sb157-05 0..8296

410

žhavý. Hdk. C. 50. — kdy kde. Chcejú si
po práci a v cudzině u. tak ako doma. Na
Slov. Dbš. 96. Mamko moja drahá, urobte
poriadok v tom dome. Sl. ps. 128. — co
s čím. Co jsi s těmi penězi urobil? Jg. —
koho čím: králem (vyvoliti). Jg. — se
v co. Já se urobím v bílou holubicu. Č.

Urobotovati se, sich abplagen. Us.

Úroček, čku, vz Úrok.

Úročení, n., die Verzinsung eines Kapi-
tals. U. kapitálu: ú. okamžité (nepřetržité).
Stč. Alg. 94., 97., 98. A z druhých kop
padesáti beze všeho ú. toho sirotka do let
jeho mají chovati. Arch. IV. 347. (Šd. ).

Úročí, n., das Zinsgeld. Šm.

Uročiště, ě, n., urocyscie, von úrok, die-
ses von uříci, besprechen, bestimmen = der
Ort, wo ein Vertrag, ein Gränzvertrag fest-
gesetzt wurde, dann das Gränzzeichen, der
Mahlstein. Vz více v Gl. 350. U. značí místo,
kde odbývalo se slavné rokování, snesení,
v tomto případě umluvení o vyznačených
hranicích. Ddk. IV. 141. Cf. S. N. V listině
z r. 1215. hraničníky nazvány jsou staro-
slovanským slovem uročiště. Ddk. IV. 141.
U. r. 1215.: per certas metas, quae vulgo
hranicie vel kopce sive urociscie dicuntur. —
Qui praedictorum bonorum limites antiquos
sive urocyscie renovantes. Zdali slovo u.
znamenalo, jak v posledním dokladu stojí,
limites antiquos t. j. meze staré, nesnadno
tvrditi; ale každým způsobem upomína toto
slovo na slavnostné řády, které při obchá-
zení a ustanovování hranic obvyklé byly.
Uroczysty znamená v polštině posud tolik
co slavný a uroczysko neb uroczyszcze jest
mezní kámen, neb znamení mezní vůbec.
Velmi případně píše dr. H. Jireček v Mus.
1858. 172.: Čteme-li v listinách starých o me-
zníkách řečených uročiště, poznáváme odtud,
že měření mezí a sázení mezníků za časů
dávných bylo spojeno s jistými nám sice
již neznámými slavnostmi.... Dáleji pak
vede nás slovo to na jednoduchý význam
smlouvy, ještoť ú-rok značí úmluvu, rok čas
smlouvou ustanovený, ú. tedy místo, kde se
smlouva slavná stala a to smlouva v tomto
případě o meze. (H. Jir). Ale poněvadž
takové smlouvy děly se před úředními
osobami a svědky z okolí, které stranám
k ustanovení hranic rok položili, domní-
váme se, že u. jest věcně totéž co německé
Mahlstein. Drn. LXXI. Ú. = mezník, hra-
ničník, der Marktstein, Gränzstein. Kdykoli
koupí, výsluhou nebo nálezem soudním sta-
tek odevzdával se v moc nového majitele,
dály se ochoze (circuitio) obřadem slav-
ným; posel od krále nebo od úřadu přišed
na místo, ve průvodu obcházel vůkol hra-
nice statku klada na místech, kdekoli zdálo
se býti potřebné, jistá znamení, tak řečené
uročiště, kopce, hranice. Pal. Dj. I. 2. 263.
(Šd. ).

Úročitel, e, m., der Aufzinsungsfaktor.
Ú. sestupný; rostoucí, vzestupný. Nz., Stč.
— Ú. = kdo peníze na úroky půjčuje, der
Verzinser.

Úročitelnosť, i, f., die Rentbarkeit. Šm.

