinni pánům svým pololetně ú. t. j. platili jistý počet buď jen hotových peněz, buď také obilí, slepic, vajec atd. Pal. Dj. II. 2. 414. A vy právo řekli jste takto, že poněvadž dřieve plnil jest tomu knězi, aby i dnes platil a úročil. Arch. IV. 369. (Šd. ). — čím z čeho: pěti zlatými ze sta, etwas mit 5% verzinsen. Šp. — z čeho: ze staku. V., Brik. Z té jistiny slibuji ú. a platiti. Faukn. — komu z čeho. Faukn., Šp. I má nám
z lánu jednoho ú. dvě kopě grošů do roka. 1455. Mus. 1847. I. 5. 532. U. někomu z ně- jaké summy platu ročního pět zlatých ze sta. J. tr. Vz Úročňovati. — Ú. = úrok nésti, Zinsen tragen. Peníze, které leží a neúročí. V. Úročitý. Ú. svátky = výroční. Na mor.
Zlínsku. Brt., Bkř. Úročky, ův, pl., m. = strupy na čele a
lícech dětí, nevlastně také mlezivo. D. Na Slov. oheňpara, ohnipara, hampara, der Milchschorí, Ansprang, Gesichtsgrind, die Milchborke. To dítě má u., Us. — Ú. pla- zivé, Flechtengrind. Ja. — Ú. = úřek. Slov. Úročlivý, pachtlustig; Verpächter. Bern.
Úročně, erblich. Statek ú. dědičný, Erb-
zinsgut, smlouva úročně dědičná, Erbzins- vertrag. — Ú. = výročně, jährlich. Aby všecky platy ú. vybíral. Arch. IV. 347. — Ú., pachtweise. Slov. Úročné, ého, n., der Jahresgehalt.
Úroční = k úroku náležející, Zins-. Ú.
plat, D., Půh. II. 242., V., vejce, peníze, předivo, V., lichva, Lom., smlouva (vz Em- fyteuse), Us., kniha (Rodelbücher, vz Vš. Jir. 361. ), míra, kvitance, J. tr., kupony, daň, sazba (taxa). Šp. Odkázání n. odkázka platu úročního (od někoho k někomu). Er. Ú. bezpečnosť jistiny, Anlagesicherheit des Kapitals. Dch. Štědře nadal kaplu úročními lidmi. Vz Úročník. Bdl. Ú. člověk = pod- daný, který pánu svému úroky platiti po- vinen byl. Pal. Rdh. I. 178. Vz Úročiti. V 15. století bylo pravidlem, že nezemanští rolníci v Čechách drželi pozemky své prá- vem zákupním, německým neboli purkrecht- ním. Podstata jeho záležela v tom, že ve- licí statkáři světští i duchovní, rozprodavše dědiny své za hotové peníze mezi kmetcí lid, smlouvami při tom (s počátku jen s po- volením královým, později volně a valně) uzavíranými vymiňovali sobě z nich po- každé jisté a určité úroky buďto v penězích toliko, buď spolu i v naturaliích a robotách (pročež také sedláci vůbec lidmi úročnými sluli); mimo to zůstavovali sobě panství nad nimi t. j. právo a povinnosť ochraňo- vati je, začež bylo v obyčeji přinášeti jim v určité doby všeliké dárky, pod jmenem pocty neb poklony. Pal. Dj. V. 1. 266. (Šd. ). — čím: ukázka pokladniční úročná třemi ze
|
||
|
|||
Předchozí (409)  Strana:410  Další (411) |