sb157-05 0..8296

415

U. pane! Vysoce urozenému pánu Petrovi
Vokovi z Rožmberka. Osvícené a vysoce
u. kníže! V. Nejurozenější králi! Troj. U-né
múdrosti a ctnosti páni milí! NB. Tč. 263.
Urodzený velkomožný pán. Dbš. 86. Poruč-
níky činím mocné u-né pány, Viléma...
a slovutného P.... Půh. II. 276. Služba
naše, urozený! Arch. IV. 409. Vz Uroze-
nosť. — U. = ušlechtilý, edel. Muž obličeje
spanilého a urozeného. Eus.

Urozklejovati co, aufleimen. — se čeho.
Na Mor. Tč.

Urozličniti, il, ěn, ění, unterscheiden,
verschieden gestalten. Rostl. 151. a.

Urozoměti = urozuměti, einsehen. Ž. wit.
Vz Urozuměti. Mus. 1880. 123.

Urozpínati, gänzlich aufknöpfen. —
komu co, čeho. Tč.

Uroztloukati čeho, genug zerschlagen.
Mor. Tč.

Urozumění, n., das Einsehen. Jg. Vz
Urozuměti.

Urozuměti, ěl, ění; urozumívati, srozu-
měti, verstehen, inne werden, einsehen. Ž.
wit. 2. 10., 118. 99. a j. — abs. Urozumí,
až ho brána potře. Smil. Urozuměl, že jest
to Vladislav. Háj. Komu Kristus rozum
otevře tohoto čtenie, ten urozumie. Hus
II. 219. (II. 57. ). — komu, čemu. Tvému
listu smy dobře u-li. Arch. II. 529. Tomu
u-měv sv. Mikuláš. Pass. 37. (Hý. ). Tomu
každý urozumí. Tkad., St. skl. — sobě =
umysliti si, sich eines besseren besinnen. U.
sobě v čas. V. — kdy. U. něčemu v čas.
V. V ta doba u-mě Heli. Bj. Každé slovo
Kristovo jest pravé a kterého nerozumiem,
to jeho milosti porúčiem maje naději, že
po smrti u-miem. Hus II. 70. — jak: po
trúbě (po troubení). Dal. 25. — odkud.
Druhé z toho urozumíš, že přijímání osoby
velmi kazí obecné dobré. Hus III. 163. —
že. List tvój radostně sem četl u-měv, že
dobrého by se chtěl držeti a zlé opustiti.
Arch. III. 4.

Urozundati, völlig auseinander legen. —
co kde: peníze v hospodě. Tč.

Urozvážať čeho, verführen. Na Ostrav.

Urozvíjati, aus einander falten. — co,
se čeho. Ostrav. Tč.

Urozvírati, alles aufmachen. — co: dvéře.

— se čeho. Us. Tč.
Urozvlačovati, zereggen. — co: hrudy

na poli. — se čeho. Mor. Tč.

Urozvlékati, ausbreiten, aus einander
schleppen. — co. Us. Tč.

Urozvrhovati, aus einander theilen, ver-
teilen. — co, se čeho, genug v. Us. Tč.

Urozžúvati, rozžúti, völlig durchkauen.

— co, se čeho. Na Ostrav. Tč.

Urpín, a, m., vrch nade Hronem u Baň-
ské Bystřice na Slov. Světz. 1880. 363. (Šd. ).

Urput, u, m. = urputnosť. Židé u-tem a
odporem svojím znehodují se výsady a před-
nosti své. Sš. Sk. 165.

Urputěti, ěl, ění = urputným se stávati,
starrsinnig werden. Jg. — U. = hněvati se,
zlobiti se, böse, zornig sein. — se proti
komu. Ros.

Urputile = urputně, starrsinnig. Scip.
Bezž.

Urputilec, lce, m., der Starrkopf. D.

Urputilosť, i, f. = urputnosť, tvrdošíjnosť

Urputilý = zavilý, tvrdošíjný, starrköpfig,
starrig, stockisch, hartnäckig. U. mysl, hlava
(kotrba). D.

Urputiti, il, ěn, ění = urputným činiti,
starrig machen. — se = urputěti, hněvati
se. — se na koho, se v čem. Chtěl-liby
kdo u. se v kacířství. Pal. Dj. III. 1. 217.

Urputivě, urputlivě = urputně, starrig,
starrköpfig. Ros.

Urputivosť, urputlivosť, i, f. = urput-
nosť, die Starrigkeit. Ros., Smrž.

Urputivý, urputlivý = urputný, star-
rig, starrköpfig. Ros.

Urputně = tvrdošíjně, neústupně, zavile,
zapeklitě, halsstarrig, hartnäckig. U. a ne-
ustupně něco zastávati; u. na svém smyslu
státi. V. Tím urputněji na město naléhali.
Ddk. III. 164.

Urputnice, e, f., eine Hartnäckige.

Urputník, a, m., der Starrkopf. Č. Cf.
Urputilec.

Urputnosť, i, f. = tvrdošíjnosť, neustup-
nosť, svémyslnosť, zatvrdilosť, zavilosť, die
Halsstarrigkeit, Hartnäckigkeit. V. U. ško-
dná jest. Kom.

Urputný = zatvrdilý, neustupný, spurný,
tvrdošíjný, zavilý, svémyslný, halsstarrig,
starrköpfig, eigensinnig, hartnäckig. V. U.
utiskač, Kom., právo. Knst. Člověk u-ho
srdce. Dch. U. nepřítel. Ddk. II. 184. —
v čem. V hádání nebývej u. Ottersd., Pr.,
v řeči. Us. Tč. — na čem. Nebuď na svém
u. a zarytý. Br.

Ursula, Ursula, Voršila, Uršulka, Ur-
šulka, Uršila (Kuten., Arch. I. 177. ), Vor-
šilka, y, f., die Ursel, lat. Ursula. Posčana
Uršula (poněvadž o její svátek pršívá). Bern.

Ursulinka, Uršulinka, y, f. = mniška
z řádu sv. Ursuly, die Ursulinerin.

Uršulinský, Ursuliner-. U. klášter. Rk.

Urť, i, f. Ze včel má se ročně z každé
urtě tři kr. odváděti. 1700. (Šd. ).

Urtika, y, m. U. Dan. Fr., spisov. Jir.
H. 1. II. 301.

Urtinovice, dle Budějovice, Urtinowitz,
dvůr u Lišova. PL.

Urtoba, y, f., druh pšenice. Hosp. list.

Urubati, abhauen. — komu čeho kolik
kde. U-bám vám dřeva v lese nošu. Ostrav.
Tč Cf. Uroubiti.

Úrubek, bku, m. = co uroubáno, usek-
nuto, uťato bylo, das Fragment, Předmět
nauky byl o posvátnosti chrámu, jak z úton-
kův a urobků u Marka viděti. Sš. Mr. 50.
(Hý. ). Ale ješče jsem vždy některak pochy-
boval nemaje za to, aby jeho nebožtíka ti
kusové byli, ale nadál jsem se, že by úrob-
kové byli řečí jeho a utonkové. Arch. III.
298.

Urúbiti, vz Uroubiti.

Urubnouti, vz Uroubiti.

Uručení, n., die Verbürgung, Sicherstel-
lung. Neb ižádný poručník bez u. v cizí
při nezdá se hodný býti. CJB. 385. Uručení
statku sirotčího od držiteluov; U. komor-
níka, k čemu se vztahovalo. Vz Zř. zem.
Jir. F. 11., 25., G. 26. U. statku sirotčího
dědinami. Vz ib. I. 53,