Úročiti, il, en, ení; = úrok z peněz půj-
čených platiti, verzinsen. Ros. Sedláci v Če-

chách té doby (1419. ) rozeznávali se od ji-
ných stavů tím, že drželi své pozemky prá-
vem zákupním od pánův neb zemanův i měst
samých, začež jim úročiti povinni byli t. j.
odbývati úroky, čili určité povinnosti a
dávky, buďto jen v penězích buď i v na-
turaliích aneb robotách, pročež také oby-
čejně jen lidé úroční aneb úročníci sluli.
Pal. Dj. III. 1. 306. Sedláci byli povinni
pánům svým pololetně ú. t. j. platili jistý
počet buď jen hotových peněz, buď také
obilí, slepic, vajec atd. Pal. Dj. II. 2. 414.
A vy právo řekli jste takto, že poněvadž
dřieve plnil jest tomu knězi, aby i dnes
platil a úročil. Arch. IV. 369. (Šd. ). — čím
z čeho: pěti zlatými ze sta, etwas mit 5%
verzinsen. Šp. — z čeho: ze staku. V.,
Brik. Z té jistiny slibuji ú. a platiti. Faukn.

— komu z čeho. Faukn., Šp. I má nám
z lánu jednoho ú. dvě kopě grošů do roka.
1455. Mus. 1847. I. 5. 532. U. někomu z ně-
jaké summy platu ročního pět zlatých ze
sta. J. tr. Vz Úročňovati. — Ú. = úrok
nésti, Zinsen tragen. Peníze, které leží a
neúročí. V.

Úročitý. Ú. svátky = výroční. Na mor.
Zlínsku. Brt., Bkř.

Úročky, ův, pl., m. = strupy na čele a
lícech dětí, nevlastně také mlezivo. D. Na
Slov. oheňpara, ohnipara, hampara, der
Milchschorí, Ansprang, Gesichtsgrind, die
Milchborke. To dítě má u., Us. — Ú. pla-
zivé, Flechtengrind. Ja. — Ú. = úřek. Slov.

Úročlivý, pachtlustig; Verpächter. Bern.

Úročně, erblich. Statek ú. dědičný, Erb-
zinsgut, smlouva úročně dědičná, Erbzins-
vertrag. — Ú. = výročně, jährlich. Aby
všecky platy ú. vybíral. Arch. IV. 347. —
Ú., pachtweise. Slov.

Úročné, ého, n., der Jahresgehalt.

Úroční = k úroku náležející, Zins-. Ú.
plat, D., Půh. II. 242., V., vejce, peníze,
předivo, V., lichva, Lom., smlouva (vz Em-
fyteuse), Us., kniha (Rodelbücher, vz Vš.
Jir. 361. ), míra, kvitance, J. tr., kupony,
daň, sazba (taxa). Šp. Odkázání n. odkázka
platu úročního (od někoho k někomu). Er.
Ú. bezpečnosť jistiny, Anlagesicherheit des
Kapitals. Dch. Štědře nadal kaplu úročními
lidmi. Vz Úročník. Bdl. Ú. člověk = pod-
daný, který pánu svému úroky platiti po-
vinen byl. Pal. Rdh. I. 178. Vz Úročiti.
V 15. století bylo pravidlem, že nezemanští
rolníci v Čechách drželi pozemky své prá-
vem zákupním, německým neboli purkrecht-
ním. Podstata jeho záležela v tom, že ve-
licí statkáři světští i duchovní, rozprodavše
dědiny své za hotové peníze mezi kmetcí
lid, smlouvami při tom (s počátku jen s po-
volením královým, později volně a valně)
uzavíranými vymiňovali sobě z nich po-
každé jisté a určité úroky buďto v penězích
toliko, buď spolu i v naturaliích a robotách
(pročež také sedláci vůbec lidmi úročnými
sluli); mimo to zůstavovali sobě panství
nad nimi t. j. právo a povinnosť ochraňo-
vati je, začež bylo v obyčeji přinášeti jim
v určité doby všeliké dárky, pod jmenem
pocty neb poklony. Pal. Dj. V. 1. 266. (Šd. ).

— čím: ukázka pokladniční úročná třemi ze